Článek
„Zaměstnání člověku v průměru zabere devadesát tisíc hodin, ty jsou také součástí života. Nežijeme přece jen o víkendech a dovolených," prohlásí pětatřicetiletý Michal Šrajer, který má s nevšedně znějícím konceptem bohaté zkušenosti.
Nejdřív ve svém vývojářském studiu Inmite zastával kromě funkce spolumajitele i pozici Chief Happiness Officer - ředitele štěstí, který má na starost spokojenost svých spolupracovníků. Když Inmite přešla pod český Avast Software (česká nadnárodní společnost - pozn. red.), pokračoval i tam.
Poté, co s rodinou absolvoval cestu kolem světa, během níž se podíval do mnoha „šťastných" firem, se rozhodl, že je na čase, aby obor štěstí vyučoval i u nás a pořádal na toto téma konference.
Výběr profese
A co bychom měli díky dvouapůlhodinovému semináři získat my? Ideálně schopnost vstávat ve všední dny s úsměvem na tváři a těšit se na plnění úkolů a komunikaci s kolegy. Hned na začátku mě překvapuje, že v učebně pražského centra Education Republic téměř nejsou lidé, kteří by chtěli nové znalosti využívat jen sami pro sebe.
Manželský pár středního věku, který vlastní menší firmu, se chce víc dovědět o tom, jak by měl lépe vést zaměstnance. Je tu také pár žen z oddělení lidských zdrojů. Poslali je sem z několika českých poboček mezinárodních korporátů.
„Dřív jsme si nemohli vybírat a byli rádi, že vůbec nějakou práci máme. Dnes o řadu profesí zaměstnavatelé bojují, snaží se zlepšovat podmínky a nabízet i jiné hodnoty než jen lepší finanční ohodnocení."
Podle Michala Šrajera se časy mění k lepšímu. Na úvod nás lektor požádá, abychom si místo podrobnějšího představování vyplnili test, nebo spíš dotazník. Jsme dotazováni, do jaké míry sdílíme hodnoty našeho podniku, jeho vize a zda vnímáme i jeho poslání.
Několik otázek ohodnotíme body od nuly do deseti. Výsledný počet by měl odhalit, zda trávíme osm hodin denně s pocitem vnitřního naplnění. Účastníkům semináře většinou vyjde dost vysoký počet bodů. Je to prý základní předpoklad k tomu, aby byli se svou profesí spokojeni.
Tři povedené věci
Dalším důležitým faktorem jsou dobré a upřímné vztahy, a tak si uděláme krátké cvičení, které by nám mělo pomoci s nimi začít. Máme si ve dvojicích povídat o našem nejpozitivnějším zážitku za poslední týden. Vedle mě sedí Lenka. Pracuje v oddělení lidských zdrojů a jejím úkolem je pečovat o zaměstnance. Je to energická a komunikativní dáma a na seminář ji poslala česká pobočka nadnárodní společnosti.
„Nedávno jsem prožila víkendový pobyt se svými kamarádkami. Těšilo mě, že jsme sdílely zážitky, ale i to, že jsem jim mohla poradit," svěřuje se Lenka. Je opravdu příjemné povídat si bez náznaku negativity. Na druhou stranu se vůbec neznáme a jsme obě trochu nervózní.
Lektor Michal Šrajer doufá, že myšlenka štěstí v práci se rozšíří do co nejvíce podniků u nás.
Jen co Lence dopovím svůj vlastní příběh, rozjede se diskuse o pozitivním myšlení, nebo spíš o jeho nedostatku kolem nás. „Každý večer si zapisuju tři věci, co se mi ten den povedly. Když jsem začínala, bylo pro mě těžké si vůbec ty tři věci uvědomit," zamyslí se další z účastnic semináře.
