Postoj k pohlavním orgánům se vytváří už od raného dětství. Zatímco všichni chlapci berou svůj penis odmalička běžně několikrát za den do ruky kvůli močení, malá děvčata se mohou tvářit, jako by jejich genitál neexistoval. Nechtějíli, nemusí se ho vůbec přímo dotknout. Navíc některé maminky svým dcerám vše ještě komplikují větami typu: "Tam si nesahej, to slušné holčičky nedělají." V pubertě pak takřka všichni kluci pod tlakem prudce narůstající sexuální potřeby začnou onanovat a bez problémů dosahovat orgasmu. Mnohé dívky se však v této době teprve dozvídají, že jsou majitelkami vaginy a dozvídají se to zdaleka ne ideálním způsobem, prostřednictvím informací o menstruaci. Nebývají to informace pozitivně laděné, protože menstruační krvácení je stále naprosto nesmyslně v mysli mnoha lidí spojováno s nečistotou.

Podle sexuoložky Hany Fifkové se tyto zážitky bohužel odrážejí na ženské sexualitě. Mnohé ženy na otázku: "Co vás napadne při představě vlastního genitálu?" odpovídají - neslušné, špinavé, stud, rozpaky, tabu. Pro mnoho dívek je proto složité tyto pocity překonat a vnímat své pohlavní orgány tak, aby jim při milování začaly sloužit k prožívání pocitů jednoznačně příjemných - tedy erotického vzrušení a orgasmu.

Co radí lékařka Hana Fifková ženám s problematickým vnímáním pohlavních orgánů

Rada je prostá. Nejjednodušší je se se svým genitálem skamarádit. Vnímat vaginu otevřeně a především ji poznat. A pojmenovat. Vybrat nějaké jméno, které nevzbuzuje negativní pocity. Ještě relativně dobře dopadá v tomto směru klitoris (poštěváček) - asi proto, že je na povrchu. Důležitou roli jistě hraje i to, že pro většinu mladých žen, které se naučí v pubertě masturbovat, je klitoris nezastupitelným zdrojem vzrušení a dosahování orgasmu. Na vaginu se v této souvislosti trochu zapomíná a to je velká škoda. Ona za to nemůže - není vidět a neumí se tolik hlásit o pozornost. Nicméně ženy, které se naučí využívat citlivost v pochvě a vaginální stimulaci kombinovat s drážděním klitorisu, získají odměnu v podobě intenzivního a naplňujícího orgasmu.

Nejprve je třeba vaginu důkladně prozkoumat očima (třeba pomocí zrcadla) a prsty (postupně do pochvy zasouvat špičku prstu a pak celý prst či prsty dva, a to spíše spirálovým krouživým pohybem). V prvních centimetrech může být cesta komplikovaná lehkým stažením svalu okolo vchodu do pochvy. Tady by se nemělo spěchat, je třeba sval zvolna masírovat, až se uvolní. V další části již ženy nahmatají měkkou sliznici vlastní vaginy. Pokud však budou v průběhu sebezkoumání prožívat rozporuplné emoce, jako je třeba stud nebo pocit nepatřičnosti, měly by se zamyslet nad tím, odkud takový pocit pramení.

Základy z anatomie pochvy

Foto: www.poznejse.cz - Anatomie ženského pohlavního ústrojí

Pochva (neboli vagina) je ženský pohlavní orgán. Vchod poševní je uložen mezi zevním ústím močové trubice a konečníkem. Je částečně krytý malými a velkými stydkými pysky. Pochva je v podstatě dutý válcovitý orgán, krytý poměrně odolnou poševní sliznicí, která má četné příčné slizniční řasy. Díky nim je velmi pružná. Střední a horní část pochvy jsou prostornější, směrem k otvoru se pochva zužuje.

Celá pochva od otvoru až k horní části měří 7-10 cm. Uložení pochvy v těle není vertikální (to znamená vestoje kolmo k zemi), ale podélná osa pochvy je mírně zakloněna dozadu a horní část pochvy je uložená téměř horizontálně. Proto předměty zavedené do pochvy (například léky nebo tampony) z ní nemohou samovolně vypadnout. Pochva není sterilním orgánem a ženy se při zachování základních pravidel hygieny nemusí obávat rizika infekce.