Deset pravidel správné hádky

Většina párů se bez nějaké té hlasitější konfrontace neobejde. A velmi často se tím pročistí vzduch, stejně jako když bouřka odnese letní dusno. Dnes je řeč o konfliktech v partnerském vztahu, ne na pracovišti či s jinými lidmi, přestože řada znaků je i pro takové střety společná. Jak se tedy hádat?

Před očima byste vždy měli mít cíl, ke kterému směřujete. To znamená vyřešení problému. Chcete přece, aby manžel opravil vypínač, ne aby se o sobě dozvěděl, že je sobecký ignorant!

Používejte jen slova, která byste řekli i cizímu člověku. Zdá se to paradoxní? Zdánlivě ano, přesto to funguje. Na neznámého chlapíka v tramvaji přece žádná dáma nezařve: „Jsi debil a tvoje matka sobecká nána!“

Žádné lhaní! Žádné překrucování faktů! Žádné vymýšlení! Pravdu! Ano, vzala jste si tričko s velkým výstřihem, protože se ráda líbíte. To, že se na vás někdo zálibně podívá, přece nezmění nic na tom, že „ty jsi pro mě, miláčku, jediný“. To miláčkovi vyrazí zbraně z rukou mnohem účinněji než zbytečné vykrucování, že to tričko se nějak v pračce srazilo.

Partnera neponižujte. Nejde přece o to, aby se jeho sebevědomí scvrkávalo do velikosti borůvky. Ostatně vám také nebude příjemné, když vám to vrátí. Věta: „Jsi plešatý idiot, který ani neumí spravit kohoutek, ale co jiného se dá od člověka z tak příšerné rodiny čekat…“ se na repertoáru nesmí objevit nikdy. Ani tehdy, když vaše kuchyň vinou prasklého těsnění konkuruje jihočeským rybníkům.

Slovní vyjádření by mělo jít ruku v ruce s neverbálním projevem. Tón hlasu dokáže mnoho a vůči druhému je poctivé chovat se jako kompaktní bytost. „Opravdu si nedovedu představit lepší život a šťastnější manželství!“ Každý muž tohle touží slyšet. Pokud ale manželka zasyčí větu přes sevřené rty a doprovodí ji hodem talíře s rajskou omáčkou na cíl, dostává sdělení poněkud jiný význam.

Nepředpokládejte, že muž čte vaše myšlenky. Že vyluští vaše přání. Že odhadne, proč se zrovna zlobíte. Ne. Muži většinou v empatii příliš nevynikají, natož aby měli magickou schopnost uhádnout nevyslovené. Otevřeně a přesně popisně musíte sdělit, o co vám jde, čím vám ublížil, co udělal špatně. „Když po tobě neustále uklízím nádobí, unavuje mě to a dáváš špatný příklad dětem. Prosím, odnes svůj talíř do myčky!“ Tomu chlap rozumí mnohem lépe než otráveným povzdechům a třískání nádobí. Když mu zcela jasně nesdělíte, co se vám příčí, budete se míjet asi tak, jako by se hokejový zápas hrál na dvou kluzištích.

Určitě je nejlepší vyříkat si vše mezi čtyřma očima. Ne vždy se to ale daří, někdy konflikt vypukne třeba před přáteli. Pak je lepší nesnažit se hrát hru na dokonalý pár. Zkuste se omluvit: „Promiňte, dneska nemáme nejlepší den. Potřebujeme si něco vyříkat, tak se nezlobte, že se teď vzdálíme.“

Před dětmi se nehádejte, radí řada psychologických příruček. Jenomže ono to vždy nejde. Emoce jsou někdy silnější než rozum, sebekontrola se vytrácí. Navíc děti mnohem víc frustruje, když slyší hádku za zavřenými dveřmi, než když jsou u toho. Pokud nedokážete konflikt odložit, až budete doma sami, vyberte menší zlo. Vyhněte se ale hrubým výrazům, urážení. Syny a dcery v žádném případě do konfliktu nezatahujte, neberte je ani za svědky ani za rukojmí.

Neshazujte partnera: „Podívej, jak je tvoje máma nemožná!“ – to se prostě nesmí! Až vztek vyšumí a slova budou dopovězena, snažte se potomkům rozumně vše vysvětlit: „Tatínka mám pořád ráda, jen jsem teď na něj měla hrozný vztek a neovládla jsem se. Tohle jsme si museli vyříkat, ale teď už se na sebe nezlobíme…“

Pokud obě strany povedou svou řeč hlasitě a souběžně, nic se nevyřeší. Chcete, aby partner poslouchal vaše argumenty? Pak poslouchejte i vy ty jeho. Třeba vám přihraje na smeč.

Nepřepepřete si manželství. Itálie jednou za čas může být omluvitelná, pokud by se však měla stát každodenní součástí komunikace, vytěsní pohodu. Ten člověk, se kterým sdílíte koupelnu, lásku, stůl, štěstí, postel, život, je přece váš partner, ne soupeř! Jste spolu proto, abyste se milovali a pomáhali si, ne proto, abyste na sebe řvali a ubližovali si.