Tradice oslav této noci vychází z keltských zvyků a rituálů, jimiž žehnali půdě, aby dobře rodila, a stromům, aby dávaly zdravé plody. Magické praktiky, jimiž Keltové vítali světlou část roku (tmavá začínala na Dušičky), později církev připsala temné moci ďábla, uskutečňované prostřednictvím čarodějnic.

Proti magii si lidé vytvořili řadu ochranných opatření

  • nad vrata, dveře dávali ochranné byliny - černobýl, ratolesti lípy;
  • na práh chléva sypali písek nebo pokládali husté travnaté drny. Než by čarodějnice spočítala zrnka písku nebo stébla trav, zakokrhal třikrát kohout a její moc byla zlomena;
  • stavení kropili svěcenou vodou;
  • ochranu měla zajistit čára nebo tajuplný nápis svěcenou křídou;
  • tam, kde se nespoléhali pouze na boží pomoc, zkoušeli jednoduchá zařízení: před vrata na dvůr nebo do oken se kladlo pichlavé trní hlohu nebo šípku, také bodláčí a černý bez, zapichovaly se zašpičatělé pruty z lípy a akátu, aby se o ně dotěrná čarodějnice poranila a raději šla jinam;
  • nejjistější bylo samozřejmě čarodějnici spálit.

Valpuržina i Filipojakubská noc

Dodnes si mnozí z nás o Filipojakubské noci, jak ji nazvala církev podle apoštolů Filipa a Jakuba, nad plameny rádi opečou prvního buřta a než oheň uhasíme, spálíme v něm panáka symbolizujícího čarodějnici. Někteří ještě oheň přeskakují, aniž vědí proč.

Kam vyrazit v Praze na čarodějnice

"Očistné ohně, přes které lidé skáčou, aby vstoupili do nového roku očištěni od všeho negativního, co v uplynulém půlroce nasbírali, jsou jen jednou z mnoha tradic, které se dochovaly,“ připomíná Hana Váňová, neboli Hanny, čarodějnice a kartářka, která vykládá i vyučuje kartomantii (výklad karet).

Pro ni je to noc Valpuržina a bude pracovní. Valpurga byla saská bohyně, jíž tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Ty se dlouho dopředu chystají na oslavu Velkého svátku. Valpuržině noci se v kruzích lidí věřících v sílu magie říká také Beltane - měsíc květen, a také zářící oheň.

Zkusme to jako naši předkové

V dávných tradicích ode šli žena a muž do lesa, kde si po -stavili přístřešek a společně tam strávili noc. Jejich spojení bylo vnímáno jako spojení Boha a Bohyně, Krále a Kněžky, jako sjednocení protikladů.

Lidé vstali za úsvitu, sbírali květiny a ozdobili si jimi příbytek, vlasy i těla.

Je to čas, kde se zahazuje stud, probouzí vášeň. V keltských časech měli mladí lidé strávit celou noc v lese a druhý den ráno tancovat kolem posvátného ohně.

Starší manželé mohli tuto noc odstranit snubní prsteny a omezení, jež znamenají, ale pouze pro tuto jedinou noc.

Nezapomínalo se na úklid: bílily a vymetaly se příbytky, aby do nich nemohly nemoci

Očistný oheň

Měli by si ho zapálit i lidé, kteří budou slavit sami, plameny mají v noci před 1. májem magickou moc. „Hlavně ať si lidé v momentě, kdy budou přeskakovat oheň, intenzivně myslí na to, co si přejí nebo čeho se chtějí zbavit,“ vzkazuje Hanny.

"Ideální je chtít se zbavit zlozvyků a získat nové schopnosti, s jejichž pomocí se nám zkvalitní život. Třeba schopnost umět se dívat, naslouchat, rozpoznat nekalost, být dobrý v tom, co dělám, naučit se říkat ne, dotahovat věci do konce, zbavovat se závislostí. Kdo se tohle naučí, může být velmi šťastný a také úspěšný,“ vysvětluje.

Přidává příklad z veřejného čarování, které uspořádala vloni při úplňku, jenž připadl na podzimní rovnodennost: "Jedna mladá žena si přála lásku. Za čas jí do života vstoupil mužský a mělo to spád jako hrom. Jen se časem provalilo, že je ženatý. Doporučuju si přání dobře promyslet a zformulovat.“

Kdo chce miminko

Snažit by se měly tu noc hlavně páry, které usilují o miminko. „Ať vyrazí do přírody, udělají si bohatý piknik a uspořádají si jen tak, pro sebe, pořádnou oslavu se vším všudy,“ radí Hanny

„Je to plodná noc, otěhotnět můžou i ženy, které o dítě nestojí, ale říká se, že počaté děti jsou celý život šťastné.“ Milenci by na sobě měli při nočním pikniku mít něco bílého a červeného, stačí i symbolicky, třeba stužky, šály.

Funguje to nejen díky magické síle té noci, ale také díky tomu, že účastníci veřejného čarování posílají pozitivní energii všemu, co se rodí. Nastává totiž období, kdy něco přibývá. Seje se, bude úroda, tak se víc milujeme, budou potomci.

Sabaty

Na počátku pracovali čarodějové sami, až později se začali scházet v malých skupinkách - sabatech. Setkání mělo být třináct, podle počtu úplňků. Prováděly se různé rituály, magie, léčení, věštění. Z osmi sabatů jsou čtyři velké: Samhain (čti souin); Imbolc (čti imbalk); Beltane (čti Belin); Lughnasadh (čti lunsá).

Kouzlo bude

Veřejné čarování není setkání bláznivých lidí nebo zábava pro zkrácení dlouhé chvíle ani se nejedná o žádnou veřejnou atrakci. Sejdou se lidé, kteří se o podobné tradice zajímají a věří, že tolik pozitivní energie může mít svůj přínos.

Jakmile se blíží den D, pozorují všechny čarodějky, kdo je ochotný při dnešním spěchu najít věci uvedené na pozvánce. Dá to trochu hledání, ale všechno je dostupné v přírodě.

"V této snaze spočívá určitá vůle chtít pro sebe něco udělat, a ne jenom čekat na zázrak,“ vysvětlila čarodějnice a prozradila, že kouzlo, které připravila na poslední dubnovou noc, by mělo sloužit k posílení vlastního já. Kdo tento obřad vykonává pečlivě, bude prý překvapen, jak úžasně funguje.

Do poslední chvíle však nikdo netuší, co ho čeká. „Každý je tak krásně napnutý, co se bude dít. Kouzlo přírody dělá zázraky. O to víc, když je tam obrovská síla zúčastněných,“ říká Hanny.