Počátky každého romantického svazku trochu připomínají pohádku. Dva lidé se do sebe bláznivě zamilují, jsou plni emocí, lásky, vášně, společně sdílejí vše krásné a plánují si budoucnost. Pohádkového konce se ale dočká málokdo.

Mnohé krásné emoce postupem času chladnou, což ale neznamená, že by měly zmizet úplně. Nejen láska, ale i odhodlání vztah neustále budovat, porozumění a ochota postavit se za partnera mají být přítomny stále. Právě láska ale bývá často ta, která ze vztahu pomalu mizí.

Pro lidi, kteří mají podezření, že se v podobném vztahu bez lásky nacházejí, vědci sestavili přehled několika hlavních znaků.

Intimní vzdálenost mezi partnery

Vzájemná blízkost a sdílená intimita, která byla dříve samozřejmostí, může postupem času, především pak po příchodu dětí, vzít za své. Výsledkem pak mnohdy bývá stále se zvětšující prázdno mezi partnery.

Důležitější věci v životě

Partner a rodina mají být vždy na prvním místě. Pokud to tak není a ve svazku jsou pro jednoho či oba jiné věci mnohem důležitější, je velká pravděpodobnost, že láska v takovém manželství už není na pořadu dne, popisuje pro Woman´s Day klinická psycholožka Ramani Durvasulaová z americké Kalifornie.

Komunikace na bodu mrazu

Hádáte se hodně? Nebo spolu naopak vůbec nemluvíte? Ani jedno není pro vztah přínosné a naznačuje, že pouto mezi partnery postupně upadá. Jak dodává Durvasulaová, horší variantou je, pokud spolu lidé vůbec nekomunikují. Je to často znamení, že jeden nebo oba už nemají žádnou snahu do vztahu jakkoli investovat a nechtějí věci napravit.

Nedostatek sexu 

I ve vztahu bez lásky mohou lidé mít sex. Málokdy si ho ale plně užívají, pro mnohé jde spíše o fyzickou záležitost, vysvětluje vztahový poradce Ian Kerner. Výjimkou pak není ani stav, kdy se partneři sexu zcela vyhýbají.

Naprostý nezájem 

Naprostá apatie ve vztahu neznačí nic dobrého. Pokud nemá jeden z partnerů snahu jakkoli řešit věci, které mu dříve vadily, je to opravdu na pováženou. Stejně tak pokud nemá zájem ocenit nic dobrého, co jeho protějšek udělá. „Takový člověk žije v naprosto emočně vyprahlém prostředí,” dodává Kerner.