Hlavní obsah
Vztah s nymfomankou se z počáteční pohádky většinou rychle změní v peklo. Foto: Profimedia.cz

Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Představy o hypersexualitě bývají naivní

Pro bulvár je hypersexualita tučné sousto, pro sexuology trochu nejasně definovaný jev. Není totiž snadné určit, co už je přehnaně moc sexu, a co ještě nikoliv. Každý člověk a každý pár má hranici někde jinde. Proto se sexuologové zaměřují spíš na problémy, které může tento jev vyvolávat u konkrétních lidí, a na jejich příčiny.

Vztah s nymfomankou se z počáteční pohádky většinou rychle změní v peklo. Foto: Profimedia.cz
Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Představy o hypersexualitě bývají naivní

O hypersexualitě, jejíž příčinou může být třeba závislost na sexu, koluje řada mýtů. Třeba o tom, že vztah s hypersexuální ženou, které se říká nymfomanka, je snem každého muže. Partnerka chce totiž sex kdykoliv a téměř kdekoliv. Realita ale bývá opačná. Vztah s nymfomankou se z počáteční pohádky většinou rychle změní v peklo. Muž přestane stačit tempu ženy s touto poruchou a je vystaven jejímu tlaku.

Pokud jí nevyhoví, riskuje pnutí ve vztahu, konflikty nebo to, že si jeho milá odskočí jinam. Bez ohledu na riziko otěhotnění nebo nákazy některou z pohlavních nemocí. Pohlavní styk totiž na chvíli zmírní její napětí a další psychické problémy. Působí na ni podobně jako hazard na patologického hráče nebo krádež na kleptomana.

Hypersexualita není jen problémem žen, ale také mužů. V jejich případě mluvíme o satyriáze. I u nich nejde o biologický, ale o psychický problém. Postižený člověk nevyhledává naléhavě sexuální styk proto, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl. Uspokojení ze sexu často mívá malé nebo chvilkové, a to i tehdy, když dosahuje orgasmu. Proto hledá další a další partnerky nebo partnery a přistupuje na styk s neznámými lidmi, někdy za velmi kuriózních okolností. Pokud sex nemá, trpí nervozitou, podrážděností a dalšími abstinenčními příznaky.

Jedna moje pacientka mi například popisovala, jak trpěla naléhavým a těžko zvladatelným puzením, kdy se pokoušela o pohlavní styk prakticky s každým mužem, kterého potkala. Souložila s nimi v autě, v parku, v kabince prodejny s oblečením, ve výtahu nebo na toaletě. Zkrátka kdekoliv. Později si to vyčítala a trpěla kvůli tomu depresemi. Při léčbě antidepresivy se její stavy významně zmírnily. Ale to samozřejmě není univerzální řešení pro každého z postižených lidí.

Co lze považovat za nadměrnou frekvenci

Vraťme se k otázce, jaká frekvence sexu je nadměrná. Jsou lidé, kteří zvládnou souložit několikrát týdně a v období zamilovanosti denně nebo i několikrát denně. Pokud jim tahle frekvence vyhovuje nebo je pro ně přijatelná, bývá vše v pořádku.

Problém začíná ve chvíli, kdy je postižený člověk posedlý sexem do té míry, že začne mít problémy v partnerském vztahu, všedním životě a v práci. Na tu se třeba nedokáže soustředit a dělá chyby. Případně loví sexuálního partnera i v zaměstnání, a to naprosto nevhodným způsobem. Také nemá čas na přátele, na koníčky, ale ani na své povinnosti. Někdy se dostává do dluhů. V každém případě myslí nesmyslně často na sex, což mu brání v tom, aby vnímal i jiné věci a žil normální život.

V takovém případě je namístě, aby navštívil psychiatra nebo psychologa a absolvoval psychoterapii. Někdy problémy zhoršuje vysoká hladina pohlavních hormonů. Dá se snížit léky. Obvykle ale není hlavní příčinou potíží hypersexuálních lidí.

Skutečných hypersexuálů není mnoho

V poradně se setkávám spíš s muži a ženami, kteří se snaží interpretovat svou sexuální promiskuitu jako něco, co nemohou ovlivnit svou vůlí. Podléhají prý nezvladatelnému puzení. V naprosté většině těchto případů však nejde o žádnou hypersexualitu, jak se mi snaží namluvit. Jde jen o nezdrženlivost a etické selhání, která si takto zdůvodňují a omlouvají.

Pokud jde o zvýšenou sexuální aktivitu a naléhavost sexuálního puzení, setkáváme se s nimi u určitého typu dospívajících jedinců, u kterých dochází k významnému urychlení sexuálního vývoje. Bývá podmíněno biologicky, tedy vysokými hladinami pohlavních hormonů. Jde o případy, kdy biologický vývoj předběhne ten psychický a sociální. To pak vede k menším nebo větším problémům.

Hlavně u předčasně dospívajících chlapců, kteří začnou sexuálně obtěžovat své okolí, nebo se okázale věnují konzumaci erotických obrázků a autoerotice. Také předčasně vyspělé dívky, kterým ještě není patnáct let, hledají někdy hodně brzy sexuální zážitky. Své partnery tím vystavují riziku trestního stíhání a samy sebe tomu, že nechtěně otěhotní. Nemluvě o dalších potížích.

Další patologie

Problémem dneška se stali muži závislí na internetové pornografii. Někdy se odvolávají na svou hypersexualitu. Podrobnější rozbor však obvykle ukáže, že se partnerského sexu straní, jak to jen jde. Dávají přednost autoerotice před souloží s reálnou partnerkou. Téměř nikdy nejde o chorobně zvýšenou sexuální aktivitu.

Patologicky sexuálně aktivní mohou být i jedinci s chorobně zvýšenou náladou, kterou označujeme jako manickou. Nutkavé masturbaci podléhají někdy také lidé se silnými stavy úzkostí. Nevhodné sexuální aktivity se občas vyskytnou i u pacientů s organickým postižením mozku, ať již cévními poruchami, nebo známou Alzheimerovou poruchou. Jde ale spíše o vzácný než častý jev.

Na údajnou hypersexualitu se rovněž odvolávají někteří pachatelé sexuálních deliktů: exhibicionisté, agresoři nebo pedofilové. Příčinou jejich narušeného sexuálního chování však není nezvladatelná síla pohlavního puzení. Mají narušenou sexuální motivaci. Proto u nich mluvíme o sexuální deviaci, tedy úchylce.

Sexuologii by v každém případě prospělo, kdyby se podařilo hypersexualitu jasněji vymezit. Nejen jako nadměrné sexuální puzení, ale i jako poruchu, kterou je potřeba v některých případech léčit.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků