Článek
Pohrával jsem si s (odvážnou) myšlenkou o prošťouchnutí zdřevnatělých svých závitů mozkových, rozpomenout se na školní škamnu a poctivě, vlastnoručně svým děvčátkům předvedu, jaký jsem konstruktér. Žádná čínská kouzla, jen nějaký obyčejný šesti nebo kolikaúhelníček to byl, pár špejlí, fábor, balící papír. Ten pocit přivést něco k životu jen šikovností vlastních rukou, jej! Tak tenhle báječný pocit jsem oželel a skáknul do nejbližšího hračkářství.
Nic normálního neměli, kdepak, nějaký ten kosočtverec, dvě laťky, to néé, dnes už i draci jsou hi-tech. Za pěkného 3D orla jsem zaplatil skoro tři stovky a tradá domů. Bambus, látka a ruční výroba - nakonec na ni došlo, jen to odnesl člověk z jiného světadílu, jako obvykle. První ročník místní drakiády (s tím "i-y" si nevím rady, počte mě, jazykonadrcenci, na netu je obojí) se mohl těšit na našeho větroplacha. Na závěr byly navíc v plánu pečené brambory přímo z ohniště - ty jsem měl naposledy asi před sto až dvěstě lety a bůh ví, zda tuhle lahodu dnešní děcka znají, skvělý nápad. Jó, to jsem byl ještě pasáčkem ovcí, s píšťalkou, kožíšek, ej, éé, trochu jsem se zasnil...
Akce byla skvěle naplánována, plakátky vytisknuty a načasování nemohlo být lepší méně snad vítr nikdy nefoukal. Totální bezvětří, nehnul se ani lísteček a to mluvím o vydrholeckém kopci nad naším městečkem. Orlem jsme nikoho nestihli oslnit, páč ve vzduchu se udržel pouze při rychlém sprintu, což je přesně ta sportovní disciplína, v které jsem vavříny nikdy nesbíral. Tchýně se toho statečně chopila a funivě pobíhala sem a tam, koledujíc si o infarkt. Plachtil nááádherně a krátce. Kupodivu v bezvětří se drakům nedaří. Bramborám v ohni ano. Holčina naší známé zírala na špinavé, popelaté brambory krajně nedůvěřivě, zřejmě postrádala kečup a tatarku. Ale co, holky si zablbly, poběhali po poli, vyválely se v v trávě a chytily luxusní rýmu. Sakra, jasně, jde jen o draka, ale nějak mě to nostalgicky potěšilo, celá ta partička lidí, splihlé draky u nohou, čaj v plastovém kelímku, bramboru k tomu. Pohoda, dvacet, nic víc, nic míň. Hned jak se začnou kmeny pořádně třást a ohýbat, vyrážíme na sólo akci a dostanu toho ptáka do několika set metrů, to budete zírat! Jako že se Vinnetou, náčelník Apačů jmenuji. Au, tahle brambora je ještě hodně horká...