Řeč těla dokáže vztahu pomoci, stejně tak ho pomalu zničit

Verbální komunikace nám dává možnost vyjádřit přesně, co se nám líbí, nelíbí, po čem toužíme. To je důležité nejen v partnerských vztazích, ale i v těch pracovních a koneckonců ve všech ostatních.

Jenže i když pozitivními slovy něco vyjádříme, naše nonverbální komunikace může naznačovat něco jiného - i pouhé krčení rameny nebo naklonění brady může vysílat negativní signál, který mezi nás a okolí zbytečně staví neviditelnou bariéru nepochopení.

Pokud se tomu chcete vyhnout, zaměřte se podle odborníků na níže uvedená gesta, která jsou velmi často brána okolím negativně.

Diskutujete s partnerem nebo někým v práci a máte přitom překřížené paže? Okolí to může velmi často chápat jako signál jistého uzavření, že nechcete naslouchat tomu, co vám druzí sdělují.

Jak uvádí odbornice na neverbální komunikaci Alison Hendersonová, toto gesto mívá mnohdy zcela nevinný důvod (dotyčnému je zima, sedí na židli bez područek a neví, co s rukama..,), jenže okolí si ho často vykládá zcela jinak.

Pokud při rozhovoru s někým nepůsobíte uvolněně, ale naopak vypadáte, že držíte hlavu pevně vzhůru s bradou trochu „vystrčenou”, pak to může v mnohých vyvolávat pocit, že se chováte blahosklonně.

Ukazování prstem je poměrně běžné gesto, když se pokoušíme něco zdůraznit nebo na něco ukázat. Za jistých okolností ale to samé gesto může okolí vnímat i jako naše hrubé, přikazující až agresivní chování.

„O to víc direktivněji a přísněji to může působit, pokud chcete někomu předložit nebo dokonce obhájit svůj názor,” vysvětluje pro server Yourtango Hendersonová.

Potřesení rukou je vstřícné gesto, které se ale při špatném „provedení” může velmi rychle proměnit v gesto nadřazenosti.

„Ruku nikdy nepodáváme dlaní dolů. Tím dáváme protějšku jasný signál své nadřazenosti,” vysvětluje odbornice. Ruka podaná dlaní vzhůru naopak signalizuje podřazenost danému člověku.

Mobilní telefony jsou pro mnohé doslova nedílnou součástí života. I jejich užívání (respektive nepoužívání) v určitých situacích by ale mělo mít svá pravidla.

Pokud je při určité situaci vyžadována vaše plná pozornost či soustředěnost, a vy se přesto každou chvíli díváte na mobil, nebo dokonce někomu píšete, je to jednoznačně známkou hrubého chování.

„Pro okolí to vysílá jasný signál, že nejevíte o danou situaci dostatečný zájem,” popisuje odbornice. Což může v jakémkoli vztahu napáchat velké škody.

Každý člověk má svůj určitý osobní prostor, který představuje jeho komfortní zónu, do které jen tak někoho nepustí. Na to by při vzájemné konverzaci měl každý myslet.

Pokud zaznamenáte, že někdo při konverzaci s vámi opakovaně dělá krok zpět, nejspíš jste překročili onu hranici osobního prostoru, a dotyčnému je to nejspíš nepříjemné.