Hlavní obsah
Obyčejná pochvala a uznání některým lidem nestačí. Foto: Profimedia.cz

Závislost na hodnocení druhých souvisí s výchovou a zážitky z dětství

Naše sebevědomí a to, jak si vážíme sebe sama, se odvíjí od naší výchovy a zážitků z dětství. Tedy hlavně z rodiny. Prvních šest let je klíčových. Dítě musí mít pocit, že ho rodiče milují takové, jaké je. Respektují jeho individualitu a neotesávají ho podle nějakých nereálných představ. To neznamená, že si dítě smí dovolit cokoli, aby rodiče náhodou nezranili jeho osobnost. Naopak potřebuje cítit přesné hranice. Musí mít jasno v tom, co se smí a co se nesmí. To mu totiž dává pocit jistoty.

Obyčejná pochvala a uznání některým lidem nestačí. Foto: Profimedia.cz
Závislost na hodnocení druhých souvisí s výchovou a zážitky z dětství

Pokud dítě hranice překročí a něco provede, má následovat přiměřený trest. Ale také vysvětlení, proč určitou věc nemá příště dělat. Nikdy nesmí mít pocit, že ho jeden prohřešek může připravit o lásku rodičů. I poté, co jsme ho potrestali, s ním normálně mluvíme, případně si vzájemně vysvětlíme, k čemu došlo a proč. Tím by vše mělo skončit. Je nesmyslné se na něj mračit, nemluvit s ním a prodlužovat trest.

Bývá dobré, když mu dáváme stále obtížnější úkoly. Pokud je zvládne, pochválíme ho. Pokud ne, měli bychom mu říct, že se nic vážného neděje. Příště mu to určitě vyjde. Sebevědomí, tedy to zdravé a realistické, roste člověku s tím, jak složité úkoly nebo překážky zvládá a jak vysokých cílů se mu daří dosáhnout.

Když začne chodit do školy, budou na něj mít vliv i reakce kolektivu. Ale sebejisté dítě zvládne i problémy a neúspěchy se zdravým Já. Pokud má tedy dobrou průpravu z rodiny. Heslo musí znít: Co se nepovedlo dneska, to se třeba povede příště. Nic se neděje. Dítě rychle pochopí, že k životu nepatří jen úspěchy.

Normální je i neúspěch. Nesmí ale snižovat jeho osobní hodnotu. Zpočátku mu sílu dávají rodiče. Časem ji musí stále více nalézat v sobě. Člověk se zdravou sebeúctou ví, že co ho nezabije, to ho posílí. Umí zhodnotit své kvality i své slabiny. A dokáže si dávat realistické cíle.

Když jsou lidé závislí na hodnocení okolí

Pokud si sám sebe člověk necení, zůstává závislý na hodnocení okolí. Svou cenu odvíjí výhradně od jeho odezvy. Neustále se zmítá v nejistotách a pocitech méněcennosti. Málokdy má pocit, že ho lidé dostatečně oceňují a potvrzují tak jeho cenu.

Proto je schopný úžasných výkonů a někdy i manipulací, jen aby své ocenění dostal. Tito lidé bývají bohužel snadno ovladatelní a zneužitelní. Navíc neznají míru. Obyčejná pochvala a uznání jim většinou nestačí. Chtějí nepřiměřené ovace a slavobrány. To jim většina lidí není ochotna poskytovat. Proto bývají věčně nespokojení.

Řešením však není to, že se budou snažit, aby dosáhli větších a větších výkonů, až do úplného vyčerpání. Řešením je navštívit psychologa a pokusit se změnit své postoje. Podobných prokletí se člověk dokáže zbavit v každém věku, pokud si uvědomí jejich příčiny a začne na sobě pracovat. Je to šance, jak se stát nezávislejším a spokojenějším. A jak svůj hendikep nepřenášet na své děti.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků