Hlavní obsah

Elitní gymnázia nejsou pro každého

Právo, Jiří Sotona

Nikolas je student septimy a na PORG ho v deseti letech přihlásili jeho rodiče. O tom, že syn zkusí studium na jednom z nejlepších gymnázií v Česku, kde je každý rok tlačenice uchazečů, rozhodli sami. „Chodil sem už můj starší bratr a rodičům se líbil styl výuky, atmosféra a experimentální nátura školy,“ říká. Vzpomíná, jak ho napoprvé zaujala čajovna v suterénu školy, kde se dá i uvařit jídlo, nebo že je v každé třídě konvice. A pokud to učitelé dovolí, smí se pít čaj při hodinách.

Foto: Milan Malíček, Právo

Budovy gymnázií vypadají mnohdy skoro stejně, úrovní výuky se ale často podstatně liší. PORG v Praze-Libni (na snímku) patří k nejlepším.

Článek

PORG - Nejlepší vysvědčení? A10

Nikolasova spolužačka Anna zase připomíná, že v některých učebnách si studenti můžou poležet na gauči. Předpokládám tedy, že jen o přestávkách… „Jsou to maličké detaily, ale nové studenty to okouzlí,“ tvrdí Nikolas. Kdysi ho v primě bavil předmět nazvaný KEK, což je zkratka kořenů evropské kultury, předmětu, který sdružuje dějepis a prvky občanské výchovy.

„Probírali jsme v něm náboženství, mýty, bibli, podobenství. Nevím o tom, že by moji kamarádi z jiných škol podobný předmět měli,“ zamýšlí se a vzpomíná ještě na jeden neobvyklý předmět pro první ročník - integrovanou přírodovědu. V ní se učí úvod do fyziky a chemie a doplňují se v něm při hodině dvě vyučující.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Není to tak, že by k nám kvůli školnému někdo nemohl nastoupit. Když je šikovný a uspěje u přijímaček, pomoc v podobě stipendia tu je,“ říká ředitelka PORGu Andrea Výšková.

Zvláštností je i učebna na dvoře gymnázia, přírodovědný pavilón, něco mezi skleníkem a laboratoří. Z jedné strany prosklený, vyzdobený rostlinami a pomůckami na chemii, fyziku i biologii. Nechybí tu obligátní kostra i torzo se svaly a šlachami, na zdi visí plakáty s ptáky a savci střední Evropy a v rohu místnosti jsou schovaní živí holoubci.

Prosíme, nerušit, sedíme na vejcích, varuje nápis na kleci.

„Dneska je praktická výuka, budeme modelovat,“ oznamuje nejmladším studentům, primánům, učitelka Magdaléna Janichová a rozdá jim stavebnice s dílky znázorňujícími atomy. „Vymodelujeme si několik prvků a sloučenin, napíšeme si jejich vzorce a povíme si něco o jejich vlastnostech.“

Vypadá to všechno trochu jako Komenského škola hrou v praxi, ale faktem je, že gymnázium PORG (První obnovené reálné gymnázium) v Praze-Libni platí za jedno z nejlepších a také nejnáročnějších gymnázií v Česku.

Foto: Milan Malíček, Právo

Specialita prvního ročníku, integrovaná přírodověda, se vyučuje mimo jiné v takzvaném přírodovědném pavilónu.

V posledních týdnech se o něm mluví hlavně v souvislosti s dlouholetým ředitelem školy Václavem Klausem mladším, který nedávno na svou pozici rezignoval kvůli neshodám s Martinem Romanem. Bývalý šéf ČEZ je mecenášem školy a předsedou její správní rady.

Právě za Klause se gymnázium, které bylo založeno v roce 1990 jako první nestátní škola u nás po roce 1948, dostalo mezi elitu. V prvním roce státních maturit dopadlo nejlépe ze všech gymnázií v republice a třeba loni měli jeho studenti průměrnou známku u státní části maturity z angličtiny čistá jedna.

Výuka na PORGu vybočuje i v jiných ohledech. Školní rok tu není rozdělen na pololetí, ale na trimestry. Neznámkuje se od jedničky do pětky, ale od desítky do jedničky, kdy deset znamená nejlepší známku. Na vysvědčení se studenti můžou dočíst, že místo „výborný“ nebo „chvalitebný“ obdrželi A10 nebo třeba C7. Čísly se hodnotí prospěch, písmeny přístup. V posledním trimestru jsou známky doplněny slovním hodnocením.

Foto: Milan Malíček, Právo

Číst, studovat nebo odpočívat se dá na PORG v moderně zařízené knihovně…

„Někteří kolegové, kteří mají všech osm tříd nebo učí dva předměty, píšou 180 až 200 slovních hodnocení, což přece jenom není pro pedagogy úplně jednoduché,“ říká zástupce současné ředitelky Andrey Výškové Martin Valášek. Podle něj si studenti i rodiče systém pochvalují, takže nikdy nebyl důvod jej měnit. Zapadá to ostatně do filozofie školy, která je jiná i přístupem ke studentům.

…a tvořit zase v učebně výtvarné výchovy, vyzdobené pracemi studentů.

„Možná je to klišé, ale atmosféra je tu opravdu jiná,“ říká septimánka Anna. „Je tu jen osm tříd, profesoři a studenti jsou k sobě velmi přátelští. Je to jiné než na školách, kde jsou třeba tři paralelní třídy.“

Podle Martina Valáška, který na PORGu učí češtinu, to obnáší třeba i vykání. „Studenty bereme jako partnery a vykáme jim celou dobu od primy do oktávy.“

Nejsme nejtěžší, tvrdí

Prestižní škola se rovná těžká škola. Taková je alespoň zažitá představa studentů i jejich rodičů. „To je mýtus,“ tvrdí Martin Valášek a trochu překvapivě říká: „V minulosti se už několikrát stalo, že od nás nějaký student odešel, protože potřeboval těžší školu, větší tlak na výkon. Jinde to může být ještě striktnější, u nás zase možná takové svobodnější,“ uvažuje.

Pravda je, že škola velmi dbá na svůj vlastní vzdělávací program nazvaný Škola pro 21. století a že jím studenti rozhodně nemůžou nezaujatě proplouvat až do maturity. V průběhu jednotlivých ročníků absolvují různé postupové zkoušky, takže „v pozoru“ se musejí mít neustále.

Nejlepší gymnázia v ČR
názevsídlozřizovatel
1. PORGPraha 8soukromé
2. Gymnázium Jana NerudyPraha 1veřejné
3. Arcibiskupské gymnáziumPraha 2církevní
4. Gymnázium Nad AlejíPraha 6veřejné
5. Cyrilometodějské gymnáziumBrnocírkevní
6. Gymnázium PalackéhoMladá Boleslavveřejné
7. Gymnázium DašickáPardubiceveřejné
8. Gymnázium Nad KavalírkouPraha 5veřejné
9. Gymnázium Jana KepleraPraha 6veřejné
10. Biskupské gymnázium J. N. NeumannaČeské Budějovicecírkevní
Poznámka: Jedná se o žebříček na základě výsledků státní části maturitní zkoušky z roku 2011, poslední oficiálně vydaný ministerstvem školství.
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

„Osnovy jsou tvořeny tak, aby každý předmět někam vedl, nějak končil,“ říká ředitelka školy Andrea Výšková. Týká se to podle ní třeba i výtvarné nebo hudební výchovy, jež na mnoha gymnáziích slouží spíš jako odpočinkové předměty. I tady si ale A10 musíte zasloužit. Například hudební výchova je v kvintě zakončena klauzurní zkouškou, která podle osnovy obnáší test z nauky, sluchovou analýzu, rozbor, přípravu a nácvik repertoáru a závěrečný koncert.

Foto: Milan Malíček, Právo

V přírodovědném pavilónu je živo - jsou tu i živí holoubci.

„Slyšel jsem, že je to těžká škola, ale i to byl důvod, proč jsem sem šel. Je to prostředí, které člověku umožňuje jít dopředu. Není možné tady mít osm let ruce v kapsách,“ říká Nikolas. I přes náročnost se sem každý rok hlásí přes sto uchazečů, ačkoli jich přijmou jen šestadvacet.

Je pozoruhodné, co někteří studenti kromě studia samotného ještě zvládají. Třeba oktavánka Margareta Chlubnová je úspěšnou členkou národního debatního týmu. Společně se spolužáky ze středních škol se účastní soutěží, v nichž týmy soupeří v argumentacích na daná témata.

„Loni jsme vyhráli mistrovství České republiky v debatování jak v českém, tak anglickém jazyce,“ říká. Na PORGu studuje teprve třetím rokem, do Prahy přesídlila z Olomouce právě proto, aby mohla trénovat v národním debatním týmu.

„O PORG jsem se zajímala po doporučení maminky. Líbilo se mi, že je to tu menší, méně studentů, lepší přístup profesorů. Na gymnáziu v Olomouci nás bylo 1500, to je obrovský rozdíl.“ O náročnost školy se nepře. „Hlavně čeština je náročná,“ míní. „Hodně čteme knihy, píšeme na ně recenze a vyučující na nás kladou velké nároky třeba v tom, jak mají recenze vypadat po formální stránce,“ říká nadaná studentka, která už má ohledně své budoucnosti jasno: „Hlásila jsem se do Anglie a jsem přijata do Londýna na práva.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Náročnost školy je pro osobní rozvoj výhoda, shodují se studenti septimy Anna a Nikolas.

Nadání ale není vše. Kromě toho, že uchazeči musejí zvládnout přijímací zkoušky, může hlavně rodiče odradit fakt, že je to gymnázium soukromé. Platí se tu tedy školné, v letošním školním roce od 41 do 49 tisíc korun podle ročníků. Zástupci gymnázia se ale snaží vysvětlovat, že studium tady není jen pro děti z bohatých rodin, ale obecně z těch, kde vzdělání stojí v popředí žebříčku hodnot a které jsou ochotny za vzdělání zaplatit. Studenti ze sociálně slabších rodin můžou využít stipendia ze studijního fondu. Martin Valášek ale dokládá, že rodiče studentů PORGu tuhle možnost obvykle nepotřebují.

„V letošní primě dostali stipendium dva studenti, ve vyšších ročnících vždy zhruba po jednom.“

Gymnázium Jana Nerudy - Rodiče přispějí, i když nemusejí

„Chci na vejšku do ciziny. Přemýšlela jsem nad tím, už když jsem se sem hlásila,“ říká Anne-Marie, studentka prvního ročníku. Jako cestu ke svému cíli si vybrala dvojjazyčné českofrancouzské studium, které Gymnázium Jana Nerudy v Praze kromě klasického všeobecného zaměření nabízí. Škola do něj každý rok nabere třicet studentů, ale zájem uchazečů je čtyřnásobný, u všeobecného zaměření dokonce téměř sedminásobný. O něco náročnější se přitom může jevit česko-francouzské studium, což není „obyčejná“ jazykovka.

„Nejde jen o to naučit se hovořit francouzsky. Zaměření studia je přírodovědné. Jazyk je v našem případě nástroj, ne cíl,“ vysvětluje Zuzana Wienerová, zástupkyně ředitele, která má bilingvní sekci studia na starosti.

Studenti GJN se v prvních dvou ročnících musejí popasovat s porcí deseti hodin francouzštiny týdně.

Foto: Milan Malíček, Právo

Gymnázium Jana Nerudy je atraktivní i svou polohou na Malé Straně v Praze.

Od třeťáku se potom francouzsky vyučuje pět předmětů, mimo jiné matematika a chemie. Kvalitu výuky dokládá certifikát udělený francouzským ministerstvem zahraničí.

Uspějí zkrátka jen ti nejlepší a také ti správně motivovaní. „Anglicky dnes umí skoro každý, takže francouzština je velká výhoda. Když odmaturujeme, získáme jazykovou úroveň C1 (druhá nejvyšší úroveň znalosti - pozn.), což bude vypadat dobře v životopisech,“ představuje si Martina, kterou láká studium medicíny a nejlépe přímo ve Francii.

Foto: Milan Malíček, Právo

Knihovna GJN vznikla v podkrovním přístavku.

Uspělo by vaše dítě u přijímaček?
Ukázka ze zkoušek, testu všeobecných znalostí, na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, určeném pro uchazeče ze 7. tříd základních škol.

Že si sem podá přihlášku, rozhodli její rodiče za ni. „Zpětně jsem se dozvěděla, že to plánovali už od páté třídy. Ale když jsem si o škole něco zjistila, taky jsem sem chtěla,“ dodává studentka prvního ročníku. Ten odpovídá osmé třídě základní školy, jelikož GJN je šestileté.

Učitelka Magdalena Kučerová při hodině francouzštiny nemusí česky skoro promluvit. A to se ji prváci učí teprve od září.

„Ve škole, kde jsem byl předtím, mi učitelé řekli, že lepší gymnázium si v Praze nemůžu vybrat. A moji rodiče mi to potvrdili,“ říká Jakub, který už teď váhá mezi dvěma profesemi. „První je chemie a parfémy a druhá jsou práva.“

Jistou výhodu z hlediska znalosti francouzštiny má Paul, jehož otec je napůl Francouz. „Studoval jsem na lyceu, ale tam není tak dobrá úroveň matematiky nebo dalších jazyků. Odtud se snáz dostanu na vysoké školy,“ myslí si.

I když je prvákům třináct nebo čtrnáct, jako děti se snad ani označit nedají, protože už mají docela jasnou představu o tom, co chtějí v životě dělat. A škola má zase jasnou představu, co od uchazečů očekává - sociální vyspělost, samostatnost, schopnost přiměřené sebereflexe nebo touhu po hlubším poznávání souvislostí, jak se píše na školním webu.

Na vysokou školu se dnes podle ředitele Juraje Lišky dostane každý student. Důležitější podle něj je, jestli jeho maturanty berou na renomované školy.

Někteří uchazeči přitom po studiu na gymnáziu, které příští rok oslaví 150 let od založení, tak moc touží, že se přihlásí na oba studijní programy, českofrancouzský i všeobecný. A je jim celkem jedno, v jakém z nich v přijímačkách uspějí.

Do školy, ze školy, příprava a spát

„Máte nějaké tipy, jak se tam dostat?“

„Ráda bych se dostala na GJN. Prosím úspěšné o radu, jak se nejlépe připravit.“

Takové příspěvky jsem našel na internetu v diskusích, které se týkaly Gymnázia Jana Nerudy.

Na podobné dotazy ze strany rodičů ředitel Juraj Liška odpovídá: „Když máte doma bystrého studenta, kterému je základní škola už trochu ,malá‘, má logické uvažování a motivaci studovat trochu víc, tak je to předpoklad, aby se k nám dostal.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Studentům Gymnázia Jana Nerudy slouží jako jídelna prosklené atrium.

Počet studentů je nicméně striktně omezený, a tak podle ředitele probíhají každý rok „boje“ s rodiči, jejichž dítka skončila v přijímačkách pod čarou. Pokud se ale neuvolní místo po přijatém uchazeči, který se třeba rozhodl pro jinou školu, nemají zklamaní rodiče šanci.

„Někteří z nich tomu nevěří a koukají na mě, že jsem z jiné doby, ale já jim říkám, že na naše gymnázium se dá dostat jen na základě úspěšného složení přijímacích zkoušek - jestli víte, na co narážím,“ naznačuje ředitel.

Gymnázium Jana Nerudy platí už dlouho za ústav, který rodiče považují za prestižní nebo elitní, jakkoli zástupci škol nemají taková označení příliš v lásce. Nechtějí vzbudit dojem, že elitní rovná se elitářské a že to je škola jen pro vyvolené. Spíš než prestižní škola má Juraj Liška raději výraz dobrá škola.

„Když rodiče říkají, že jsme prestižní gymnázium, tak se usměju a říkám: Ano, prestižní jsme svou polohou, ta je úžasná. Je tady Petřín, Malá Strana, Čertovka, nádherné hospůdky,“ říká s nadsázkou.

Foto: Milan Malíček, Právo

Čas o přestávkách se dá trávit i na chodbách u lavic a stolků.

Dobrou školu podle něj dělají nejen konkrétní údaje, jako jsou výsledky maturit, zájem uchazečů nebo renomované vysoké školy, kam jeho maturanty přijmou, ale i jiné faktory. Jako ředitel si zakládá třeba na pravidelných setkáních s rodiči, včetně neformálních při kávě. Studenti hodnotí svoje vyučující v dotaznících a mají také možnost trávit o víkendech i o prázdninách čas s pedagogy při sportovních i jiných aktivitách. To všechno přispívá k popularitě gymnázia. Ačkoli je škola státní, drtivá většina rodičů každý rok přispívá škole finančními příspěvky, které jsou dobrovolné.

A jak je to s tou náročností?

„Rozhodně je těžká,“ říká prvačka Martina.

„A časově náročná. Osm hodin máme skoro každý den,“ dodává Anne-Marie a Martina pokračuje: „Já navíc do školy dojíždím, protože nejsem z Prahy, takže u mě je to každý den do školy, domů, příprava a spát a pořád dokolečka. Nestíhám skoro nic jiného,“ konstatuje. Zvykla si chodit spát brzy večer a vstávat a učit se třeba od tří hodin ráno. „I když pak někdy ve škole usínám,“ usměje se.

Foto: Milan Malíček, Právo

Paul, Martina, Anne-Marie a Jakub jsou teprve v prváku, ale už teď vědí, k čemu by jim gymnázium mělo do budoucna pomoci.

„Já to mám obráceně,“ říká Anne-Marie. „Když se učím na chemii, tak jdu spát třeba ve dvě v noci.“

Náročnost je ale vlastně jednou z devíz gymnázia. „Vím, že je to náročná škola, ale rozhodování bylo jednoduché - syn je chytrý, je to dobrá škola a je státní, není tu školné. A má to blízko z domu,“ vysvětluje Věra, matka studenta z pátého ročníku, proč podali přihlášku právě sem.

Zatímco její syn bude příští rok maturovat, někteří jiní studenti vyšší nároky nezvládnou a v průběhu studia musejí ze školy odejít. Podle Zuzany Wienerové jsou to však nanejvýš jednotlivci. „Záleží na tom, s jakou představou k nám přicházejí. Přece jenom jsou to puberťáci v osmé třídě. Někdy zjistí, že prostě radši chtějí odpoledne běhat venku než se doma učit.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Zuzana Wienerová má na starosti českofrancouzské studium. Není lehké, ale nároky se podle ní dají zvládnout, když přibývají pozvolna.

Reklama

Související články

Pololetní vysvědčení signalizuje, co napravit

Vysvědčení jako ocenění za pět měsíců studijního úsilí dnes dostanou školáci. V pátek 31. ledna budou mít pololetní prázdniny a od pondělka mohou ve škole...

Výběr článků

Načítám