Hlavní obsah

David Novotný: S Jardou z Okresního přeboru jsem na tom fotbalově stejně

Právo, Dana Braunová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Vesnického fotbalistu hraje a taky jím je. V Okresním přeboru, který se po úspěchu na televizní obrazovce přenesl na filmové plátno, je trochu rozmarnou hvězdou Slavoje Houslice. V Ostrovanu Zadní Třebaň, za který ve skutečnosti hraje, je podle vlastních slov lenivým chlapíkem potulujícím se v útoku.

Upoutávka na film Okresní přebor (v kinech od 29.03.2012) Video: Bontonfilm

 
Článek

Fotbal provází třiačtyřicetiletého herce Dejvického divadla Davida Novotného celý život. V šestnácti letech, kdy byl ve třetím ročníku herecké konzervatoře, na sebe upozornil na fotbalovém hřišti ve vesnici, kde měli jeho rodiče chalupu. „Přijeli tam bafuňáři z druhé ligy a nabídli za mě nějaké peníze. Jenže doma to neprošlo, protože to by byl konec s konzervatoří. Obojí by se nedalo dělat,“ připouští David. Fotbalový vrchol zažil při svém divadelním angažmá v Českých Budějovicích, kdy jezdil hrát do Rakouska první třídu a přebor Horního Rakouska. Slušně si tak přivydělal na několik příjemných dovolených.

Oba jeho rodiče byli tělocvikáři, takže byl ke sportu veden odmala. Herecký talent dostal nejspíš do vínku z maminčiny strany - její otec byl operní pěvec. Maminka dokonce udělala zkoušky na DAMU, ale nelíbila se jí představa, že by musela hrát milostné scény nebo se dokonce obnažovat, a tak herecká studia vzdala.

K herectví přičichl v dětství i Davidův bratr, ale nakonec vykročil jiným směrem - je řidičem tramvaje. „Občas mu přihraju nějakou roličku. Je to vždycky příjemná příležitost k setkání,“ říká David. „V Okresním přeboru hrál jednoho rozhodčího.“

Foto: TV Nova

Jako hvězda Slavoje Houslice září v Okresním přeboru fotbalově i herecky.

Kopnout si do herce

Roli líného simulanta Jardy Kužela, který má za sebou dva starty ve druhé lize, mu autor seriálu Okresní přebor Jan Prušinovský napsal na tělo. „Beru to jako poctu,“ říká představitel postavy, kterou si diváci natolik zamilovali, že Davida často zdraví jako Jardu.

„Myslím, že se seriál povedl. Bylo to jen šestnáct dílů, žádná nastavovaná kaše. Berou ho kluci, kteří ještě nekopli do balónu, i babičky, které u toho žehlí a vzpomínají na dědečky,“ hodnotí představitel jedné z hlavních rolí seriálu i celovečerního filmu.

A dodává, že s Jardou Kuželem jsou na tom fotbalově stejně: „Nejlepší léta máme za sebou. Je dobrý fotbalista, ale dost lenivý, občas se mu na hřiště nechce a vymýšlí výmluvy. Když už tam ale je, tak něco předvede.“

Režisér Jan Prušinovský vrátil Davida na fotbalové hřiště nejen před kamerou, ale i v reálném životě. „Hrával jsem v Union Strašnice B spolu s Ivanem Trojanem, Janem Jiráněm a Mírou Bosákem, občas jsem tam bral Ondru Vetchého nebo Láďu Hampla. Jenže hodně frajerů si s chutí koplo do herce, docházelo i na otevřené zlomeniny,“ vzpomíná David.

Foto: Bontonfilm

S Ondřejem Vetchým soupeří ve filmovém týmu o kapitánskou pásku.

„Úplně mě proto přestalo bavit hrát o body. Vykašlal jsem se na to a hrál jsem jen exhibiční utkání za Real Top Praha. Jednou jsem režisérovi Honzovi Prušinovskému, který si taky rád zahraje, při natáčení Okresního přeboru řekl, že mě fotbal začal zase bavit. Vzal mě do Zadní Třebaně a už jsem s nimi zůstal.“

Fauly nikdy nedělal a nedělá, ale připouští, že dost žlutých i červených karet viděl za odmlouvání rozhodčím: „Remcám a rejpám, ale jen když si myslím, že jsem v právu.“

O tom, že by se jako herec uchyloval na hřišti k tzv. filmování, nechce ani slyšet: „To je klišé. Nemyslím, že bych to uměl líp než třeba nějaký pekař.“

Sparťan tělem i duší

Jeho fanouškovské srdce patřilo vždy Spartě Praha, ale nad otázkou, kam by ve svém sparťanství došel, kroutí hlavou: „Myslíte, jestli bych se kvůli Spartě někde porval? Miluju ji hodně, ale pral bych se, jenom kdyby mě někdo napadl. Nerad se peru, násilí nemám rád. Spíš bych ji bránil verbálně, to umím.“

Foto: Bioscop

Herecký koncert předvedl s Josefem Somrem ve filmu Vladimíra Michálka O rodičích a dětech (2007).

Námitku, že fotbal dnes na sebe nabaluje hodně násilí, nebere. „Fanoušci se nedají strčit do jednoho pytle. Jako v každé skupině se mezi nimi najdou inteligentní lidé, se kterými se mohu bavit o čemkoli, a jsou mezi nimi i zmetci, stejně jako v jiných komunitách.“ O jeho neortodoxním postoji svědčí, že jeho předchozí partnerka fandila slávistickému hokeji. „Jenže hokej tak neprožívám. Pokud však jde o fotbalovou Spartu, tam se mi klidně zatemní mozek.“

K jeho oblíbencům v kopačkách patří Wayne Rooney z Manchesteru United, z našich hráčů sparťan Marek Matějovský a exsparťan Tomáš Řepka, svým vystupováním dva hodně odlišní fotbalisté. „Podle mediálního obrazu o nich je jeden ten hodný a druhý ten zlý. Oba je znám a takový rozdíl bych mezi nimi nedělal,“ upozorňuje David.

Foto: agentura Schok

I na letošních Letních shakespearovských slavnostech vystoupí s Romanem Zachem v komedii Zkrocení zlé ženy.

Pokerový samouk

Další jeho oblíbenou disciplínou je poker na internetu. „Na živé turnaje nemám čas. Tam se hraje nejkvalitněji a člověk se při tom nejvíc naučí. Tu a tam si zahraju s kamarády,“ dodává s tím, že je samouk a učí se jen za pochodu od lidí, kteří se hře víc věnují.

Na pokeru mu přijde nejzajímavější, že i když člověk nemá nic pořádného v ruce, nemusí prohrát. „S dobrou kartou může vyhrát každý, se špatnou jen borec. To je největší adrenalin.“

Že by se stal obětí hazardu, se nebojí: „Víc mě baví hra než peníze na konci. Hraju jen o drobné, takže výhry i prohry se pohybují v malých částkách. Navíc mám silnou vůli, přes alkohol i cigarety jsem si ověřil, že z toho, když chci, dokážu vystoupit.“

Foto: Hynek Glos

S Ivanem Trojanem se setkali v dramatu Viliama Klimáčka Dračí doupě.

S alkoholem to prý nikdy nepřeháněl. Když byla jeho první žena v jiném stavu s dnes osmiletou Emou, ze solidarity pití i kouření nechal. Teď si občas zapálí doutník.

Ze současného svazku má tříletou Anežku a čerstvě narozeného Pepíčka. Výchovu podle svých slov spíš nechává na maminkách, ale vycházkám s kočárkem se nijak nebrání: „Dobře se mi při tom učí texty. Tedy pokud dítě spí,“ upřesňuje.

S dcerkami zase chodí do kina, ale současné filmy pro děti mu přijdou moc uhnané a klipovité. Jako dítě žádný filmový idol neměl, jeho favoritem byla kniha s názvem Srub radosti od Bohumíra Polácha. Byla o táboření a samozřejmě taky o fotbale.

Foto: Hynek Glos

V hlavní roli původní hry Wanted Welzl o náčelníkovi Eskymáků moravského původu. Eskymáckou dívku ztělesnila Martha Issová.

Nechutně aktivní lenoch

„Když mě něco nebaví, umím být strašně lenivý. Jsem tak strašně líný, že dokážu vyvinout neuvěřitelnou energii na to, abych zas mohl lenivět,“ charakterizuje se herec, který má na svém kontě dvě nominace na Českého lva a Cenu Alfréda Radoka. Na mou námitku, že výčet jeho divadelních a filmových rolí svědčí o něčem docela jiném, má originální vysvětlení: „Když mě něco baví, jsem nechutně aktivní. A hraní mě pořád baví.“

Po konzervatoři nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde si zahrál třeba Romea nebo Limonádového Joea. Se souborem pravidelně v létě účinkoval na otáčivé scéně v Českém Krumlově. Tam si ho všimli Ivan Trojan a Lukáš Hlavica z Dejvického divadla, kteří do Krumlova jezdili v rámci vodácké dovolené. Šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot Davida rovněž znal ze své inscenace Krásky a zvířete na krumlovské otáčivé scéně. V roce 1998 odešel z Českých Budějovic do Prahy a patří od té doby k oporám dejvické scény.

Na svou první tamní roli v Gogolově Revizorovi však moc rád nevzpomíná. „S ruským režisérem Fedotovem jsme si po lidské stránce nesedli,“ vysvětluje. „Bylo to přitom velmi úspěšné představení, které mělo přes 200 repríz.“

Foto: Hynek Glos

Na scéně Dejvického divadla se Simonou Babčákovou v absurdním dramatu Černá díra.

Pak naštěstí přišly inscenace s Miroslavem Krobotem, které ho bavily. „Moc dobře se s ním zkouší. Poslední dobou mám vůbec radši zkoušení než představení. Mám rád ten proces vzniku něčeho nového.“

Kromě velkých rolí v inscenacích, které se staly favority kritiků i diváků, má v dejvickém souboru ještě jednu pozoruhodnou roli: „Jsem náčelník plebejské šatny. Vedle nás je mistrovská šatna, kde sedí vysokoškoláci. Tu nechal přepažit mistr Trojan a nám, otrapům, zbyla větší část,“ dobírá si letitého kamaráda (a fotbalového spoluhráče) s tím, že výše zmíněné šatně samozvaně a despoticky šéfuje.

Foto: Jan Handrejch , Právo

Jako moderátor se v únoru s kolegyní z Dejvického divadla Lenkou Krobotovou představil při udílení Cen Alfréda Radoka.

K této představě je ovšem zapotřebí dost velké fantazie, protože David Novotný je zvyklý řešit problémy s hravou lehkostí. „Nepřipouštím si stresy a snažím se všechno brát s humorem. Mám kolem sebe rád pohodu, a tak chci, aby mě co nejvíc lidí mělo rádo.“

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám