Hodně lidí považuje statistiku za vrchol nevyvratitelnosti. Statistické údaje pro ně mají magické kouzlo matematické přesnosti. Každý, kdo potřebuje nějaký nezvratný důkaz, se vyzbrojí těmito údaji a rozbory. Na druhé straně se setkáváme s pochybovači, kteří zastávají názor, že na světě existují tři druhy lží: obyčejná lež, rafinovaná lež a statistika. Jak už to tak většinou bývá, skutečná pravda bude někde uprostřed. Na všechny statistické údaje bychom sice nemuseli pohlížet jako na lstivě nastrčené pasti, ale také by v nás nemělo vzniknout přesvědčení, že jde o jedinou nevyvratitelnou pravdu.

Jak vyložit statistiku?

Klasickým příkladem jsou různé statistiky sexuálních výzkumů. Za svého pobytu v USA jsem putováním po knihkupectvích a antikvariátech shromáždil celkem slušnou hromádku knih o sexuálním chování Američanů. Počínaje klasickým Kinseyho "Reportem" z roku 1953, přes obdobný, o čtyřicet let mladší Janusův výzkum, až po nejnovější kolektivní encyklopedii nazvanou "Sex in America". Kdybych dnes šikovným způsobem využil některé z těch mnoha set tabulek, přehledů a statistických údajů, mohl bych vylíčit Američany jako národ ctnostný a mravopočestný. Jako společnost úctyhodných jedinců. Stejně tak snadno bych ale mohl dokázat i to, že se jedná o sebranku úchylných prasáků a bandu zvrácených nemravů.

Když se však na všechny ty údaje díváme jako na celek, můžeme zjistit, že jsou to lidé veskrze normální. Perverzní chování tam není častější než kdekoliv jinde na světě. A co víc: za půl století se jejich sexuální chování téměř vůbec nezměnilo. Pokud se tedy nějací novináři chytí údaje, že 40 procent žen a 20 procent mužů nemá zájem o sex, je to stejně zajímavé jako sdělení o tom, že 15 procent amerických farmářů se někdy v životě setkalo se zoofilií.

Co je zájem o sex?

Především bychom si měli položit otázku, co se rozumí tím "zájmem o sex"? Je to snad touha po pohlavním styku? Snaha o zhlédnutí pornografického filmu? Přání nějakého neobyčejného sexuálního dobrodružství? Nutkání k masturbaci či aktivitě s nějakou erotickou pomůckou? Nebo jenom sen o nějakém sexuálně nedostupném objektu?

A taky je důležité, v jaké situaci je respondentům tato otázka položena. Každý jen trochu normálně sexuálně disponovaný člověk jistě může potvrdit, že existují v životě okamžiky, kdy nemá o sex zájem ani náhodou. A pokud by takových okamžiků bylo v lidském životě opravdu jen 20-40 %, pak tedy výše citovaný výzkum svědčí vlastně o nadměrném sexuálním zájmu populace. Poněvadž 60-80procentní doba "zájmu o sex" potvrzuje pouze poučku o tom, že člověk je bytostí trvale sexualizovanou. Nezná dobu říje jako například jelen.

Sex se nemění

Ostatně soudím, že sexuální chování člověka se nezměnilo po staletí, ba tisíciletí. Zájem o sex, frekvence pohlavních styků, způsoby kontaktů, to všechno se nezměnilo od starověku. Všechny ty sexuální revoluce a kontrarevoluce se týkaly pouze možnosti erotické skutečnosti zveřejnit nebo naopak ututlat.

Rozdíl je pouze v tom, že dříve ty výjevy malovali na stěny jeskyní nebo na zdi v Pompejích. My dnes máme k dispozici barevné video. Bohužel na zdech dnes vidíme místo poctivých kosočtverců s čárkou uprostřed jenom jakési nesmyslné klikyháky. Ale život ve starověkém nevěstinci se zase vůbec nelišil od provozu moderního erotického "night clubu". Neobávejme se tedy nějakého sexuálního zaostávání. Současný pokles porodnosti rozhodně nemůže vysvětlit snížený zájem o sex. Ty příčiny budou asi úplně jiné.