Hlavní obsah
Snad ještě většího významu nabývají babičky, když jejich vnoučata trochu odrostou. Děti v předškolním a raném školním věku vedle sebe potřebují dospěláka, o kterém vědí, že o ně má zájem. Foto: Profimedia.cz

Dnešní babičky často ještě budují svou kariéru a stejně aktivně tráví i chvíle volna. Nebo právě zažívají nový vztah… Zapojit se do života vnoučat proto může být obtížné. Vyžaduje to nejen čas, ale i úsilí a spoustu taktu. Jak na to? A proč je vlastně role babičky nezastupitelná?

Snad ještě většího významu nabývají babičky, když jejich vnoučata trochu odrostou. Děti v předškolním a raném školním věku vedle sebe potřebují dospěláka, o kterém vědí, že o ně má zájem. Foto: Profimedia.cz
Jak být dobrou babičkou

„Společnost stále vnímá babičky jako ty, které už nepracují, často a rády vaří, pečou a zbožňují dlouhé návštěvy. Realita už je ale jiná,“ konstatuje M. H. Meyerová, socioložka ze Syrakuské univerzity a autorka knihy Babičky v práci. Pracující babička se tak musí rozhodnout, kolik času bude věnovat sobě a zaměstnání a kolik mladší rodině.

„Ve městech je častější, že lidé s nárokem na důchod pracují. Na vesnicích rodiny více drží pospolu. Tamní babičky mají více času a věnují ho rodině. A i když chodí do zaměstnání, alespoň vyzvedávají děti ze školy nebo si je berou na víkendy,“ vysvětluje vedoucí Linky seniorů sdružení Elpida Kateřina Bohatá.

Proč je potřebujeme?

Od novopečených babiček očekáváme hlavně praktickou pomoc v domácnosti, se kterou si díky bohatým životním zkušenostem dobře poradí. Včetně péče o novorozeně – starší žena už na řadu potíží pohlíží s nadhledem a klidem, který mladým maminkám často chybí. Sdílení zkušeností je přece univerzální cestou, jak předejít chybám a problémům.

Snad ještě většího významu nabývají babičky, když jejich vnoučata trochu odrostou. „Děti v předškolním a raném školním věku vedle sebe potřebují dospěláka, o kterém vědí, že o ně má zájem. Není třeba nic velkolepého, jen obyčejný kontakt. V tomto období jsou babičky nedocenitelné,“ tvrdí Kateřina Bohatá.

Pro vývoj dítěte je totiž klíčová zdánlivá banalita – aby mu někdo pojmenovával a popisoval obyčejné předměty, vysvětlil mu třeba, co je bagr nebo že včelky opylovávají květiny.

„Je to doba, kdy děti potřebují pozorovat lidské interakce a také mít vedle sebe někoho, kdo jim popisuje okolní svět. To babičky umějí. Díky zkušenostmi získané trpělivosti jsou v tom často lepší než rodiče.“ Ti navíc už většinou pracují, takže mají méně času i sil.

Nejdřív se domluvte s matkou

Každá novopečená babička by si měla uvědomit, že základ vztahu s vnoučetem se buduje daleko lépe v jeho raném dětství než v pubertě. Příroda to navíc nastavila tak, že prarodiče většinou dříve či později pocítí silnou potřebu kontaktu s dětmi svých dětí. Je tedy třeba využít šance, i kdy to může být obtížné.

A nejen to. S příchodem dítěte se role členů rodiny velmi mění. Z vaší dcery nebo snachy se stává matka, proto bývá problém nové definování rolí a ujasnění si, kdo rozhoduje. Je to však nutné, protože jen tak předejdete třenicím.

„Důležitý je respekt na obou stranách. Seniorka má zkušenosti a potřebuje úctu, na druhou stranu by si dcera nebo snacha neměla nechat mluvit do všeho,“ zdůrazňuje odbornice. Tato pravidla by se měla uplatňovat i v tak ožehavých tématech, jako je třeba očkování či rozhodnutí neočkovat.

V zásadě platí, že rodič rozhoduje. „Prarodiče by si měli uvědomit, že jsou to rodiče, kdo ponese nakonec důsledky.“

Nepřizpůsobujte se, nabízejte

Podle Bohaté se seniorkám mnohdy zdá, že se nevměstnají do potřeb a zájmů rodiny a bohužel podléhají pocitu, že obtěžují.

„Často mi o vnoučatech říkají: Ale oni si se mnou nechtějí povídat, nechtějí si se mnou hrát. První krok však musí udělat ony, ale nemusí to být velká investice. Někdy stačí přijít a pozorovat dítě, jak si hraje, a postupně a pomalu se do hry zapojit.“

A pozor, jde o to vztah vytvořit, nikoliv se slepě snažit vyhovět. „Vždycky říkám, že by se prarodič neměl přizpůsobovat dítěti. Nabídněte jim, co vám jde. Pokud vám squash a florbal nic neříkají, ale máte ráda historii, navrhněte prohlídku památek a zmrzlinu. Na zmrzlinu se chytnou napoprvé a napodruhé možná i na památky. Třeba to neocení hned, ale později si těchto zkušeností velmi ceníme.“

Šest základních pravidel

Řada studií ovšem potvrzuje, že mnoha babičkám není jasné, co se od nich v současném světě očekává. Proto populární klinická psycholožka Barbara Greenbergová, známá v USA i jako televizní osobnost s přezdívkou The Teen Doctor (v překladu „doktorka pro náctileté“), sestavila rady pro prarodiče.

  • Nesouhlas s rodičovským přístupem svých dětí nikdy nevyjadřujte před vnoučaty. Pokud s nimi nesouhlasíte a víte, že to už stojí za debatu, mluvte s nimi o samotě. Vnoučatům neprospívá pozorovat třenice.
  • Nepodrývejte autoritu svých dětí – respektujte jejich pravidla, i když nejsou na blízku. Pokud zakazují určité aktivity, jako jsou videohry, jistá jídla, nezpřístupňujte je.
  • Vyprávějte vnoučatům zábavné (nikoliv trapné) historky o vašem životě a životě s vašimi dětmi. Ukazujte jim hodně fotek. Cílem je obohatit jejich život, ukázat jim rodinnou historii. To zlidšťuje jejich rodiče, a které dítě nemá rádo příběhy?
  • Ukazujte lásku a respekt vašim dětem a jejich partnerům. Vnoučata to pozitivně ovlivní v budoucím modelování rolí. Pochopí důležitost vyjadřování lásky a respektu.
  • Prosím, nerozmazlujte svá vnoučata příliš. Samozřejmě, že je chcete trochu hýčkat, pokud na to máte zdroje. Prarodiče i vnoučata to milují, ale vše má své meze.
  • Zůstaňte zapojeni. Poslouchejte, pokud má někdo z mladší rodiny starosti. Věnujte hodně času naslouchání a patrně i zvažování, než nabídnete svou radu. Také se zeptejte, jestli je vaše rada žádána, nebo je spíše potřeba posluchač či chápající náruč.

Babička, dar života

Fenomén života po menopauze je v živočišné říši raritou. Z evolučního hlediska ale všechny organismy silně investují do reprodukce a přenášení svých genů.

Právě „faktor babička“ u lidí podle evolučního vědce C. G. Williamse významně ovlivňoval šanci na přežití vnoučat. Ženy, jež už nemohly mít děti a nemusely se o ně ani starat, významně pomáhaly při shánění potravy. A to i v novověku.

Podle finské studie byla v 17. a 18. století míra přežití dětí, jež měly v blízkosti babičku ve věku mezi 50 až 75 lety, o celých 30 % větší než bez prarodiče.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků