Hlavní obsah
Sir Alexander Fleming byl velmi skromný muž. Foto: archív Lenky Bobíkové (6x)

Sir Alexander Fleming a jeho převratný objev, který zachraňuje životy

Sir Alexander Fleming byl skromný, mlčenlivý Skot, kterému sláva do hlavy nestoupla. Ovšem o historii jeho doslova převratného objevu penicilínu bylo napsáno mnoho úvah. Bylo to dílo náhody či štěstí? Nakonec se všichni badatelé shodli: náhoda ve vědě je zcela bezcenná, když jí nepředchází dlouhá, únavná příprava a logická úvaha. To všechno Fleming splňoval.

Sir Alexander Fleming byl velmi skromný muž. Foto: archív Lenky Bobíkové (6x)
Sir Alexander Fleming a jeho převratný objev, který zachraňuje životy

Alexander Fleming se narodil 6. srpna 1881 v Lochfield Farm u Darvelu ve Skotsku z druhého manželství svého otce Hugha, rolníka, které uzavřel v šedesáti letech s Grace Mortonovou. Z prvního manželství měl čtyři děti, z druhého také čtyři.

Alexander si na otce pamatoval jako na laskavého, věčně nemocného starce, sedícího na židli u krbu. Prodělal záchvat mrtvice a obával se, co bude s nejmladšími dětmi. V chudém Skotsku se velmi cenilo vzdělání a otec se utěšoval tím, že mladším dětem pomohou ti starší.

Do školy s pečenými brambory

Alexander byl zvyklý pracovat už od mládí. Už jako dvanáctiletý pomáhal stříhat ovce a účastnil se práce v hospodářství. Musel – otec zemřel, když mu bylo sedm. Od pěti let chodil do místní malé školy s pečenými brambory v ruce – v zimě ho hřály a ještě posloužily jako oběd.

Flemingovy rukopisné poznámky o účincích plísně.

V osmi letech přešel na školu v Darvelu, ve dvanácti ji dokončil. Matka a starší bratři poté rozhodli, že Alec, jak mu říkali, půjde na akademii do Kilmarnocku, vzdáleného deset kilometrů. Fleming si každodenní cestu později pochvaloval: „To mě udržovalo v dobré kondici.“

Akademie ovšem nebyla konečné řešení jeho vzdělání. Rodinná rada rozhodla, že Alec odejde za svými nevlastními bratry do Londýna. John Fleming a Robert se tam učili optickému řemeslu. Alec začal navštěvovat Polytechnic School v Regent Street, kde ho hned přeřadili o čtyři třídy výš, protože byl velmi pokročilý. Po škole pracoval jako úředník. Svůj osud přijímal stoicky. Změna nastala, když mu bylo dvacet.

K bakteriologii ho dovedla střelba

Ve dvaceti Alekovi zemřel strýc John, starý mládenec, a jmění odkázal bratrům a sestrám Flemingovým a jejich potomkům. Alec se rozhodl, že za získané peníze půjde studovat. Složil přijímací zkoušku na Lékařskou školu Panny Marie (Saint Mary) v londýnském Paddingtonu. Této nemocnici zůstal věrný celý život.

Plíseň zabraňuje růstu bakterií.

Fleming byl nadaný student. Kromě studia se věnoval sportu – plavání, vodnímu pólu, golfu, střelbě. Získal řadu ocenění a vyznamenání. Vedle učení studenti pracovali v nemocnici – zaváděli sondy, obvazovali rány a trhali zuby. Po studiu začal v roce 1906 Alec pracovat u sira Almrotha Wrighta, který na Saint Mary vedl očkovací laboratoř. Nezavedla ho tam láska k bakteriologii, ale fakt, že byl dobrým střelcem a nemocnice chtěla dát dohromady střelecké družstvo.

Přesto v roce 1908 složil doktorát.

Wright byl vynikající učitel – byl světově proslulý svým objevem opsoninu, což je látka v krevním séru, která přispívá ke zdolání infekce. Fleminga měl rád, i když se mu posmíval kvůli jeho mlčenlivosti. Zároveň si ho vážil pro mimořádné pozorovací schopnosti, kterým neušel žádný detail.

Fleming byl také dobrý společník. Studenti, kteří se vraceli z večírků, se rádi ještě stavovali u něj v pracovně, kde se skláněl s věčnou cigaretou v ústech nad mikroskopem. Měl pro ně vždycky džbánek piva a dobré slovo. A soustředěně se věnoval bakteriologii.

Pomohl mu salvarsan…

Jako bakteriolog se Flem, jak jej oslovovali, zajímal o mikroby a o možné léčení infekčních chorob, které trápily celý svět. První pozorování antibiotických reakcí uskutečnil v roce 1877 francouzský mikrobiolog Louis Pasteur. Objevil původce sněti slezinné a slepičího moru a proti oběma nemocem připravil očkovací látku (vakcínu) z oslabených zárodků. V roce 1885 také použil jako první očkovací látku proti vzteklině u mladého pacienta pokousaného vzteklým psem.

Fleming se tedy měl od koho učit. Před tím ale dostal jiný úkol. V té době testoval frankfurtský sérolog Paul Ehrlich nový preparát proti syfilitidě, pozdější lék Salvarsan. A právě při testování pomáhal v Londýně Fleming. Salvarsan z něj učinil vyhledávaného lékaře. Fleming si dokonce zhotovil přístroj, se kterým mohl dávat až čtyři injekce léku najednou.

Za první světové války odjel spolu s Wrightem do Francie do Boulognesur-Mer, aby tam zřídili laboratoř a výzkumné středisko. Kromě jiného tam zavedli povinné očkování proti tyfu. A změnil se i jeho soukromý život.

…a rýma

Při jedné dovolené se Fleming 23. prosince 1915 oženil. Vzal si Sarah Marion McElroyovou, vrchní sestru, která vedla v centru Londýna soukromou kliniku. Manželé si koupili v Barton Mills v Suffolku starý venkovský dům a tam jezdili na víkendy. V březnu roku 1924 se jim narodil syn Robert. Fleming jej zbožňoval.

Když syn povyrostl, organizoval pro něj a jeho kamarády hry. V roce 1921 byl Flem jmenován Wrightovým zástupcem. O rok později učinil první velký objev.

Patolog Ernst B. Chain se významně podílel na získání penicilínu.

Jednou měl rýmu a nasadil do Petriho misky trochu svého nosního hlenu. A uviděl zvláštní věc: sekret rozpustil mikroorganismy v kultivační misce. Látka rozpouštěla bakterie. Fleming ji nazval lysozym. Spolu s asistentem doktorem V. D. Allisonem odhalil přítomnost lysozymu v krevním séru, slinách a v mateřském mléku.

Dr. Allison vzpomínal: „Flemingovy a moje slzy byly pak nejdůležitějším výzkumným materiálem. Nakupovali jsme obrovská množství citrónů a prolévali spoustu slz. Odkrojili jsme vždy kousek citrónové slupky, vymačkali si ji do očí a pak zírali do zrcátka mikroskopu. Od každého návštěvníka či návštěvnice naší laboratoře jsme vyžadovali oběť v podobě slz.“

Fleming svým objevem prokázal, že tělo má svůj způsob, jak se přirozeně mikrobům bránit. Lysozym je faktorem přirozené imunity. Zkoumá se dodnes – lékaři ho používají při léčení střevních a očních nemocí. Ale v době, kdy se tento objev zrodil, o něj lékařská veřejnost zájem neměla. Na svou slávu Flem teprve čekal.

Shánčlivý Skot nic nevyhazuje

V září roku 1928 se Fleming zabýval stafylokoky. Tyto choroboplodné bakterie pěstoval v kultivační misce ve své tmavé, uprášené laboratoři. K velkému objevu přispěl fakt, že jako shánčlivý Skot nic nevyhazoval.

V jedné staré misce našel plíseň. Šlo o kolonii plísní, která se patrně pomnožila z jediné spory, což je výtrus vytvářený mikroorganismem k zachování rodu, jenž ze vzduchu spadl na živnou půdu. Stafylokoky blízko plísně zprůsvitněly, jako by se rozpustily. Plíseň podle Fleminga „dělala něco užitečného“.

Na fotografii z roku 1945 vyvěšuje lékárník v New Yorku do výlohy plakát, oznamující, že může vydávat penicilín.

Po dalších pokusech zjistil, že plíseň navíc brání stafylokokům v růstu. Poté zkoumal nejrůznější druhy plísní – např. své přátele neustále žádal o plesnivé boty. Název penicilín poprvé použil 7. března 1929. Zdůvodnil to následovně: „Pro zjednodušení a z nechuti opakovat dlouhý výraz filtrát z plísňového výtažku zavádím název penicilín.“

Tímto názvem označil plísně Penicillium notatum a Penicillium chrysogenum (lat. Penicillium je ocásek, malý penis). Byl to vědecký zázrak.

Převrat přinesla válka

Penicilín se proslavil svým antiseptickým účinkem – jednoduše řečeno ničil bakterie, které vyvolávaly hnisání. Některé mikroorganismy ale zůstaly vůči němu odolné. Flemingovi ani jeho spolupracovníkům se bohužel nepodařilo penicilín izolovat. Snad proto, že byli lékaři, a nikoli chemici či biochemici.

Proto se jako první účinný protibakteriální lék objevil v roce 1935 Prontosil wuppertalského chemika Gerharda Domagka. Přesto Fleming svým objevem otevřel další cestu k vývoji prvních a účinnějších antibiotik.

Převrat ve vztahu k penicilínu přinesla druhá světová válka. Měl se uplatnit při léčbě válečných zranění. Už v roce 1938 britští bakteriologové z tzv. oxfordské skupiny kolem Howarda W. Floreyho a Ernsta B. Chaina zahájili další výzkum penicilínu a podařilo se jim ho o dva roky později izolovat. Začali s úspěchem léčit první pacienty. A uvažovalo se o jeho velkovýrobě.

Plesnivá Mary

Ve Spojených státech, kam Florey a Chain odjeli, byla na základě jejich výzkumů zahájena v roce 1941 velkovýroba penicilínu. Američtí vědci chtěli, aby se látky vyrábělo co nejvíc, ale dosavadní kultury pocházely z jediné spory, kterou vítr zanesl na Flemingův stůl. A to bylo málo.

Velkovýroba penicilínu ve farmaceutické firmě Charles Pfizer v USA.

Laboratoř proto zaměstnala mladou ženu, která chodila na trh a hledala plísně. Říkalo se jí Mouldy Mary, tedy Plesnivá Mary. Tu pravou plíseň objevila na shnilém melounu. Penicilín byl zpočátku určen pouze pro vojáky, později se začal aplikovat i civilistům. Fleming se stal slavným.

Lidé Flema zaplavovali dopisy, neustále u něj zvonil telefon. V červenci roku 1944 dostal od královny titul sir. Jezdil po celém světě. V říjnu 1945 získal za objev penicilínu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby společně s Floreym a Chainem Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii.

Fleming se znovu oženil

V roce 1949 zemřela Flemingova žena.

Vědec byl zdrcen.

Přesto se na něj ke konci života ještě usmálo soukromé štěstí.

V roce 1953 si vzal svou spolupracovnici Amalii Vurekovou a byl s ní šťastný.

Přes všechny pocty zůstal Fleming skromný a mlčenlivý. Zemřel 11. března 1955 na srdeční infarkt. Byl prohlášen národním hrdinou a jeho ostatky jsou uloženy v londýnské katedrále sv. Pavla.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků