Vegetariánům nestačí odmítání masa. Přidají ještě zákaz mléka a vajec. Poustevníci se stěhují do opuštěných krajů a snaží se o potravinovou soběstačnost.   

Nedávno v televizi ukazovali Američana, který chodí do práce po rukou. Jiná dáma mne přesvědčovala, že už více než 10 let nesáhla na předmět vyrobený z umělé hmoty. S těmito lidmi je radost pohovořit. Styk s nimi je osvěžující a blahodárný.

Porod doma může ohrozit matku i dítě

Legrace ovšem přestává ve chvíli, kdy alternativní životní praktiky ohrožují někoho na zdraví. Třeba když matky odmítají očkovat své dítě. Nebo když někdo dává přednost životu hmyzu a obojživelníků před životem člověka. A myslím si, že sem patří také alternativní porodnictví.

Na první pohled je prospěšné. Porod je přece přírodní děj. Vyžeňme tedy doktory z porodních sálů. Nebo raději: roďme doma. Pozvat můžeme nanejvýš porodní bábu. Jako před sto lety. Jenže i tento přírodní děj se může během minuty změnit v horor.

Málokdo si připustí, že novorozenec a rodička mohou zemřít. Bez cizího zavinění, jen v důsledku přírodních komplikací.

Stěžovatelé nepochopí, že se zdravotníci mohli rozkrájet a tragickému konci nebyli schopni zabránit. Tím spíš se taková komplikace může přihodit v prostředí bez lékařské pomoci.

V zahraničí je k dispozici rychlejší záchranná služba

Často čteme, jak to chodí v zahraničí: v Nizozemsku prý běžně rodí v domácnostech. Málokdo se však zmíní o tom, že tam sanitka čeká prakticky za rohem. Rodičku dopraví během několika desítek minut na operační stůl.

U nás to tak není. Časové prodlení se snadno stane zdrojem komplikací. Nebo i smrti dítěte. Ostatně, jak může v zimě vypadat silnice v zapadlé vísce v horách?

Alternativní porodnictví se někdy vyznačuje zajímavými rysy. Ženy rodí třeba vsedě, což je jistě přirozenější. Ale někdy také na všech čtyřech. Bez hygienické přípravy, uprostřed stolice a moči. Oholení rodidel považují vyznavači tohoto způsobu rození málem za svatokrádež.

A jakýkoli preventivní nástřih hráze je surovostí. Přes to, že rodičkám hrozí trhlina pochvy, která někdy zasáhne až do konečníku. Pravda, zatím ještě nikoho nenapadlo pozřít po porodu placentu. I když to někteří živočichové v přírodě dělají. Možná že některé rodičky budou časem rodit v africkém pralese. Za zvuku bubnů, zavěšeny na lianách a napařovány párou z vonných bylin.

I zde platí heslo: každý strůjcem svého štěstí. Tragický osud však může postihnout matku i nevinného novorozence. A tady už přestává všechna legrace.