Zdánlivá čtenářka - mimochodem krasavice - je na dotyčného nasazená a „náhoda“ zinscenovaná. Její objekt je totiž ten, který právě rozvrací někomu manželství, partnerský vztah.

„Já svou iniciativou zjišťuji, jak je to s tímhle paralelním poutem vážné. Případně - zaujmu-li muže - se snažím dotyčné dokázat, že je lepší vrátit se domů, k osvědčenému, milujícímu a oddaně čekajícímu partnerovi,“ vypráví mi dlouhovlasá třicetiletá slečna. Říkejme jí Jana. Identitu i tvář chce kvůli své práci před čtenáři skrývat.

Otvíračka očí

Chvíli mi trvá, než se v náplni jejího zaměstnání zorientuji. Důvod je prostý. Mám obecně ve zvyku lidem věřit, stejně přistupuji i ke svému manželovi. Prvnímu, pro upřesnění.

„To my už podobnou důvěru v partnerské vztahy nemáme,“ shodují se společníci pražské firmy Alibi na míru Petr Macháček a jeho kolegyně Erika.

Právě pro ně Jana nevěrníky „odchytává“. Zjednodušeně popsáno ukazuje zamilovaným ženám, jak nový vyvolený uspěje při myšlence na další dobrodružství s jinou, kam je až v něm ochotný zajít, napoví jim případně, jak lehce by je mohl v budoucnosti podvést.

„Otevírám jim oči. Zjistí třeba, že jim milenec není věrný a že manžel je pro ně lepší, stabilnější řešení,“ líčí Jana. Nicméně náplň její činnosti pro agenturu je mnohem rozmanitější, zjišťuji během pokračujícího povídání se zakladatelem agentury, která řeší již šestým rokem vztahové potíže našinců.

Na originální podnikání přišel v době, kdy vlastnil stavební firmu, jenže právě tohle ho moc nebavilo. Začal tak pátrat po něčem jiném. „Vzpomněl jsem si na vztahové firmy fungující ve světě,“ ohlíží se.

Projekt rozjel bez větších ambic, proto ho příliv zakázek až zaskočil. „Začínali jsme čtyři. Teď je nás šestnáct a dvě stě padesát lidí dokážeme poslat do terénu. Jana je jednou z nich,“ líčí. S úsměvem přiznává, že on nikdy nahlodat nevítaný vztah nezkoušel: „Nemám na to povahu.“

Úspěšnost? Téměř jistá

Typickým zákazníkem agentury je podle něj příslušník, příslušnice střední třídy snažící se zachránit krachující vztah. Jsou tedy v situaci, kdy milovaný, milovaná odchází za jinou či jiným a oni je rozhodně ztratit nechtějí.

„My máme za úkol narušené pouto zachránit. Podváděným pomáháme i jinak. Ukazujeme jim, že k obnovení lásky se nezřídka musejí změnit také oni. Naši psychologové jim vysvětlují, kde nastala v původním vztahu chyba: že třeba muž moc pracoval, ženě se nevěnoval... Proto si našla milence,“ popisuje část firemních služeb pro změnu Erika.

Obchodní partnerka Petra Macháčka Erika nechce být, s ohledem na svou práci, fotografována.

Obchodní partnerka Petra Macháčka Erika nechce být, s ohledem na svou práci, fotografována.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Oba se shodují, že jejich činnost má jasně daná pravidla. Patří k nim třeba to, že ukáže-li se nově navázaný vztah jako skutečně hluboký, danou zakázku přeruší a objednavatele, případně objednavatelku se snaží posunout do jiné fáze života.

„Pomůžeme klientům se přes nelehkou situaci přenést. Vždy respektujeme rozhodnutí všech zúčastněných,“ vysvětluje dále Erika.

Jana se při těchto slovech vševědoucně usmívá. Na dotaz, kolikrát se jí nepodařilo narušitele letitých vztahů „přemluvit“ k flirtu, který může mít další lákavé pokračování, odpovídá výmluvně: „Neuspěla jsem jednou.“ A asi není divu. V terénu se mění jako chameleón. Před narušitelem svazku má navíc značnou psychologickou výhodu, velký náskok. Než vyrazí na „akci“, ví přesně, co muž rád čte, jí, co si obléká, jakému sportu holduje, zda miluje zvířata... Informace získává jak od zadavatele zakázky, tak například ze sociálních sítí.

Chameleón v terénu

„Pro mě je to forma hry. Takový flirt za peníze. Venčila jsem v teplákách psa, četla tu zmíněnou knihu v metru, chodím sem tam na golf, na pracovní schůzky, do restaurací, abych objekt potkala,“ vypočítává s tím, že opravdový první pokus - tedy promluvit s dotyčným tváří v tvář - má pouze jeden. „Když řekne nebo jakkoliv naznačí: nemám zájem, vše pro mě končí,“ uvádí.

Erika souhlasně přikyvuje a dodává: „Jestliže takto ve zkoušce obstojí, zakázku ukončíme. Nedá se nic dělat, nové pouto je prostě silné, hluboké. To je prostě život.“

Petr Macháček vzápětí upřesňuje cenu podobné zakázky - pohybuje se od třiceti do padesáti tisíc korun. Odráží v sobě mimo jiné to, kde dotyční žijí, kde pracují, kde se baví, ovšem rovněž skutečnost, zda cílem zakázky je žena, či muž, kolik jim je let. S velkou dávkou zevšeobecnění lze totiž shrnout: takzvaně dostat pána mezi třiceti až padesáti lety je lehčí než zaujmout ženu ve stejném věku.

Všechny podobné činnosti spojuje ale jedno slovo: přirozenost. „Dvacetiletou holku na padesátníka nenasazujeme. Navíc na objednavatele nesmí padnout ani stín podezření. Proto vytváříme pro naše náhody dokonalou vztahovou realitu, aby se při ohlížení zpět nic ani náhodou neodhalilo. Naši aktéři jsou různě staří, hrají šéfy, kamarády, tatínky...,“ vypočítává Erika.

Zakázky ze msty? Ne

Agentura si na nezájem rozhodně nestěžuje. Ročně řeší stovky objednávek. Některé rovnou odmítají.

„Nepřijímáme ty, kde je na první pohled jasná msta podváděných,“ říká Petr Macháček s tím, že s klienty před tím, než jim řeknou konečné ano, vždy mluví osobně. „V Česku máme zakázky ze všech koutů republiky. Na Slovensku jich nejvíc přichází z Bratislavy a z Košic,“ upřesňuje.

Oblíbeným místem pro flirt je třeba park, kde lidé venčí psy.

Oblíbeným místem pro flirt je třeba park, kde lidé venčí psy.

FOTO: Profimedia.cz

Erika k tomu dodává, že důkaz toho, že milenec, případně milenka není správným řešením manželské či partnerské krize, je pro každého jiný. Někomu vadí již to, že si partner, respektive partnerka stále píše s kýmsi cizím, jiné naštve až situace, v níž by k nevěře došlo.

„Pozor. Nikdy nejde o fyzický kontakt našich aktérů, aktérek s objekty, na něž jsou nasazeni. Ani to ostatně dělat nemusejí. Dotyční se většinou usvědčí sami. Muži třeba erotickými fotografiemi, jež našim dámám posílají,“ vstupuje do toku vyprávění znovu Petr Macháček. Informace mě zaskočí, což nedokážu skrýt.

„Ano, dnes je úplně běžné, že frajer pošle ženě, která ho zaujala, po první schůzce fotografii svého přirození,“ rozebírá vše blíže zakladatel agentury.

Díky letité praxi samozřejmě ví, že „typický“ muž neexistuje, na což on a jeho lidé myslívají v předstihu. Nicméně... „Vypozorovali jsme pár věcí, které se opakují. Například skutečnost, že zaujmout lidi z oborů informačních technologií je docela problém. Nebo to, že častým důvodem rozpadů vztahů bývají trenéři. Ať už dětí - klasický případ, manžel pořád pracuje, žena vozí děti na tréninky a tam jsou krásní sportovci milující děti -, nebo trenéři, kteří jí ve fitku pomáhají dostat se do kondice,“ vyjmenovává. Muži podle něj často mívají pletky s kolegyněmi. „Nelze ale říci: oni jsou nevěrnější než ony. Obě pohlaví jsou na tom stejně,“ nepochybuje.

Život bez iluzí

A jak to má se vztahy obecně aktérka agentury Jana? Ptám se. „Jsem šťastně zadaná pět let. Partner o mé práci ví. Rodiče také. Nevadí jim. Příteli navíc věřím. Kdyby mě podvedl, nechám ho jít. Nepotřebuji tyhle problémy řešit i v osobním životě,“ odpovídá mi rozhodně.

V tom pracovním jí to nijak nevadí. Ostatně agentuře se kdysi ozvala sama po zhlédnutí jednoho televizního pořadu. Prostě proto, že jí aktivity firmy přišly zajímavé. „Náhodná seznámení“ tvoří zhruba polovinu její práce, v terénu působí rovněž jako insider.

Agentura se pyšní tím, že se jim daří vztahy zachránit. Jak fungují dále, ale nevědí. „Lidé chtějí na špatné věci zapomínat. Proto se nám po ukončení zakázky většinou již neozvou,“ říká zakladatel agentury Petr Macháček.
Alibi na míru mohou do terénu vyslat zhruba 250 aktérů. „Jejich počet se stále mění. Někdo vše vzdá po dvou zakázkách. Jiní se ocitnou ve vztazích a partneři si jejich podobné zaměstnání nepřejí.”

„To je další služba, kterou nabízíme. Aktéři vyrážejí do společností, v nichž mají podezření, že je někdo okrádá, vynáší jejich vnitřní strategii, vytváří konfliktní vztahy... Naši lidé se v nich za pár týdnů zorientují a snaží se shromáždit pro podezření důkazy. Vše samozřejmě probíhá pod právním dohledem, aby nedošlo k porušení zákonů,“ líčí Petr Macháček.

Jana upřesňuje, že právě při těchto zakázkách využívá velmi často svou dřívější praxi z kanceláře. V rámci přirozenosti, nenápadnosti musí pochopitelně zvládat činnost, na níž je do firmy fiktivně najatá. Ani v takových případech se ovšem zjištění neřadí mezi ta optimistická, shoduje se trojice mnou zpovídaných. Jak se tedy žije Petrovi, Erice a Janě v prostředích, kde denně narážejí na lži, podvody, nevěry, okrádání jiných a další lidské neřesti?

„Ztratili jsme veškeré iluze. O vztazích, o politice, o společnosti, v níž žijeme,“ uzavírají poněkud nevesele.