Protože se stresům obvykle nemohou vyhnout, je dobré, když se jim naučí čelit a vědí, jak je mírnit nebo jak jejich následkům předcházet. Následující cviky se zaměřují na ty skupiny svalů, které ve stresových situacích stahujeme – a to většinou nevědomky. Tím je přetěžujeme. Nejčastěji ženy cítí ztuhlost a napětí takzvaně „za krkem“ – od toho pak často bolí hlava a organismem se šíří celková nepohoda. Čím si to způsobují?

„Ve chvílích psychického napětí máme sklon zvednout ramena a vytáhnout je směrem k uším,“ vysvětluje MUDr. Marie Skalská z Pro Fit Institutu v Praze. „Také bezděčně vysouváme bradu vpřed, nahrbíme horní část zad, prohneme se v bedrech a vystrčíme lehce dopředu povolené břicho.“

Záludné je na těchto nepřirozených postojích to, že si je většinou vůbec neuvědomujeme. I když přes den v práci asi cvičit nemůžeme, velmi nám prospěje, když si čas od času vědomě zkontrolujeme náš postoj a držení těla. Protažení a takzvané „srovnání zad“ zabere jen chvilku – přitom si většinou uvědomíme, jak moc jsme měly zejména šíjové svaly zatuhlé.

Navíc spousta z nás stráví v práci hodně času vsedě. Kvůli tomu přetěžujeme ohýbače stehen a oslabujeme hýžďové svaly. Naše cviky se snaží zmírnit i tyto problémy.

Tak pojďme na to! A pozor – při cvičení dýcháme tak, abychom vydechly při protažení svalů. Při výdechu se totiž přirozeně uvolňují.

1. Dlaň položíme před ucho, s nádechem se podíváme vzhůru a s výdechem lehce tlačíme do hlavy. Ucho přitom klesá směrem k ramenu a pohled stáčíme dolů. Druhou ruku máme ohnutou v zápěstí a protahujeme ji směrem k zemi. Stejný cvik pak uděláme na druhou stranu. Měly bychom cítit, jak se nám příjemně protahuje příslušná strana krku.

FOTO: Milan Malíček, Právo

2. Sedneme si na zem a chodidla spojíme k sobě před tělem. Prsty rukou propleteme skrz sebe a dlaně přitiskneme na zátylek. Spojené ruce volně spočívají na hlavě a vytvářejí na ni lehký tlak. Jejich váha nám pomůže příjemně ohnout krční páteř. Brada přitom klesá k hrudní kosti.

FOTO: Profimedia.cz

Předklon krční páteře prohlubujeme s výdechem. Záda zůstávají stále rovná, předkláníme se pouze v oblasti krku. Páteř protahujeme až do okamžiku, kdy máme subjektivní pocit, že se nám oblast zadní části krku uvolnila. Pak se nadechneme, a s výdechem volně předkloníme čelem k chodidlům. Cílem je příjemné uvolnění zad.

FOTO: Milan Malíček, Právo

3. Lehneme si na záda a chytneme se ze stran za obě kolena. Bedra přitom tiskneme pevně k zemi tak, aby se pod nimi nedala prostrčit ani dlaň. Pak začneme kroužit koleny, jako bychom opisovaly malé kroužky. Pětkrát doleva a pětkrát doprava.

FOTO: Milan Malíček, Právo

4. Lehneme si na břicho a podsuneme skrčenou nohu pod hrudník. Druhá noha zůstává natažená dozadu. Tělo máme položeno na skrčené noze. Cítíme uvolnění v zevní části stehna skrčené nohy a v kyčelním kloubu.

Protažení bude intenzívnější, když zvětšíme úhel v koleni nohy skrčené pod tělem. Vydržíme několik nádechů a výdechů, poté nohy vystřídáme.

FOTO: Milan Malíček, Právo

5. Ležíme na zádech, skrčíme pravou nohu v koleni a její chodidlo položíme na levou nohu, která je natažená. Pokrčené koleno pak stočíme směrem přes nataženou nohu k zemi. Lehce si přitom pomůžeme tlakem levé ruky, hlava a druhá ruka se otáčí na druhou stranu než koleno.

Obě ramena se snažíme mít přitisknutá k zemi a s výdechem přibližujeme k zemi i skrčené koleno. Pak se vrátíme do výchozí polohy, prohodíme mezi sebou nohy i ruce a uděláme totéž.

FOTO: Milan Malíček, Právo