Článek
"Z alergologického hlediska jsou holubi významným zdrojem roztočů. V jejich hnízdech přežívá celá řada druhů. Společně s ostatními mikroskopickými částečkami jsou základem prachu, roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší, a mohou působit jako alergeny," vysvětlují lékaři na serveru Ulékaře.cz .
Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí.
Nebezpeční roztoči
Dva nejčastější holubí roztoči jsou klíšťák holubí (Argas reflexus) a čmelík kuří (Dermanyssus gallinae).
Čmelík napadá lidi jen přechodně a krátkodobě, protože nejsou jeho běžnými hostiteli. Reakce na pokousání jsou většinou neškodné – svědění a zarudnutí kůže. Může ale dojít k přenosu infekce z nakažených ptáků.
Horší je situace po pokousání klíšťákem. Na proteiny obsažené v jeho slinách totiž vzniká u lidí poměrně často alergie a nejsou vzácné ani anafylaktické reakce po takovém pokousání. Na člověka tito parazité útočí pouze, pokud mají hlad a mají nedostatek vlastních ptačích hostitelů.
Nebezpečné jsou tedy ty situace, kdy dojde k náhlému vypuzení holubů z místa jejich hnízdění a nejsou současně vyhubeni klíšťáci. Ti si potom hledají náhradní potravu a útočí na lidi s popsaným rizikem i vážných anafylaktických reakcí, a pochopitelně také přenosu infekcí.
Alergická reakce na samotný trus...
Dalším rizikem při pravidelném kontaktu s holuby a jejich exkrementy je rozvoj astmatu nebo tzv. nemoci chovatelů holubů – exogenní alergické alveolitidy.
V plicích postižených jedinců dochází k imunitní reakci a zánětu po opakovaném vdechování prachu z holubích hnízd. Prach obsahuje jednak antigeny z holubí krve a trusu, ale také další dráždivé součásti, jako jsou zlomky peří, bakterie a plísně. Tato směs provokuje nežádoucí imunitní reakce, ať už IgE mediované reakce, jako astma, nebo exogenní alergickou alveolitidu.
Zdroj: www.ulekare.cz