Království Krigeových – nazvané Platbos – se rozkládá v samém cípu Jižní Afriky. Najdete v něm třináct druhů stromů. Od divokých hrušek a oliv až po darmotu bezbrannou.

„Z nich vyrábíme třináct druhů esencí a rozprašovačů, které mimo jiné ovlivňují jednotlivé čakry,“ vypráví mi křehká žena, máma dcery Ayandy (19) a syna Gustava (15), na schůzce v jednom z pražských hotelů. Na první pohled byste do ní rozhodně neřekli, že pravidelně bere do rukou krumpáč nebo lopatu, sází stromy, čistí krajinu od nevítaných rostlin, aby se k jejich milovanému domovu nedostaly smrtící požáry.

Snila jste někdy o tom, že budete mít vlastní domek v korunách stromů?

Jako dítě jsem žila uprostřed lesa, takže jsem určitě nějaký ten dům ve větvích dokonce i měla. Narodila jsem se totiž v severní části Jižní Afriky, v provincii Limpopo. Je plná stromů a keřů.

Můj táta tam jako psycholog studoval sociální a společenské chování paviánů v buši. Psal o nich dokonce i doktorát. Proto jsme tam také v době mého narození byli. Časem jsme se přestěhovali do Kapského Města, kde jsem následně studovala a vyrostla.

Vaše směřování k přírodě bylo tedy jasné?

Spíš ne. Nejdřív jsem chtěla být jako táta psycholožkou, pouze se víc věnovat léčení lidí, jenže pak jsem se rozhodla zaměřit na Zemi, na zahradnictví a pěstitelství. Ovšem u léčení jsem v jistém směru zůstala.

Proto jste také v roce 2005 koupila kus lesa?

Tenhle vhodný pozemek jsme hledali poměrně dlouho. Manžel je odborník na péči o stromy, lesník, já zase na pěstitelství, takže jsme přesně věděli, jak má vypadat. Hledali jsme hodně původní porost, jenže těch je v Jižní Africe jen malinkatý zlomek. Navíc nejsou téměř na prodej.

Až když jsme v roce 2005 přijeli do lesa Platbos, viděli jsme na první pohled, jak je tenhle kus země výjimečný a zvláštní. Právě tohle nás přesvědčilo, abychom se s malými dětmi odstěhovali z Kapského Města. V srpnu 2005 jsme našli svůj nový domov uprostřed stromů.

Jak je veliký?

Kolem padesáti hektarů. Není tedy úplně malý. Je navíc velmi starý, což prokázala opakovaná odborná zkoumání. Tedy jeho podloží. Stromy jsou podle zjištění staré i přes tisíc let.

Je poblíž vás nějaká vesnice, nebo jste zcela na samotě?

Záleží, jak to vezmete. Na pobřeží je větší obec Van Dyks Bay, kam zajíždíme pravidelně. Leží od našeho domu zhruba patnáct kilometrů. Úplně nejblíž je ještě jedna vesnička, ale její jméno vám asi nic moc neřekne.

Asi ne. Takže do civilizace to nemáte daleko, jak vidím.

Žijeme na samotě, ovšem k nejbližším lidem se dostaneme za pár minut jízdy autem. Navíc jsme jen asi dvě hodiny jízdy autem od Kapského Města. Právě odtud k nám nejčastěji také přijíždějí turisté, lidé, kteří si chtějí uprostřed nedotčené přírody odpočinout.

Chtějí-li u nás přespat, ubytováváme je v jednoduchých obydlích. Dřevo na ně získáváme ze svého lesa. Nabízíme jim také kemp, kde si mohou postavit stany, či olivový dům, který je jen kousek od našich nejstarších stromů, tedy v oblasti s výjimečnou energií.

Jak to máte v Platbos s vodou a elektřinou?

Podobně jako všichni, co žijí na samotě, mimo civilizaci. Využíváme pro její získání solárních panelů, takže elektřinu máme. V létě je jí dokonce opravdu dost.

V zimě zaznamenáváme kvůli poklesu sluneční intenzity poklesy, proto zvažujeme pořízení větrné elektrárny, abychom naši potřebu pokryli.

Kde berete vodu?

Získáváme ji z řek.

Převařujete ji před použitím v kuchyni?

Používám naši říční vodu, proto to nedělám. Omývám v ní zeleninu, ovoce. Jen na přímé pití ji svaříme. Vidím, že vás to zarazilo?

Přiznám se, že ano. V Africe jsem byla opakovaně, a tohle je jedna z prvních zásad, co jsem slyšela: převařuj vodu!

Chápu vás. Taky bych vám něco podobného jinde radila, jenže my žijeme uprostřed nejčistší, nijak nedotčené přírody. Kolem Platbos nejsou široko daleko žádné průmyslové závody, ani zemědělci. Nikdo se proto u nás nemusí bát ani z řeky napít. Převaření vody je spíše taková naše pojistka. Pro jiné, další užití používáme také dešťovku, kterou zachycujeme.

Nedá mi to. Zhýčkaná civilizací se vás zeptám na teplou vodu. Dle vás je to luxus?

Ale kdeže. Jen máme pro tyto účely starý typ ohřevu vody, takzvané Donkey boilery. Je to taková chuťovka. Obří sud, pod nímž se musí hezky postaru zatopit. Dřeva k tomu máme v okolí dost. Horká voda vám pak teče z trubek.

Dá se tedy říci, že jste – co se týče elektřiny a vody – z velké část nezávislí na okolí?

Nic jiného ani nezbývá! Elektrické i vodovodní rozvody jsou daleko. A i díky téhle odlehlosti je Platbos po staletí nedotčený.

Mimo civilizaci jste odešli, když byly vaše děti úplně malé. Neprotestují teď?

V jednom vás opravím, ony nejsou nijak izolované. Normálně chodí do škol, kam je pravidelně ve všední dny ráno vozívám. Ano, bydlí na samotě, jinak ovšem žijí své životy tak, jak chtějí. Jsou stejní jako jejich vrstevníci. Dceři je teď devatenáct, synovi patnáct. A jestli za ně mohu mluvit, řekla bych, že jsou šťastní, oceňují, že mohli vyrůstat právě takhle.

Melissa a Francois se před třinácti lety stali majiteli starobylého lesa. Zcela jim změnil život.

Melissa a Francois se před třinácti lety stali majiteli starobylého lesa. Zcela jim změnil život.

FOTO: archiv Melissy Saayman Krige

Žádná touha po revoltě přicházející s pubertou?

Nijak výrazná. Samozřejmě užívají si případných odlišností od domova. Moje dcera je teď se mnou v Praze. Těší se z nákupů, procházek po městě. A zvláště těch v tak krásném, jako je vaše metropole. Myslím si, že na oba teď čekají roky, kdy budou objevovat jiný svět, ovšem jejich netradiční dětství v lese bude pořád s nimi. Zvlášť v době, kdy je kolem tolik shonu a stresů. Hodně se toho v posledních desetiletích změnilo. Vidím to v Jižní Africe.

V čem?

Když jsem byla malá já, mohla jsem si hrát venku. Byla jsem tam v bezpečí. A teď? Děti už v ulicích moc neuvidíte. Nehrají si ani v parcích. Dokonce ani u nás, v Jižní Africe, již nevyrážejí někam do přírody. Tohle opravdu dělají méně a méně.

Proto si myslím, že dcera a syn měli v tomhle obrovskou výhodu – vyrůstali uprostřed prastarých stromů. Nemáme kolem sebe ani světelné znečištění. Když v noci zhasneme, nastává tma. Úplná tma.

Žádná umělá světla k vám nedoléhají?

Ne, jsme v tomhle skutečně daleko od civilizace. Na téhle přelidněné planetě se cítím poctěná, že takhle mohu žít. Ráno vás nevzbudí auta lidí spěchajících do práce. Budí vás ptačí zpěv. Ostatně právě oni jsou tím, co jsem doslova objevila po přestěhování do lesa Platbos. S úžasem jsem zjistila, kolik kolem nás, lidí, žije ptáků. V civilizaci je nevnímáte. Přehluší je právě ta auta, hlasy a jiné pouliční vjemy.

Zní to jako pohádka. Vidím ale, že máte mobil. Nosíte ho všude s sebou? Nebo prostě nejste dlouhé hodiny na příjmu?

Tohle si úplně dovolit nemohu. Lidé jsou přeci jen už zvyklí, že se druhému dovolají, pokud možno ihned. Tohle se mi – budu upřímná – vůbec nelíbí. Nikdy si pak úplně neodpočinete…

Ale my v Platbos poskytujeme také ubytovací kapacity. Nabízíme procházky, prodáváme esence, proto na příjmu jsem. Téměř dvacet čtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu. Mobil mám prostě u sebe. Ostatně, tohle mám stejné s dětmi. Neposledním a vlastně hlavním důvodem neustálého nošení telefonu je to, že se chci spojit kdykoli právě s nimi.

Probíhá tedy běžná rodičovská kontrola?

Ale ta musí přeci být. Chodí do školy, kam je několik kilometrů vozíme. Potřebujeme být ve spojení, kdyby se něco v našich plánech změnilo. Takže i my, uprostřed prastaré, archeologické lesní pokladnice podléháme v některých případech moderní době.

Tu pokladnici označujete s mužem za „klíče k našim kulturním a duchovním počátkům“. V čem konkrétně spočívají?

V poznání, že tady jsme jen na chvíli. Že před námi proběhly tisíce, stovky tisíc, miliónů let. Navíc v Platbos měli kdysi najít domov lidé, kteří přežili ničivou dobu ledovou.

Myslím si, že na mé děti teď čekají roky, kdy budou objevovat jiný svět, ovšem jejich netradiční dětství v lese bude pořád s nimi. Zvlášť v době, kdy je kolem tolik shonu a stresů.

Stopy po nich, prakulturách, v našem lese zůstávají – v duchovním směru a v malbách, které jsou v lese. Jsou o to cennější, že jinde dávno nenávratně zmizely. A i ty zachovalé zbytky dnes zabíjí konzum spojený s drancováním země. Tohle skutečně planetu otravuje. Podobný směr je podle mého neudržitelný.

Jak tohle chcete změnit zrovna vy?

Právě tím, že se staráme o náš kus země. Tím, že měníme duchovní spojení s přírodou za věci hmotné, ztrácíme kus duše. Stačí se přitom podívat na naše stromy, jak přežívají. Některé jsou staré tisíce let. Kolik lidí, našich prapředků, muselo pod nimi projít… A ony tam stále rostou, v souladu s okolím.

Těch druhů stromů máte třináct. Mluvíte proto o jisté magii. V čem spočívá?

Tohle je dalším kouzlem našeho lesa. Prostě tam těch třináct druhů roste. Nikde je přitom nenajdete takhle pospolu. Nijak jsme v tomhle směru ale do lesa nezasahovali. A že děláme dobře, nám potvrzují reakce návštěv. Mluví o klidné, milující energii, jež je po příjezdu obklopí. Třináctka totiž symbolizuje změnu, znovuzrození a posun do další úrovně vědomí.

Mluvíte o energii krajiny. Vysvětlíte mi tedy, proč se někde cítím krásně, a odjinud spěchám s nepříjemným mrazením v zádech?

Rozhodují právě energie. Neobyčejně silné a stabilní energetické pole v Platbos způsobují staleté, tisícileté stromy. Proto má takový ozdravný potenciál. Vydává teplou, přijímající energii, která je opravdu hodně ženská. Taková mateřská, vyzrálá. Těch třináct druhů stromů jako by přímo odkazovalo k bohyni Venuši a k Měsíci.

Myslím, že právě to Země potřebuje. Zesílení ženského elementu, k němuž skutečně nyní dochází. Ženy jako by se probouzely. Stromy mohou být v tomhle procesu těmi, kteří nás podpoří.

Neobyčejně silné a stabilní energetické pole v Platbos způsobují staleté, tisícileté stromy.

Neobyčejně silné a stabilní energetické pole v Platbos způsobují staleté, tisícileté stromy.

FOTO: archiv Melissy Saayman Krige

Vaše stromy mívají údajně auru třikrát větší, než je běžné. Jak se vůbec měří?

Najmete si člověka se speciálním přístrojem, který změří plynutí energií krajinou. Právě tenhle pán patřil k těm, kteří nám potvrdili výjimečnost a sílu našeho lesa.

Ona poté podle vás přechází do vašich esencí. Z čeho pochází ovšem „ta hmota“, do níž ji zachycujete?

Z květů a listí konkrétních stromů. Každý z nich vám dá něco jiného. Při sběru proto klademe velký důraz na přístup, záměr, úctu, respekt a vděčnost, že si z nich můžeme vůbec něco vzít. Proto ještě před zahájením práce pečlivě vybírám konkrétní stromy. Proutkařím, abych zjistila, který je pro tyto účely již připravený. Následně je žádám o povolení…

To už je pro mě magie. Zpět k praktickým věcem. Kam dáváte utržené listy a květy?

Do čirých nádob s pramenitou vodou, aby se v nich udržely cenné látky, nezvadly. Zůstávají takhle uložené co nejblíže stromu ještě pár hodin. Samotné esence pak vyrábím během slunných dnů. Požádám okolní les o požehnání a důvěru, následně látky získané z květů a listí zakonzervuji v brandy.

Dívala jsem se na dávkování esencí. To mi vážně stačí pár kapek denně, abych si vyčistila svůj energetický systém, jak proces nazýváte?

Ano, některé kvítky jsou sice velmi malé, ale jejich síla je značná. Předávají ji pak do vody, následně přechází do esencí. Pár kapek užívaných po několik týdnů vám tedy skutečně může hodně pomoci. Vaše podvědomí vám za ně bude vděčné.

Díky nim se očistíte od hluboko zakořeněných problémů. S podobnou léčivou silou nabízíme také stromové rozprašovače. Ty však nejsou určeny k vnitřnímu užití. Obsahují mimo jiné zemní vůně afrického fynbosu, esenciální oleje nejvyšší kvality.

Ztrácím se. Fynbos je rostlina?

Jde o označení typu jihoafrické vegetace, která roste na nehostinných půdách. Do rozprašovačů dodávají zemní sílu. Rostliny fynbosu musejí skutečně bojovat o živiny, o své holé životy. Obsahují tak velké množství léčivých látek. Vy tuhle jejich energii získáte tím, že si tekutinu rozprášíte nad korunní čakrou.

Kde ji mám hledat?

Nad hlavou, pochopitelně. Takto vytvořená mlha zaplní vaše energetické pole pozitivními a vysokými vibracemi. Zlepší vám náladu, harmonizuje rovněž atmosféru v místnosti… Rozprašovače můžete používat i na konkrétní místo na těle, kde máte pocit nepohodlí.

Dobře, přijmu-li vaše tvrzení jako fakt, jak si nejlépe pro sebe vyberu vhodný druh?

U výběru platí pravidlo intuice. Právě tou bychom se v životě měli řídit nejvíce. Esencí jinak nabízíme třináct, podle druhů stromů rostoucích v Platbos. Líbí-li se vám nějaký konkrétní, je ta nejvhodnější lahvička pro vás právě s výtažkem z něj.

 Nezlobte se, zní mi to vše jako kouzla.

Já vás chápu. Ono je také důležité při používání esencí, rozprašovačů myslet na problémy, jež vás trápí. Zaměřit se na emoce, věci, kterých byste se chtěla zbavit. Pomůže vám to určit staré myšlenkové vzory, pocity a přesvědčení, jež je třeba propustit.

Vrátíme se k praktickým věcem. Kolik zaplatím za procházku vaším lesem?

Teď je to padesát randů (zhruba 85 korun – pozn. red.). Když u nás budete chtít přespat, připravte si od pár set po tisíc randů za noc (řádově tisícikoruny, 1 rand je asi 1,70 Kč – pozn. red.). Záleží, zda budete bydlet ve stanu, domech, kolik vás bude celkově.

Jen nepočítejte s tím, že vám budeme vařit. Není totiž v mých silách nabízet návštěvám ještě něco jako restauraci. Musíte si proto zásoby jídla přivézt. Ale co pro hosty děláme, je, že jim můžeme nakoupit, když sami vyrážíme do města.

Kolik lidí k vám ročně takto zavítá?

Je to tak v průměru šedesát za měsíc. Silné máme hlavně víkendy. Podobná návštěvnost nám ovšem zcela vyhovuje. Nechceme, aby se nějak narušilo kouzlo našeho lesa. Proto máme zásadu nepřijímat více než třicet osob v jeden čas.

Prozradíte mi, jakého stromu si vy sama vážíte nejvíc?

Ani nebudu dlouho přemýšlet. Patří k nim rozhodně ty nejstarší: milkwood a white stinkwood. Kořeny mnohých z nich mohou být staré řádově tisíce let. Rostou také tak, že kmen sice uhyne, ovšem právě kořeny v zemi zůstávají a stále a stále obrážejí. Jsou proto svědky také naší doby.

V jakém směru?

Za těch pár let, co Platbos máme, na nich vidíme, jak se mění klimatické podmínky Země. Ubývá vody. Otepluje se. Letní teploty stoupají výš a výš. Zima není zima. Naše stromy tím viditelně trpí.

Ostatně změny klimatu v naší oblasti potvrzují i vědci. Čím dál víc vysychá. To přináší další ohrožení: požáry. Právě ohně se skutečně bojíme. Děláme tak vše proto, aby se ke vzácným stromům nedostal.

Co tahle péče obnáší?

Hodiny a hodiny pravidelně věnujeme čištění okolí od nepůvodních rostlin, dovezených kdysi převážně z Austrálie. Zabírají opuštěná, neúrodná pole. Oproti původní vegetaci hoří velmi rychle, na rozdíl od ní záhy velmi rychle rostou. Takže si Afriku píď po pídi berou pro sebe. Mezi okolím a Platbos tak vznikají jakési pásy bez větší vegetace určené ryze pro praktické účely.

Kdyby se k nám plameny dostávaly, přijedeme jimi přímo k nim, abychom je uhasili. Máme na to speciální auto. Teď zvažujeme nákup vodního vaku pod letadlo. Jeho pronájem je velmi drahý.

Jak široký je tenhle bezpečnostní protipožární pás?

Třicet metrů.

Zmínila jste, že vás ráno budí ptáci. V kolik s nimi vstáváte?

Zhruba ve tři čtvrtě na šest. Udělám snídani, nějak se pobalíme a následně vezu děti do školy. Než jim skončí, dělám v Platbos leccos. Kontroluji lesní školku, kterou jsme založili. Vyrábím esence, řeším objednávky, hosty. Hodně také píšu, přispívám na různá sociální média.

S dalšími nadšenci se teď například snažíme o záchranu divokých zvířat. Nevěřila byste, kolik jich zbytečně ročně zemře na jihoafrických silnicích… Připravuji navíc knihu – o nás, našem životě, o tom, jaké to je žít jinak, podle instinktů, v souladu se sluncem, zemí, vodou a vzduchem, o stromech a esencích.