Článek
Mnozí lidé si do kávy či čaje sypou hned několik lžiček cukru a dezerty konzumují se stejným apetitem jako chleba. Proč někomu stačí cukru maličko, a jiný ho do sebe může cpát od rána do večera?
Vědci z Pensylvánie tvrdí, že za to mohou geny. A lidé, kteří se cpou sladkým, mají zrovna ty nevýhodné, které, jak už bylo výše napsáno, oslabují smysly, které mají vnímat sladkou chuť.
Jinými slovy, lidé holdující sladkému vnímají tuto chuť slabě, jejich mozek při konzumaci cukru nemá dostatečnou odezvu, a proto požaduje sladidla velké množství a často.
Nejde o slabost osobnosti, říká doktorka
„Konzumace velkého množství sladkého je vnímána jako slabost osobnosti. Nicméně naše práce naznačuje, že to, co určuje, jak vnímáme sladkou chuť, řídí z velké části geny,“ tvrdí doktorka Danielle Reedová z Monellovy univerzity.
A přirovnává to k lidem, kteří se narodí s narušeným sluchem. Ti si pouštějí hudbu naplno, zatímco lidé se slabým vnímáním sladké chuti se přecpávají a sladí si nápoje velkým množstvím cukru.
„Výsledky této studie, která nezjistila žádný vliv prostředí, zato však silný vliv genů, tak vyvrací obecnou domněnku, že když dítě v rané fázi života konzumuje hodně sladkého, bude necitlivé vůči cukru v dospělosti a bude se jím cpát,“ tvrdí doktorka Reedová.
Své závěry opírá o výzkum smyslů u dvojčat, která mají stejné geny a u nichž se snadno určuje, co je ovlivněno geneticky a co výchovou či vlivem prostředí.
Může se vám hodit na službě Firmy.cz: