Článek
"Byla jsem zděšena, jak snadno člověk může ztratit svou důstojnost a jak těžká je cesta zpět. Mám to štěstí, že žiji v harmonickém svazku," uvedla na včerejší tiskové konferenci Špidlová s tím, že před násilím nelze zavírat oči.
Zdena Prokopcová na SOS telefonní lince sdružení Rosa hovořila podle svých slov o domácím násilí už s tisícovkami žen. Pomoci jim ale není snadné: v hlavním městě jsou k dispozici jen dva azylové domy. "Jejich síť by se měla rozšířit, je to jedním z cílů kampaně," uvedla Prokopová a dodala: "I pasivní účast dětí, které se stanou svědky násilí, je týráním."
Marie Saša Lienauová z organizace Profem upozornila na návrh senátorky Jitky Seitlové změnit jeden z paragrafů trestního řádu. "Týrání osoby svěřené do péče by se mělo rozšířit na týrání osoby ve společné domácnosti," vysvětlila Lienauová s tím, že tak tomu je třeba na Slovensku. "Ochráněny by byly i nesezdané svazky. Stát by musel zasáhnout," doplnila.
Ženské organizace mají podporu ze zahraničí
Ženy, které vyhlásily boj domácímu násilí, dále upozornily na institut, který rozšiřuje pravomoci policie a funguje v sousedním Rakousku už 6 let. "Pokud policie zjistí nějaké násilí, může násilníka na sedm až deset dní vykázat z domu. Říká se tomu odstranění násilníka či vykázání cesty," uvedla Lienauová.
Ženské organizace se mohou opřít i o zkušenosti a pomoc ze zahraničí. V úterý je podpořila třeba Iris Evansová, ministryně sociálních věcí z americké Alberty. "Povědomí o domácím násilí je stále nedostatečné, chybí jasné odsouzení násilí. To ale komplikuje situaci obětem, které chtějí svou situaci řešit - ty se tak často setkávají s nepochopením či obviňováním a odpovědnost za násilí v okolních očích nenese pachatel, ale oběť," shrnula Marie Vavroňová z Rosy.