Dosažení věkové hranice třiceti let není samo o sobě nijak specifickým milníkem v životě, přesto je pro mnoho žen důležitou hranicí, například co se týče založení rodiny.

O tom, proč je o biologických hodinách, ale i dalších věcech před třicátnicemi lepší pomlčet, přinesl možná vysvětlení server Askmen.

Konečně je ti 30

Jak již bylo řečeno, nejde o žádné významné jubileum, přesto jsou ženy při zmínění toho čísla schopny začít hodnotit, co dokázaly, nebo naopak, co nedokázaly, jak jsou na tom v partnerských vztazích atd. A ne vždy bývají zjištění příjemná, je proto lepší brát oslavu jako každou jinou a nesrovnávat, a hlavně neopakovat a nezmiňovat věk.

Žena je jako dobré víno 

Vezmeme-li to od základu, srovnávání věku ženy s čímkoli, co postupem času tzv. „dozrává”, není zrovna na místě. Už jen proto, že ženy jednoduše nerady stárnou a chtějí být co nejdéle mladé a krásné.

Netikají ti biologické hodiny?

Zabrousit při třicátých narozeninách (a nejen při nich) na téma založení rodiny, a kdy už tedy budou ty děti, není opět dobrý nápad. I když o tom ženy třeba tolik v dřívějším věku nemluví, neznamená to, že na otázku založení rodiny nemyslí. Myslí, ale nechtějí se o tom bavit stále dokola, dokud nebudou samy rozhodnuty, že chtějí dítě opravdu mít.

Neustálými narážkami a svým způsobem i psychickým nátlakem jen těžko někdo (například potenciální babička) docílí toho, aby žena rodinu opravdu založila. Výsledkem bude spíše opačný efekt, někdy takové popichování může přerůst až v odpor k dané věci.

Měla by ses o sebe začít víc starat 

Tak tato věta také nepatří mezi šťastné. Žena se o sebe přeci stará neustále, ne? Koneckonců zvládla to do třiceti a tenhle věk není zrovna tím prokletým, kdy je to třeba připomínat. Pokud na ženě opravdu je něco, co by se dalo trošku vylepšit, dá se na to upozornit taktněji, a hlavně kdykoli jindy, ne zrovna na třicáté narozeniny.

Nejsi na to stará?

Toto oznámení, nebo spíše dotaz, si už ale opravdu koleduje o pořádný průšvih. Nikde není psáno, co se v 29 letech ještě smí, a ve třiceti už ne. A je jedno, jestli se to týká nošení minisukní, špatného výběru partnera, oslav s přáteli až do rána a mnohého dalšího.

Každý nechť dělá to, na co se cítí. A pokud má alespoň trochu soudnosti, sám uzná a pozná, kdy je třeba, a hlavně v čem se trochu krotit.