Michal Šrajer začne vyprávět o pozitivní psychologii. Obor, který vznikl na konci 20. století, se nezabývá špatnými psychickými stavy, ale štěstím, láskou, nadějí, radostí a způsoby, jak je pěstovat. „Podle mě je horší čekat, až se něco porouchá, a pak se to pokoušet opravovat. Pokud si nastavíme růstový mindset (myšlení, názory, způsob uvažování - pozn. red.), zásadně změníme sami sebe. Mozek se dá cvičit stejně jako sval a dá se naučit myslet pozitivně."
Abychom se v tomto směru mohli rozvíjet, nemusíme být sice bohatí, ale potřebujeme alespoň určitý životní standard. „Pokud dřete od rána do večera v drůbežárně za jedenáct tisíc hrubého, tak vám jde jen těžko podsouvat myšlenky o spokojenosti a štěstí v práci. To je třeba léčit firmu samotnou tak, aby zlepšila podmínky. Člověk potřebuje mít dostatek finančních prostředků na jídlo, bydlení, rozumnou dovolenou a tak dále," tvrdí lektor.
Pomoc šéfa
Pak už nezáleží na tom, jakou profesi vykonáváte, pokud v ní ovšem vidíte smysl a máte ji rádi. Například řidiče autobusu může těšit a motivovat myšlenka, že pomáhá dovézt lidi na místo, kam potřebují.
„Štěstí v práci se dá aplikovat i ve výrobě nebo na učitelský sbor. Kromě vlastního postoje je důležité, aby vám pomáhal i šéf a zaměstnavatel."
Už třeba tím, že vybere lidi tvořící dobrý tým. „Pokud hledáte nové zaměstnání a přijdete na pracovní pohovor, kde se setkáte s celým oddělením, které spolurozhoduje, koho přijme, je to dobré znamení. Nakonec by se měli dát dohromady lidi, co spolu chtějí být a chtějí se na něčem společně podílet," myslí si Michal Šrajer.
Další z účastnic semináře začne přitakávat s tím, že nedokáže jednu kolegyni zapojit mezi ostatní. „Možná že chyba se stala už při náboru, ne všichni si sedí. Firma by se měla dívat na to, jakým způsobem se k sobě její zaměstnanci hodí," odpoví lektor.
„Říká se, že nejlepší je najímat na kulturu. V Inmite jsme se zabývali IT. To se pořád mění. Uvažovali jsme, že raději budeme s lidmi, se kterými dlouho vydržíme a co jsou schopní se neustále učit."
Pojďme si promluvit
Aby vaše pracovní já kvetlo, měl by šéf zprostředkovat bezpečné prostředí, kde se budete moci vyjadřovat a spolehnout na upřímnost ostatních a kde zvládnete prodiskutovat i nepříjemné a konfliktní záležitosti, a přitom se u toho budete cítit komfortně.
„Pokud něco říkáte pěti spolupracovníkům, a dalším dvěma něco jiného, je to dlouhodobě neudržitelná strategie. V růstových firmách (společnost snažící se o pomalý, ale dlouhodobý ekonomický růst - pozn. red.) mi často tvrdí, že běžní zaměstnanci se snaží polovinu času pouze naplňovat nějaká očekávání nebo jen plní určitou roli. Přitom žijí v představě, že nemohou být sami sebou," míní lektor, který dobré vztahy pěstoval už od začátku svého podnikání.
„Před devíti lety mě přijali do Googlu v Krakově, ale mně se tam nechtělo, a tak jsem klukům řekl, že si uděláme takový Google tady," směje se. Společnost je známá tím, že svým lidem zajišťuje pohádkové podmínky. „Inmite jsme založili tři a často jsme slýchávali, že vyděláme peníze a rozhádáme se. A když jsme měli možnost sezení s koučkou, využili jsme ho dřív, než nastaly vůbec nějaké problémy."
A vyplatilo se. „Šli jsme hodně do hloubky, třeba jsme si i pobrečeli, ale doteď si dokážeme promluvit otevřeně a na rovinu. Mohu říct: Cítím, že se ti něco nelíbí, pojďme si o tom promluvit. Takže není pravda, že byznys je jen pro drsňáky."