Léčba boreliózy v dalších fázích přitom není vůbec jednoduchá a vyžaduje velkou trpělivost a čas.

„Pokud není borelióza včas nebo dobře léčena, může se během několika týdnů až měsíců vyvinout do chronické formy. Ta může zasáhnout srdce, klouby, ale také nervový systém. Při neuroborelióze může být postižen pohybový či senzorický aparát, svalstvo, a dokonce i mozek. Kromě jasných poruch mozku se mohou objevit i psychiatrické projevy, jako je například deprese,“ vysvětluje  neurolog MUDr. Martin Jan Stránský.

S boreliózou to vůbec není jednoduché. Naprosto s jistotou se nemůžeme spolehnout ani na krevní testy. Doktor Stránský to zdůvodňuje mimo jiné tím, že než se v těle vyvinou protilátky, které informují o onemocnění boreliózou, může to trvat týdny až měsíce.

„Tam, kde to s boreliózou umí, si jakýkoli pozitivní test ještě nechají potvrdit testem ELISA. Ten totiž měří enzymatické látky, které jsou k aktivním protilátkám vůči borelióze mnohem citlivější,“ říká lékař, který kromě České republiky působí i jako primář neurologie v americké Yalem New Haven Medical Center a přidělené nemocnici.

„Navíc měření protilátek má obecně velice omezenou klinickou aplikaci. A to jak proto, že protilátky se promění v pozitivní i za tři měsíce po kontaktu, tak proto, že v určitých regionech má až 25 procent populace pozitivní protilátky, neboť prošli onemocněním boreliózou a ani o tom nevěděli,” dodává Stránský.

Nasazená antibiotika jsou jasnou volbou v první fázi onemocnění, pokud však nemoc postoupí do sekundární a terciální fáze, záleží na jejích projevech. Statistiky říkají, že více než 70 procent nemocných boreliózou, jimž byla po potvrzení diagnózy, podána širokospektrální antibiotika, se vyléčí bez následků.

Antibiotika jen v prvotní fázi onemocnění

„Při tzv. pokročilé či terciální neuroborelióze s nespecifickými příznaky je vědecky prokázáno, že antibiotika nemají žádný smysl,“ konstatuje neurolog a pokračuje: „Řada vědců dokonce tyto nespecifické příznaky, mezi něž patří například bolesti hlavy či svalstva, občasné bolesti kloubů, a dokonce například deprese, neuznává jako přímý důsledek boreliózy, ale jen jako nepřímý.”

„To znamená, že borelióza jen odstartovala různé protichůdné imunologické nebo psychické akce v organismu. Snížení protilátek nebo změna jejich profilu prostřednictvím antibiotik nesouvisí s klinickým stavem a v těchto případech je jejich měření velice diskutabilní,“ dodává specialista.

Klíště

20–30 % lidí nezaregistruje vůbec žádné prvotní příznaky boreliózy.

FOTO: Profimedia.cz

Léčba neuroboreliózy s nespecifickými příznaky je tedy pouze symptomatická. Podle charakterů problémů jsou podávány například protizánětlivé léky, antidepresiva či pacient dochází na fyzioterapii.

„Lékaři takto nemocným také doporučují dát tělu delší regenerační dobu, hodně odpočívat, nemít žádné rušivé vlivy s ohledem na centrální nervový systém, a tedy ani nedívat se na televizi, netelefonovat či nehledět do počítače a také se nemoci nepoddávat a myslet pozitivně,” dodává pro server Ulékaře.cz MUDr. Jana Leskovská.

Nízké povědomí o onemocnění

Bohužel ne všichni lékaři mají s neuroboreliózou zkušenosti, což dokazuje i příběh pana Pavla. Cítil se zcela zdráv, když jej z ničeho nic začala bolet půlka obličeje, špatně slyšel a cítil se celkově špatně.

Praktický lékař se domníval, že se jedná o nějaký problém související se zuby, a tak jej odkázal na dentistu. Ten pana Pavla důkladně prohlédl, poslal na rentgen, a jelikož vše bylo negativní, poslal ho pro jistotu na ORL. Zde vše probíhalo obdobně s tím, že se pravděpodobně jedná o neurologický problém, a tak mu bylo doporučeno zajít si k neurologovi.

Během té doby už měl obrovské bolesti a k tomu mu otekla celá půlka obličeje. Zoufalý tedy volal do neurologické ambulance, kde jim sdělil své problémy, řekli mu, že ho objednají, jenže termín byl za čtyři měsíce. Prosil je o urychlení, ale nebylo mu vyhověno. Nakonec byl odkázán do nemocnice na neurologické oddělení. Bohužel ani tam se nesetkal s pochopením. Lékaři mu po běžném vyšetření oznámili, že je zdravý, a poslali ho domů.

Jelikož bolesti ani otok neustupovaly, vrátil se do nemocnice a až na jeho skutečně zoufalé naléhání mu udělali lumbální punkci, která diagnostikovala neuroboreliózu. V ten okamžik se panu Pavlovi alespoň po psychické stránce ulevilo, protože ten stres, kdy člověk neví, co se s ním děje, byl kromě šílených bolestí, úplně nejhorší.

Podle diskusí na internetu je takových případů mnohem víc. Některým lidem byly původně diagnostikovány problémy s ploténkami, jiným roztroušená skleróza a některým zase obrna lícního nervu.