Verbální teror, nebo také úmyslné slovní napadání a urážení partnera je ve vztahu stejně velkým problémem jako fyzické nebo sexuální zneužívání. Na rozdíl od těchto dvou typů je ale verbální útok mezi partnery mnohem hůře definovatelný.

Devon MacDermott, psycholog z New York City specializující se na traumatizující okolnosti ve vztazích, definuje slovní napadání jako ´chronickou verbální interakci, při které oběť, tedy jeden z partnerů, pociťuje dlouhodobě citovou či psychickou újmu´. Takové chování je ve většině případů typické v blízkém příbuzenském vztahu - tedy u partnera, může se ho dopouštět ale například i rodič vůči dítěti apod.

Následky verbálního napadání mohou být stejně závažné, někdy dokonce i horší, jako u jiných forem zneužívání. Jak ale poznat, že ve vztahu opravdu dochází k verbálnímu zneužívání? Server Women´s Health magazine přinesl přehled některých rozpoznatelných příznaků i následků takového chování.

Není to jen o křiku a zvyšování hlasu 

Někteří lidé považují za verbální napadání už samotné zvýšení hlasu a křik. Jde ale o víc než jen to. Podle profesora MacDermotta jsou nedílnou součástí takového chování i specificky cílené nadávky, stejně jako výhružky fyzickou likvidací, případně cílené zpochybňování duševního zdraví oběti.

Podle dalšího odborníka na vztahové chování, psychologa Briana Coughlina, chybí ve vztahu verbální oběti a napadajícího jeden podstatný prvek - samotný důvod k hádce. Dominantní jedinci jsou jednoduše kritičtí vůči slabší osobě, kterou se svým chováním a slovním napadáním pokoušejí ovládat.

Nejvíce matoucí v takovém vztahu je fakt, že napadající jedinec může být ve světlých chvílích vztahu velmi milující a klidný. Pokud se ale dostane do stavu, kdy ho cokoli začne vyvádět z míry, bude si vybíjet zlost na partnerovi (partnerce).

Když čas od času dojde k výbuchům nahromaděného vzteku, není ale třeba se ihned znepokojovat. „Pokud jde ale o častý jev, a jedná se o běžný stav chování, je třeba zpozornět,” říká MacDermott.

Špatně rozpoznatelný jev 

Každý člověk má o vztahu vlastní představy, chce si plnit své romantické sny. Pokud jeho partner do takového vzorce nezapadá, naopak z něj velmi často vybočuje, snaží se jeho protějšek veškeré druhy zneužívání omlouvat, jednoduše je popírá sám před sebou.

Je velmi pravděpodobné, pokud podobné chování zažil jeden z partnerů, například v dětství, bude i v dospělosti tento způsob považovat za něco, co se prostě při hádkách děje. Bude to brát jako důsledek zlosti partnera. Že se jedná o nepřístojné chování, nebo dokonce zneužívání, si málokdo připustí.

Nebezpečné následky

Nebezpečí verbálního napadání tkví především ve snižování sebevědomí oběti. To se může projevit nejen v samotném vztahu, ale i sociálním kontextu - dotyčný bude hůře navazovat vztahy s dalšími lidmi.

Projevit se to může i v zaměstnání. Oběť verbálního teroru často ztrácí víru sama v sebe, ve své činy a konání. Člověk snáze uvěří, že není dost dobrý, aby sám něco dokázal.

Mezi závažné následky pak u takových lidí patří časté deprese, úzkosti, a dokonce i náznaky posttraumatického stresu. Studie z roku 2006 uveřejněná v časopise Journal of Affective Disorders, potvrdila, že lidé, kteří byli vystaveni v dětství verbálnímu napadání, se v dospělosti častěji potýkají právě s depresemi a úzkostmi.

Oběť se může stát tyranem 

U lidí, kteří se dostanou do styku s verbálním zneužíváním, mohou nastat různé scénáře vývoje. Zůstanou v roli oběti, kdy se zcela poddají tlaku partnera, nebo se z nich naopak mohou stát samotní agresoři.

Takové chování může nastat například u dětí, které vyrůstají v rodině, kde je slovní napadání na denním pořádku. Když vyrostou a budou mít vlastní rodinu, je vysoce pravděpodobné, že mohou podobné chování - v roli tyrana - uplatňovat i zde.

Stejně tak je ale možné, že tlak agresora (rodičů) přetrvá i do budoucna, a dospělý jedinec tak neustále zůstane pod vlivem kritiky rodičů, a to i ve chvíli, kdy bude mít vlastní rodinu.