Hlavní obsah
Je až neuvěřitelné, jaké naschvály si staří lidé dokážou dělat. Jejich svět se totiž náhle zmenší. Foto: Profimedia.cz

Harmonické stáří ve dvou bývá iluze

Představa o dvou starých lidech, kteří spolu tráví veškerý svůj čas v harmonii, lásce a vzájemném porozumění, tedy bez hádek a dalších problémů, je sci-fi. Čím déle spolu partneři žijí, tím více se většinou hádají. Když odejdou do zaslouženého důchodu, drama často vrcholí. Je to logické. Nemusejí snášet řadu partnerových projevů, které jim vadí, pouze pár hodin večer, ale po celé dlouhé dny.

Je až neuvěřitelné, jaké naschvály si staří lidé dokážou dělat. Jejich svět se totiž náhle zmenší. Foto: Profimedia.cz
Harmonické stáří ve dvou bývá iluze

Lidé se s věkem jen málokdy mění k lepšímu. Z mužů jsou mrzutí dědci a z dříve pečujících žen hádavé semetriky. Je až neuvěřitelné, jaké naschvály si staří lidé dokážou dělat. Jejich svět se totiž náhle zmenší.

Soustředí se na byt a nejbližší okolí. Sociální kontakty se často omezí jen na rodinu a pár známých. Podružnosti pak nabývají dějinného významu. Byt se stane malým bojištěm, kde zákopová válka probíhá neustále. A jen se čeká na další chybu nepřítele. Z toho pak pramení nekonečné hádky o ničem.

Navíc se určité vlastnosti lidí s věkem zvýrazňují, až karikují. Když byl někdo šetřivý, je pravděpodobné, že se z něj stane lakomec. Kdo byl samotář, bude se ještě více vyhýbat společnosti. Kdo moc nemluvil, bude ještě mlčenlivější.

Přemrštěné hospodyně mohou začít terorizovat partnera, aby udržoval naprostý pořádek a ctil pravidla. K tomu přibydou i určitá psychická a fyzická omezení. A to všechno způsobí, že si lidé lezou víc na nervy.

Dnes se ocitnou sami doma a nestačí zírat, s kým to doteď žili.

Dřív se lidé nedožívali tak vysokého věku, a žili proto spolu kratší dobu. Často se důchodového věku ani nedočkali. Umírali ještě v době, kdy pracovali anebo strávili v důchodu pár let. Dnes spolu žijí víc než třicet let a pak je čeká dalších deset až dvacet v důchodu.

Kdysi také žilo víc lidí na venkově. U každého domku bylo malé hospodářství. Takže i důchodci měli stále co dělat, navíc si museli vzájemně pomáhat. Nakonec i v produktivním věku žili víc spolu, a tak to uměli.

Dnes se ocitnou sami doma a nestačí zírat, s kým to doteď žili. Každý navíc vstupuje do penze a má o ní nějaké představy. Ty ale obvykle nejsou u partnerů stejné. Žena chce, aby byli spolu, muž chce mít pokoj a jít za kamarády. Rozhodně ho nelákají nákupy.

Muže opouštějí síly a chápou to jako osobní porážku.

Říká se, že ženy se hůře smiřují se stárnutím, ale není to pravda. Mužům ubývá s věkem testosteron. Cítí, že je opouštějí síly, a chápou to jako osobní porážku. Proto se z mužského často stává protivný morous, který nechce být se svou slabostí konfrontován. Proto je někdy těžké s ním vyjít.

Žena není celoživotně tak zaměřená na vnější úspěch a zůstává jí domácnost, vnoučata a kamarádky. Určitě neřeší, jak to jde v práci bez ní.

Důležité je, aby oba měli nějaké záliby, které můžou pěstovat i ve vyšším věku. A když občas podniknou něco společně, bude to spíš bonus než každodenní standard.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků