Hlavní obsah

Gabriela Partyšová: Nemám mindrák Brňáků

Právo, Dana Kaplanová

„Královnou krásy jsem nikdy nechtěla být, ani jsem nemohla,“ připouští Gabriela Partyšová, třiatřicetiletá matka syna Kristiána, zpěvačka a moderátorka, která spolu s Jaro Slávikem byla u toho, když se letos volila nová Česká Miss.

Foto: Michaela Feuereislová

Gabriela Partyšová

Článek

Jak jste se mezi těmi kráskami cítila?

Dobře. Jsou to holky o generaci mladší a já jim moc fandím. Byla jsem už s nimi na soustředění v Thajsku. Pobyt mezi mladými mě totálně nabíjí, dostávám se do úplně jiných vibrací. Jsou samozřejmě ještě dost naivní, ale já jsem v devatenácti byla stejná.

Poradila jste jim něco?

Říkala jsem jim, aby všechno braly sportovně. Ta soutěž jim mediálně hodně pomůže, dostanou nabídky, i ty, které nezvítězily. Při podobných akcích mezi děvčaty vzniká spousta divných energií a emocí, někdy rivalita. Když to pak z nich opadne, ani jedna nelituje, že do toho šla. Je to skvělá zkušenost. A ty, co to nezvládají, se do šoubyznysu nehodí, tak by radši měly zůstat doma a rodit děti.

Foto: TV Prima

S Jaro Slávikem moderovali Českou Miss 2012.

Netoužila jste stát se misskou?

Rozhodně ne. Jsem holka z Moravy, vždycky jsem měla zadek a také moje míry nebyly zrovna ideální. Své nejlepší období prožívám teď. Mám hodně práce a malého syna, často se nestačím ani pořádně najíst.

Kdy jste poprvé zaregistrovala Jaro Slávika?

V televizním pořadu Česko Slovensko má talent. Je inteligentní, charismatický, má smysl pro humor a vypadá dobře. Má teprve 37 let, ale je ze staré školy, tedy pozorný muž, gentleman. Velice hezky a přirozeně mluví o své ženě a rodině. Ale víc než rodinám jsme se věnovali společné práci a musím říct, že nás spojuje černý humor. Takže jsme se při moderování museli trochu krotit.

Je moderování České Miss v něčem jiné?

Každý přímý přenos je plný stresů a počáteční trémy. Před devíti lety jsem moderovala Českého slavíka a pak také Silvestra na Primě. Takové šance se neodmítají. Tenkrát jsem si vůbec nebyla jistá.

Chcete být slavná?

Narodila jsem se 9. června na Stanislavu. To jméno znamená – Staniž se slavnou. Zatím jsem jen známá.

Takže chcete?

Ale jo, jsem exhibicionistka. Ráda se předvádím, Kristiánek to zdědil po mně. Baví mě lidi, mám je ráda kolem sebe. Jsem šťastná, když mě někdo pochválí za to, že jsem dobře odmoderovala třeba ples. Naplňuje mě to.

Foto: Michaela Feuereislová

Gabriela Partyšová

Žila jste v Brně. Ráda?

Moc. Brno je zlatá loď… (zpívá). Bydleli jsme v paneláku na Lesné, chodila jsem tam do školy, v Brně mám část rodiny, spoustu kamarádů, ráda se tam vracím. Kdybych nedělala v šoubyznysu, který se odehrává hlavně v Praze, asi bych zůstala ve svém rodném městě.

Jako malá jste hrála na klavír, chodila na hodiny zpěvu, chtěla jste být krasobruslařkou. To byly nápady vašich rodičů?

My jsme muzikantská rodina. Vždycky jsme si zpívali v autě, protože jsme neměli rádio, a naši usoudili, že s Mončou, to je moje o rok a půl starší sestra, máme hezký hlas a přihlásili nás na zpěv a na klavír. Krasobruslení se mi líbilo, jenže jsem se k němu nikdy pořádně nedostala. Jsem ráda, že se na bruslích vůbec udržím, ale líbí se mi pořád. Je to můj sen, který si možná splním v příštím životě.

Vystudovala jste soukromé gymnázium. Proč soukromé?

Protože nám slibovali, že budeme jezdit na půlroční pobyty v zahraničí, žít v rodinách. Bylo to gymnázium humanitních věd, učili nás i rétoriku. To se mi hodilo, protože jsem už několik let dabovala. K tomu mě dostala sousedka z baráku, potřebovali dětské hlasy. Slyšela mě někde před domem, když jsme si hráli, a odvedla mě na konkurs. Namlouvala jsem holčičky a pak různé puberťačky.

Foto: Michaela Feuereislová

Gabriela Partyšová

Jezdili jste na ty pobyty v zahraničí?

Moc ne. To byly sliby chyby.

Proč jste po maturitě nestudovala dál?

Chtěla jsem na JAMU, obor muzikál, ale já jsem v té době vyhrála soutěž mladých talentů v České televizi, vydala jsem svoji první desku Hledej lásku, kterou jsem si otextovala, jezdila jsem často na konkurzy do Prahy. Nakonec se mi v Praze tak zalíbilo, že jsem se tam přestěhovala. Ve dvaceti jsem začala pracovat v televizi Nova v pořadu Prásk!. Byly to praktické lekce novinařiny.

Co dělají rodiče?

Maminka navrhovala nábytek a teď se stará o naše dětičky. Monča je účetní, ale teď má dvě děti a je na mateřské. Dokonce se přestěhovala do Benešova, aby k nám měla blíž. Tatínek dělal na dráze a po revoluci oba pracovali pro jednu kosmetickou firmu. Dopřávali nám vše, co jsme si vymyslely.

Na koho nebo na co v životě dáte?

Na své nejbližší a na intuici. Radím se s mužem, s rodiči, probírám to se ségrou.

Foto: Michaela Feuereislová

Se svým mužem Josefem Koktou jsou už pět let manželé.

Co to je Partyš?

Jméno pochází z Maďarska, ale nevím, co znamená.

Jaké máte oči? Pořád měníte barvu.

Ano, já jsem chameleónka. V pase mám napsáno, že zelené.

Ale teď jsou hnědošedé.

Když jsem u moře, mám je úplně zelené. Záleží na osvětlení.

Pamatuji si vás z pořadu Prásk! Patřila jste k takové rozchechtané partičce. To byla asi dobrá doba, že?

Říkaly jsme si Berušky. To byly krásné časy pod Vladimírem Železným. On je podle mě televizní mág, který rozumí komerční televizi.

Bydlela jste tehdy v podnájmu. Nelezli vám Pražáci na nervy?

Znám tady snad tři rodilé Pražáky. Lidé v televizi jsou většinou naplaveniny jako já a u nás v Petříkově u Velkých Popovic, kde máme barák, jsou tamní. Takže mi Pražáci na nervy nelezou. Mám je ráda. Praha je krásná a mindrák Brňáků, kteří nadávají na Pražáky, nemám.

Foto: Michaela Feuereislová

V její oblíbené hospůdce v centru Prahy ji pustí i za pípu.

Od března moderujete na Primě Top Star. Vystřídala jste po pěti letech Mahulenu Bočanovou. Dala vám nějaké rady?

Žádné rady mi nedala. S Mahulenou se scházíme v jedné hospodě a jsme v pohodě. To, co probíhalo v médiích, že spolu válčíme a nenávidíme se, není pravda. Tak trochu jsem s tím i počítala. Mahulena vždycky tvrdila, že je víc herečka než moderátorka.

Top Star je týdeník. To jste na sebe upletla bič!

To ano. Odmítala jsem nabídky do muzikálů, abych si nepřipadala jako dělnice v Kolbence, a teď jsem na tom hůř. V muzikálu máte alternaci, ale tady jsem tváří pořadu, a tak musím každý týden na tři dny nastoupit a točit. Dřív jsem mohla třeba na měsíc odjet na Floridu, kde máme baráček, ale na to teď můžu zapomenout. Florida hrozí až v létě, kdy se v televizi reportáže opakují.

Stala jste se také tváří kosmetické značky Avon, která podporuje boj proti rakovině prsu. Voní vám Avon?

Mně teď voní jaro.

Foto: Michaela Feuereislová

Tenhle rolls royce jsem řídila, ale jsem radši, když mě v něm někdo veze, tvrdí.

Na jakou akci, kterou jste moderovala, nikdy nezapomenete?

Na Českého slavíka v roce 2003. Hrála jsem si na dvojnici neexistující sestry Rebeky. Bylo to stresující, plné emocí, nevěřila jsem si. Půjčili mi čtvery šaty od Versaceho, což je moje nejoblíbenější značka, ani jsem se nestačila převlékat. A Paľo Habera, který předával jednu z cen, řekl, že ani nebude rozlepovat obálku se jménem vítěze, protože ten večer je úplně o něčem jiném. Myslel tím průsvitné šaty, které jsem zrovna měla na sobě. Jeho poznámka mi paradoxně pomohla, protože druhý den se nepsalo o tom, jak jsem moderovala, ale o mých modelech.

V manželství jste stále spokojená?

Se svým mužem (podnikatel Josef Kokta – pozn. aut.) žiju devět let, brali jsme se před pěti lety a spokojená jsem. Pepa je o dvacet let starší, z předešlých manželství se už dost poučil, nežárlí, respektuje moji práci, fandí mi.

Jste štíhlá jako proutek, což se o vašem muži říci nedá. To tak dobře vaříte?

Když jsem svého muže poznala, měl 115 kg a teď váží 102 kg, takže vedle mě spíš hubne. A vařím docela ráda, i když ne moc často. Miluji hlavně polévky, složitější jídla připravuje maminka. Ta mi vždycky říkala, abych místo vaření raději hrála na klavír.

Co dělá váš muž?

Svoji firmu na billboardy prodal americkému magnátovi Murdochovi, pak obchodoval na americké burze a teď rozjíždí podnik s energetikou.

Četla jsem, že na burze dost prodělal.

To se na burze stává.

Jak vypadá váš rodinný život?

Náš život nemá moc řád, protože ho nemám ani já, ani moje práce. To hodně zlobí moji maminku. Naštěstí pracuji večer, tak se snažím přes den být co nejvíc s Kristiánkem. Užila jsem si ho intenzivně do roka a půl na mateřské. Teď už chodí do školky a hodně hlídají rodiče a manžel.

Chtěla byste ještě jedno dítě?

Ano, přáli bychom si ještě jedno.

Kdy to chcete stihnout?

Jak tvrdí moje terapeutka Jarmilka, na jejíž energii jsem napojená, že duše si najde nás a ne obráceně. Věřím jí. Někdy mi Kristián říká, že ho zlobím, a já mu odpovídám, že on si vybral mě a ne já jeho. Tak ať se nerozčiluje.

Foto: Michaela Feuereislová

Čtyřletý Kristián si přeje sourozence.

Co na to Kristián?

Kouká na mě, jestli jsem se náhodou nezbláznila, ale já mu to jednou vysvětlím.

Jak dlouho chcete na tu duši čekat?

To je ve hvězdách. Buď si mě sama najde, nebo ne. Já doufám, že ano.

Máte nějaké nesplněné přání?

Dlouze spící holčičku, protože Kristián mi dal pěkně zabrat, a chtěla bych nazpívat hit, který by si lidé zpívali doma i na ulici.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám