Článek
Spočítat všechna nej, která se s touto Američankou pojí, není úplně jednoduché. Je nejstarší a nejdéle ve vesmíru pobývající ženou a zároveň drží i americký rekord v délce doby strávené v kosmu (světový žebříček vede s 878 dny ruský kosmonaut Gennadij Padalka). V květnu navíc pokořila další rekord mezi ženami v pořadí již svým devátým výstupem do kosmického prostoru.
Když na konci dubna překonala po jednom roce a 109 dnech strávených ve vesmíru americký rekord, telefonicky jí na vesmírnou stanici poblahopřál z Bílého domu prezident Donald Trump.
Dcera farmáře
Jako devítiletá v televizi sledovala astronauty Neila Armstronga a Buzze Aldrina, jak kráčejí po povrchu Měsíce. Od té chvíle věděla, že jednou chce tam „nahoru“. Z rodinné farmy uprostřed nekonečných kukuřičných plání ve státě Iowa, konkrétně z Beaconsfieldu, usedlosti o osmi domech s patnácti obyvateli, ji však čekala dlouhá cesta.
Ve stejném roce, kdy maturovala, vyletěla do kosmu Ruska Světlana Savická a k letu se připravovala první Američanka Sally Rideová. Profesoři na střední škole jí radili, ať studuje medicínu. V jejích představách ale vedla cesta do vesmíru přes biochemii, z níž získala doktorát.
„Nevěděla jsem moc o tom, co kosmická příprava obnáší, ale byla ve mně zdravá dávka tvrdohlavosti, s kterou jsem se pustila za svým cílem,“ vzpomínala později. „Možná v tom sehrála roli i skutečnost, že jsem vyrůstala na farmě a viděla jsem, že pro to, aby se cokoliv urodilo, se musí vynaložit veškeré možné úsilí.“
V šestadvaceti nastoupila do výzkumného centra Johnsonova vesmírného střediska v texaském Houstonu, jehož součástí je i Středisko řízení vesmírných letů NASA. Trvalo však deset let, než přesvědčila jeho šéfy o svých schopnostech a přijali ji mezi kandidáty na let do vesmíru - z 840 uchazečů jich tehdy sítem testů prošlo osm. Po mnoha měsících tvrdého výcviku a detailních lékařských vyšetřeních se 5. června 2002 splnil její sen. Ve dvaačtyřiceti byla vybrána do posádky raketoplánu Endeavour, kde jí společnost dělali ruští kosmonauté Valerij Korzun a Sergej Treščov. Na Zemi se vrátili po 184 dnech.
Příští stanice Mars
Od té doby je Peggy mezi planetami doslova jako doma. V roce 2007 jí nezpochybnitelné zkušenosti a přirozená autorita zajistily na Mezinárodní vesmírné stanici velitelskou funkci. Podruhé odstartovala jako velitelka americko-rusko-francouzské posádky 17. listopadu loňského roku z kazašského Bajkonuru. Podle plánů NASA se na Zemi vrátí až letos v září, takže rekord v celkovém počtu dní strávených v kosmu ještě značně vylepší. Až přistane, bude jich mít na kontě 666.
Na svých cestách má pokaždé u sebe jediný osobní předmět - snubní prsten. Před 28 lety se provdala za biochemika tmavé pleti Clarence Samse, spolužáka z doktorandského studia. Ač je sám zkušeným pilotem, dal Sams před léty přednost vědeckému výzkumu a v současnosti vede v NASA laboratoř pro buněčný a molekulární výzkum.
Přestože jí chybí rodina, přátelé i leccos z pohodlí pozemského života, považuje pobyt a práci na vesmírné stanici jako životní naplnění: „Vím, že přispívám k něčemu důležitému, a snažím se maximálně využít každého okamžiku, který tam trávím,“ prohlásila pro televizní stanici CNN u příležitosti svého rekordu.
Problémem každodenního života v kosmu je voda, její nedostatek. Při telemostu do Bílého domu překvapila Donalda Trumpa informací o tom, že astronauté pijí vlastní moč, přesněji řečeno mluvila o recyklačním systému, během něhož se moč vyčistí tak, že má kvalitu pitné vody.
„Opravdu to není tak hrozné, jak to zní,“ ubezpečila amerického prezidenta. A na co se po návratu těší nejvíc? „Na teplou sprchu a dobré jídlo. Tady nahoře se myjeme jen mokrými ubrousky a strava astronautů není to, co bych si uvařila doma,“ odpověděla lakonicky na dotaz CNN. Ve vtipné narážce na svůj věk však vyzdvihla jednu z výhod stavu beztíže: „Mám tady nahoře mnohem míň vrásek. Je to dobré místo pro toho, kdo stárne.“
S jistou dávkou sebeironie popsala, v čem vidí současný hlavní cíl NASA: „Než umřu, musíme začít se životem na Marsu. A protože tady nebudu věčně, měli bychom sebou hodit.“
Do té doby však ještě Peggy Whitsonová stráví další čtyři měsíce na oběžné dráze, čímž pokoří další rekord v délce pobytu ve vesmíru.
Ženy ve vesmíru
Jako první se podívala do kosmu v roce 1963 sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová, o 19 let později ji následovala Světlana Savická a byla první ženou, jež vystoupila do kosmického prostoru.
V roce 1983 se stala první americkou astronautkou Sally Rideová, druhou o rok později Judith Resniková, která v roce 1986 zahynula při havárii Challengeru.
Kathryn Sullivanová vystoupila v roce 1984 jako první Američanka do kosmického prostoru, v témže roce se vydala do vesmíru první matka Anna Lea Fisherová.
Na Sojuzu TM-12 vyletěla v roce 1991 první Britka Helen Sharmanová.
Prvními manželi, kteří se společně vydali do kosmu, byli roku 1992 Kanaďané Roberta Bondarová a Mark Lee. Ve stejném roce se do vesmíru vydala první Afroameričanka Mae Jemisonová.
Japonské prvenství náleží Chiaki Mukaiové (1994), francouzské Claudii Haigneréové (1996), korejské I So-jon (2008), čínské Liu Yang (2012), italské Samanthe Cristoforettiové (2014).
Celkem se do kosmu podívalo 60 žen, z toho 46 Američanek.