Je mi 32 let, tak se chci zeptat: už se blížím do blbýho věku?

Myslím, že tohle je čistě v hlavě. Člověk se může cítit blbě v jakémkoli věku, což můžu potvrdit, protože mám na písničku V blbým věku zpětnou vazbu od lidí, kterým je třeba devět.

Devět?

Ano. Psali mi, že se v devíti letech cítí v blbým věku. Mám reakce i z opačného věkového spektra. Ale i v důchodu se člověk může cítit dobře. Je to spíš stavem mysli než reálným věkem.

Bylo vám 33 let, když jste svou v rádiích asi nejhranější skladbu napsal. Opravdu jste se tak cítil: Ještě jsem nebyl in a už jsem retro?

Byla za tím trošku reakce na postřehy vydavatelství na moje tehdy chystané album. Měl jsem pocit, že jim nesu desku, která se fakt povedla, ale oni tvrdili, že písničky na ní jsou moc smutné, že se nebude prodávat a že lidi dneska chtějí něco jiného. Tak mě tehdy napadl verš Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.

Musel jste mít pocit zadostiučinění, když zrovna tahle píseň prorazila. Asi se trefila do pocitů spousty lidí.

Na jednu stranu ano, ale vlastně jsem tím dal za pravdu vydavatelství, které říkalo, že potřebují ještě nějaký velký hit a on kupodivu vznikl tak, že mi za nedostatek hitů vynadali.

Takže pravdu měli oni.

To nepřiznám. (směje se) Ale doufám, že něco podobného se stane i u nové desky. U ní měli kluci z vydavatelství taky pocit, že je moc smutná a chtělo by to něco veselejšího. Zase jsem nabyl pocitu, jestli už nepatřím do starého železa.

A tak mě napadl text písně Dřevo: Nepatřím do starýho železa, jsem spíš dřevo, což bude i příští singl. Nechci to dávat jako návod, že pod tlakem vznikají nejlepší věci. Byl bych nerad, kdyby z toho ve vydavatelství udělali pravidlo…

Vždycky se ve mně mísily na jednu stranu extrovertní, exhibicionistické sklony, na druhou stranu se necítím úplně dobře ve větší společnosti.

V jakém rozpoložení jste teď v 39 letech? A co přijde po čtyřicítce?

To vůbec netuším. Snažím se žít okamžikem, i když je to asi klišé. Nevnímám, že by se život nějak zásadně lišil v 34 a v 39 letech. Spíš se mění tím, kolik let je dětem, a podle toho člověk řeší různé věci. Jiné, když má batole, jiné, když ho chce dát příští rok do školy.

Od jedné kamarádky, která s vámi chodila na základní školu, jsem slyšel, že jste byl spíš nenápadný, zakřiknutý. To neodpovídá představě člověka, který za posledních deset let vystupoval více než osmsetkrát před lidmi, jak uvádíte na svých stránkách. Co se změnilo?

Základku si moc nepamatuju, ale nemám dojem, že bych byl zakřiknutý. Spíš jsem dělal věci na vlastní pěst, takový samorost. Vždycky se ve mně mísily na jednu stranu extrovertní, exhibicionistické sklony, na druhou stranu se necítím úplně dobře ve větší společnosti.

Je fajn být na jevišti, kdy já jsem na něm a lidé pod ním. Ale vystoupení někoho jiného bych si v davu lidí neužil, protože mě ten dav vlastně dost znervózňuje.

Co jste poslouchal v dospívání?

Úplně první kapela, kvůli které jsem začal poslouchat muziku, byli Guns N’Roses. Postupně se přidávaly kapely jako Faith No More, Alice In Chains, Nirvana. Zároveň se to mísilo se starými deskami mých rodičů s Deep Purple, Black Sabbath, Ozzym Osbournem, Dire Straits.

Až s odstupem času jsem se vracel k muzice, kterou mi pouštěli ještě dřív, než jsem se o ni začal zajímat, což byli písničkáři Karel Plíhal, Jarek Nohavica, Ivo Jahelka…

Přemýšlím, co z těch jmenovaných – kromě písničkářů – se dá srovnat s muzikou, kterou děláte.

Myslím, že třeba od rockových kapel si beru něco při jevištním vystupování, při komunikaci s lidmi. Hodně jsem poslouchal taky Red Hot Chili Peppers, což mělo vliv na to, že jsem zkoušel zapojit do hrané muziky rapování.

Ovlivnili mě všichni a to utvořilo hudební mišmaš, kterým jsem se profiloval na první desce. Baví mě, že to není jeden specifický styl.

Než přišel Xindl X, hudbou jste se neživil. Vystudoval jste scenáristiku, psal jste seriál Comeback. Kde se vzala touha zkusit to v muzice?

Touhu jsem měl už dřív, ale pak mě přešla a chtěl jsem hudbu brát jen jako koníčka. V době psaní Comebacku jsem vydělal peníze, které mi umožnily natočit desku. Pokud do té doby máte kapelu, která zkouší po garážích a vystupuje jednou za půl roku po klubech, je to zlomový bod.

Kromě toho jsem se hecnul a jen s kytarou obrazil pár soutěžních festivalů a dopadlo to tak, že jak Portu, tak Zahradu jsem vyhrál. Začalo o mně být slyšet v médiích, což bylo dobré podhoubí.

Nespustila to ani tak první deska jako už první tři natočené písničky, z nichž Anděl byl hodně oblíbený na serveru Bandzone. Začali se ozývat pořadatelé koncertů a já zjistil, že už to nestíhám s psaním seriálu. Říkal jsem si: v muzice by to možná šlo. Ta je v mojí režii, zatímco u seriálu jsem byl součástí kolosu.

Se svojí koncertní kapelou. „Naučil jsem se, že je lepší dělat s lidmi, kterým nejde v první řadě o byznys, ale o to vytvořit něco dobrého.“

Se svojí koncertní kapelou. „Naučil jsem se, že je lepší dělat s lidmi, kterým nejde v první řadě o byznys, ale o to vytvořit něco dobrého.“

FOTO: soukromý archív Xindla X

Přál jste si v duchu, aby to jednou deskou neskončilo?

Řekl jsem si, že se třeba dva roky zkusím věnovat muzice, a když se nic nestane, vrátím se k psaní seriálů. Ale ono se něco stalo. Teď si naopak říkám, že bych zase něco napsal, ale není kdy, protože se mi nechce opouštět hudební pole, když to na něm tak dobře funguje.

Co pomůže zpěvákovi před třicítkou, což je v dnešní době relativně pozdě, aby se prosadil?

Já jsem do toho nešel s tím, že se hodně prosadím, spíš jsem si chtěl udělat desku podle svých představ. Zpětně si myslím, že jsem přišel s něčím dost jiným, než co na naší scéně bylo. Myslím, že mým posluchačům jde hlavně o texty, a aby měly hlavu a patu, člověk k tomu potřebuje trochu uzrát.

Vím od některých především starších lidí, že jméno Xindl X je odpuzovalo, protože čekali někoho, kdo mu odpovídá. Dnes je spíše vaší značkou. Jaký k němu máte postoj?

Ze začátku mohlo být pro někoho překážkou, na druhou stranu bylo tak výrazné, že si ho spousta lidí díky tomu zapamatovala. Po letech už možná k mojí tvorbě tolik nepasuje. K drsnějším, rapovaným písničkám ano, ale třeba k Popelce už je to trošku divné. Je pravda, že pejorativní nádech se ztrácí, zůstalo jméno, které lidi berou jako značku.

Nestane se, že časem bude na plakátech uvedeno jen Ondřej Ládek (Xindl X)?

Pokud bych musel něco přidávat do závorky, asi by to nebylo úplně dobré. Kdyby mě všichni znali jako Ondřeje Ládka, mohl bych tak vystupovat, ale přece jenom Xindl X zabere míň místa na plakátu a lidi si ho pamatují víc.

První skladba z nového alba Sexy exity se jmenuje Byznys. Co jste se naučil za deset let v hudebním byznysu?

Já jsem se toho asi moc nenaučil, jsem nepoučitelný. Většinou si dělám věci po svém a občas jdu proti tomu, co se očekává. Naučil jsem se, že lepší je dělat s lidmi, kterým nejde v první řadě o byznys, ale o to vytvořit něco dobrého.

V hudebním byznysu je spousta divných pravidel. V rádiích se do vysílání vybírají primárně písničky, které neruší, ne ty, které zaujmou. Podobných pravidel je dost, ale kdyby se jimi člověk řídil, tak by zešílel nebo by zjistil, že dělá něco, co ho nebaví.

Video k písni Čecháček a totáček přineslo malou roli i jeho manželce Monice.

Video k písni Čecháček a totáček přineslo malou roli i jeho manželce Monice.

FOTO: Repro foto, Právo

Často dáváte do textů vlastní zkušenosti. Stalo se vám to, co v písničce Byznys, že se někteří přátelé od vás odvrátili?

Ano, písnička Byznys je odžitá. Pár lidem jsem schopný se dovolat, jen když ode mě něco potřebují. Trochu jsem na to v textu reagoval. Nemyslím si ale, že by to bylo kvůli mojí práci.

Když se s někým přátelím, není to podmíněno tím, že by se jim moje muzika musela líbit. Jeden z mých nejlepších kamarádů mě už od gymplu pravidelně kritizuje, jaké zase dělám strašné věci, protože má úplně jiný vkus, ale pro mě to není problém.

Promítlo se nějak do vaší muziky, že se vám v roce 2012 narodila dcera a o rok později syn?

Myslím, že hodně. Bylo to před deskou Čecháček Made a já jsem čekal, že začnu psát písničky pro děti. Napsal jsem od té doby asi dvě a přijdou mi dost blbý na to, abych je publikoval.

Místo toho jsem začal řešit, co se děje v téhle zemi, ale ani ne tak z pohledu sebe, spíš jaká bude pro naše děti. A moje písničky možná začaly být angažovanější.

Z tohoto alba přišel po písni V blbým věku jako další singl Čecháček a totáček o nostalgii po minulém režimu. Pokud se nepletu, skoro se nehrál. Napadlo mě, jestli si některá rádia nechtěla rozezlít svoje starší posluchače, kteří v nostalgii žijí.

To je samozřejmě možné, ale to už se dostáváme do vod spekulací. Ne že by ji rádia vůbec nehrála, ale nechytla se tolik u lidí. Myslím, že nejvíc fungují věci, které se týkají každého.

Politiku takhle nevnímají všichni. Spousta lidí by ji radši vůbec neřešila, nechala politiky, ať si všechno vyřeší sami a muzikanti ať do toho nekafrají. Pak to dopadá tak, že se hrozně diví, kdo ve vládě vlastně je. Hodně lidí nechce, aby se o politice zpívalo. V reakci na to mám na nové desce písničku Já nic, já muzikant.

Druhá věc je, že si nejsem jistý, jestli Čecháčka někteří lidi nepochopili špatně. Říkají: Jo, super písnička, já si taky myslím, že za komunistů bylo líp. A já na to: Ale já jsem to tak nemyslel.

Máte stále potřebu se k politice v textech vyjadřovat?

Písničkář by se měl vyjadřovat k tomu, co se řeší, a politika je toho nedílnou součástí. Na nové desce jí ale moc nemám. Spíše se zabývám problémy v širším morálním kontextu. Možná je to taky tím, že jsem tři roky dělal pořad Xindloviny na Hitrádiu, kde se politika řešila hodně, a mám pocit, že už jsem se z toho vypsal a nechci se opakovat.

Podle komentářů pod videem jsem nebyl sám, kdo si v animovaném klipu Byznys všiml detailu, jak na mapě spolkne Rusko Českou republiku. To byl váš nápad, nebo výtvarníka Ondřeje Pfeiffera?

Byl to jeho nápad, ale nejde názorově mimo mě. Tím tedy nemyslím, že chci, aby ČR skončila v Rusku. Spíš se bojím, aby tam neskončila.

Když nějaký interpret řekne, že jeho žena je jeho fanynkou, tak se to bere tak nějak samozřejmě. Četl jsem, že vaše manželka Monika jí byla ještě dřív, než jste se seznámili.

Ne, to je dezinformace. Potkal jsem se s ní na koncertě, kam ji dotáhly její kamarádky. Šla i přesto, že ode mě znala jen Anděla, což jí ale přišlo jako úplně debilní písnička. Takže mojí fanynkou se stala až potom.

Vzhledem k tomu, kolik se mnou tráví času, a to i na koncertech, jí nic moc jiného ani nezbývá. Ale když jsme se potkali, bylo to spíš obráceně.

Často Xindla X doprovází slovenská zpěvačka Mirka Miškechová, s níž nazpíval duety Cudzinka v tvojej zemi a také Naruby z nové desky.

Často Xindla X doprovází slovenská zpěvačka Mirka Miškechová, s níž nazpíval duety Cudzinka v tvojej zemi a také Naruby z nové desky.

FOTO: soukromý archív Xindla X

To je asi nakonec lepší, než kdyby vás zbožňovala.

Myslím, že by to ani nefungovalo. O představách soužití umělce s devótní fanynkou jsem měl na desce Láska písničku Kluci na plakátě. Naopak si myslím, že je třeba mít po boku někoho, kdo vám dá užitečnou zpětnou reakci, ne aby jen slepě přikyvoval.

Hodně píšete i pro jiné interprety. Napsal jste někdy text na zakázku, aniž byste se s dotyčným potkal?

Pro kapelu FROM jsem nedávno napsal text, ale reálně jsem se s nimi neviděl, jen jsme spolu mluvili po telefonu. Většinou se snažím se s nimi sejít, abych věděl, o čem psát, a aby to nebyla písnička, kterou bych si mohl napsat pro sebe.

Zvláštní bylo psát pro paní Zagorovou. Sice jsme se už párkrát potkali na nějakých předáváních cen, ale jen ve stylu Dobrý den – Dobrý den. Požádala mě, abych jí napsal písničku na novou desku, ale v podstatě neměla zadání, jen řekla, ať je to silný příběh, protože to má být deska silných příběhů.

To vám museli fanoušci, kteří měli rádi Anděla, dát pěkně sežrat.

Ještě nevyšla. Ale myslím, že se povedla, že je to silný příběh a možná úplně jiná poloha, než by lidé od paní Zagorové čekali.

Co jiného byste mohl dělat, kdybyste se nevěnoval textům nebo vlastní tvorbě?

Ještě před deseti lety jsem nepředpokládal, že bych se živil hudbou. Než jsem se chytil u Comebacku, pracoval jsem v jedné reklamní agentuře. Vymýšlel jsem slogany, dopisy klientům, produktové texty a podobné radosti. Byl jsem tam docela krátce, ale předtím jsem několik let trávil v televizi psaním upoutávek na filmy, které zrovna poběží.

Hlavně u reklamky mi vadilo, že člověk vlastně cíleně lže. U reklam možná méně než třeba u produktových dopisů klientům, kde potřebujete vysvětlit, aby si vzali nějaké jiné pojištění, než mají, čímž přijdou o dosavadní výhody, ale to je potřeba nějak opatrně nezmínit.

Mám dojem, že z toho trošku Xindl X vznikl. Přes den jsem vytvářel tyhle reklamní texty a po nocích si napravoval karmu tím, že jsem sám proti sobě psal protestsongy.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: