Stačí v kolektivu nahlas zmínit pojem „mužská rýmička” a hned je o čem debatovat. Mnozí pánové se začnou horečnatě bránit, že nic takového neexistuje, a že jde o pouhý výmysl.

Nejedna žena ale ví, a má s tím i mnohdy vlastní zkušenosti, že jak přijde na nějaké to obyčejné nachlazení, mění se někdy i nepřekonatelný silák doslova v malé dítě, o které je třeba se celý den starat, vařit mu čaj atd.

Všichni pánové se tak samozřejmě nechovají, ale výše popsaní muži opravdu existují. A právě kvůli nim nejspíš pojem „mužská rýmička” nabral ve společnosti takového zájmu.

Že opravdu podobné chování lze u některých mužů vypozorovat, potvrzuje i článek přispěvatele Juliana Sterna pro server Women´s Health magazine. V něm autor popisuje i nejčastější výmluvy, kterými se snaží daní pánové chlácholit sami sebe.

To se nikdy nestane

Krásná výmluva, kterou někteří pánové podporují svou důležitost a bezchybnost. Zmiňované chování u nich nepřichází v úvahu, protože nebývají, a nejlépe ani v budoucnu nebudou, nikdy nemocní. Dávají tím jednoduše na odiv svou fyzickou převahu oproti ženám.

Jejich imunitní systém ale není odolný vůči všemu, jako není ani ten ženský, proto se bohužel někdy neodvratně stane, že je něco skolí. A až k tomu dojde, bude to mít za následek nejspíš u některých již uváděné chování. A proč? Jednoduše proto, že to budou brát jako své vlastní selhání. A navíc nejspíš budou potřebovat (nebo chtít) alespoň v něčem pomoci. A ne každý muž si nechá pomoci od ženy.

Tělo jako dobře fungující stroj

Muži všeobecně milují svá těla a také se o ně podle toho starají. Aby dostáli své zmíněné pozice „silnějšího” ve společnosti, řada z nich pravidelně cvičí a posiluje. Zlepšují svoji formu a jednoduše jedou jako již zmíněný dokonalý stroj.

Ale i ten nejlepší stroj se může někdy zadrhnout, stejně jako může i toho největšího svalovce skolit chřipka. Pak se u některých pánů znovu objevují myšlenky, že jde vlastně o selhání. To s psychikou i chováním dělá doslova divy.

Nemocný hrdina nepomůže

Někteří odborníci jsou toho názoru, že každý muž více či méně zastává přesvědčení, že musí být a je vždy hrdinou. Ve stylu: „Kdyby najednou zaútočilo komando nepřátel, jak bych ochránil své blízké, kdybych nebyl spolehlivý tak, jako vždy jsem.”

Podle zjištění blíže nespecifikované mnohaleté studie je právě taková myšlenka základním kamenem, na kterém mnozí muži staví svou dokonalost. Protože v dávné minulosti bylo jejich úkolem, ochraňovat vlastní kmen, lovit, odvracet útoky nepřátel atd.

Dá se s tím tedy vůbec něco dělat? Rada pro ženy by se přeci jen našla. Nejedna z nich se stejně domnívá, že se její partner chová jako přerostlé dítě, a to i když je mu dvacet nebo padesát. A tak by měla mít pochopení i pro jeho citlivější vnímání a změny nálad, když náhodou propukne nějaká ta zákeřná „rýmička”.