Ozdobte si na Velikonoce domácnost i zahradu půvabnými řebčíky

Seznamte se s hvězdami našeho velikonočního dekoru: řebčíkem kostkovaným (Fritillaria meleagris) a řebčíkem Michajlovského (F. michailovskyi)! Kvetení si tyhle nevelké, přesto nepřehlédnutelné cibuloviny načasovaly akorát na dobu, kdy pleteme pomlázku a malujeme vajíčka.

Zvonkovité ostružinově červené květy řebčíku kostkovaného zdobí unikátní vzor šachovnice. Vzácněji mohou být celé smetanově bílé.

Přirozeně roste v Evropě na zaplavovaných loukách. To jeho kolega v barvě švestkových povidel a ananasu je jiného ražení. V Turecku, odkud pochází, vyhledává suché kamenité stráně.

V přírodě na sebe nikdy nenarazí, kdežto v aranžích jsou z nich nejlepší kamarádi, a jak je vidět, dobře vycházejí s mnoha dalšími rostlinami.

Byť se oba druhy řebčíků na jaře prodávají za asi šedesát korun v květináčích o třech až pěti cibulkách, netvoří kdovíjak nápadné trsy, protože jsou to hubeňouři s řídce olistěnými stonky a za rekord považují už výšku 30 cm.

Proto uděláme nejlíp, když jich seskupíme několik do větší nádoby a vyzvedneme je na stoličku nebo na stůl, ideálně tam, kde na ně uvidíme z kuchyňského okna či obýváku.

Scénku oživíme stálezelenými rostlinami, jako jsou latnatec (Ceanothus) a kalina modroplodá (Viburnum tinus), kterou jaro pocukrovalo vonnými kvítky, bílými jako slepičí pírka.

Kdo má rád doplňky ve skandinávském stylu, tomu možná v pokoji stojí podobný domeček s kovovými příčkami a dřevěnou základnou. Když ho celý přelakujeme, můžeme ho o Velikonocích vynést ven a pověsit na domovní dveře místo klasického věnce.

Čerstvé řezané kytičky řebčíků doplněných voňavým petrklíčem dají nevšední dekoraci zářivou jarní jiskru na sedm až deset dní.

Vložíme je do sklínek s vodou, které jsme předem zajistili proti pádu buď vteřinovým lepidlem, nebo tavicí pistolí. Přidáme-li malovaného kohoutka, bude efekt dokonalý.

Hned dvě výrazné barvy řebčíku Michajlovského svádějí k tvorbě snových aranží, laděných podle toho, které z nich dáme přednost.

Sytě žlutá, kterou je vymalovaný spodní lem plátků, přímo vybízí ke kombinaci s větvičkami zlatice. Tmavé barvě, která na buclatých květech převládá, zase lichotí sedoulek (Ophiopogon) Nigrescens, což je hodně zajímavá, nenáročná trvalka s neopadavými trávovitými listy.

Pokud se štíhlé lodyhy řebčíku příliš ohýbají, podepřeme je stylově ptačími pery. Do hlíny je zapichujeme opatrně, abychom nepoškodili cibulky.

Ve volné přírodě má řebčík kostkovaný ustláno v hebounké trávě. I jeho dlouhé uzounké listy trávu připomínají. Nenecháme se tím odradit a klidně mu za souseda vybereme hvězdu lesních zátiší. Nad rozevlátým trsem kapradí vypadá úchvatně.

Čím nenápadnější květináč zvolíme, tím lépe vyniknou barvy i tvary obou rostlin. Ten z pozinkovaného plechu je perfektní, působí rustikálně a elegantně zároveň. Mezery mezi rostlinami vyplníme polštářky mechu a nezapomeneme na opeřence pro ještě veselejší náladu.