Když přivezli do Evropy první hlízy brambor, bylo to kvůli jejich nadzemním částem. Lilek brambor skutečně sloužil na počátku novověku jen jako okrasná květina. Teprve později se rozšířil masově do celého Starého světa jako významná složka jídelníčku.

Jiřiny – latinsky Dahlia sp. – mají skutečně jedlé hlízy. Ty nejsou schopny odolávat mrazům, protože jiřiny pocházejí z bezmrazých oblastí Mexika a Střední Ameriky. Naši pěstitelé je tudíž na podzim vyryjí a uschovají ve sklepě. Na jaře je opět vysadí a těší se z bohatství barev a tvarů, neboť tato květina byla za stovky let vyšlechtěna do tisíců odstínů a různorodých forem úborů.

Pěstitelé jiřin vědí, že po každé sezóně se počet hlíz pod rostlinou výrazně rozmnoží. Co s nimi, když květy spálí první mráz? Do hrnce! Tak, jak to dělali Aztékové před mnoha staletími. Jiřiny jsou nejen zdravé, ale také chutné. Hlízy připomínají chřest, hlízový fenykl či celer.

Jedlé jsou však nejen hlízy, ale také květy.

Švýcarští šlechtitelé ze společnosti Lubera ale radí, aby zahrádkáři nejedli okrasné kultivary, ne všechny jsou chutné. Mají pro ně jiřiny vyšlechtěné pro konzumaci hlíz. Mezi novými odrůdami jsou to Hoamatland, Black Jack, Kennedy, Sunset, Buga München a Fantastic. Každá odrůda má přitom jinou příchuť.

„Jedlé jiřiny jsme šlechtili dva roky ve spolupráci s rakouským odborníkem na jiřiny Peterem Haslhoferem. Aztékové užívali hlízy jiřin jako jídlo. Věděli, že chutnají skvěle a že jsou zdravé. Když jiřiny dovezli do Evropy v osmnáctém století, používali je lidé spíš jako okrasnou rostlinu. Ale po více než pěti stech letech se snažíme obnovit tradici a vybrali jsme nejlepší jiřiny na konzumaci,“ tvrdí mluvčí společnosti Lubera.

Jedlé jsou však nejen hlízy, ale také květy, jimiž lze v létě ozdobit salát.