Ötzi, muž z ledovce, který žil před více než pěti tisíci lety v době bronzové, má na těle desítky tetování, od velkých a nepochybně magických po drobná, na první pohled jaksi „bez nápadu“. Některá z nich, nenápadné tečky a čárky, na potemnělé kůži mumie nejsou pouhým okem ani vidět.

Ötziho tetování – nejstarší v Evropě a zřejmě i na světě – detailně zkoumal Marco Samadelli s týmem vědců Evropského výzkumného institutu EURAC. Použil k tomu neinvazivní techniku – snímkování z různých úhlů a v různých vlnových délkách.

Ötziho to muselo bolet

„To nám umožnilo nahlédnout do hloubky kůže, kam až pronikla tetovací substance,“ uvedl Samadelli ve výsledné studii, zveřejněné v lednu 2015 v magazínu Journal of Cultural Heritage. „Ultrafialové světlo proniklo jen do nejsvrchnější vrstvy pokožky, substance v hlubších vrstvách se ukázala až pod infračerveným světlem,“ vysvětlil.

Zmražené tělo muže z doby kamenné našel v roce 1991 německý manželský pár.

Ötzi má na těle 61 vytetovaných znaků či skupin.

FOTO: Reuters

Tetování nebylo provedeno dnes užívanou technikou, při níž je barva vpichována do kůže jehlou, ale jednodušší – a nepochybně bolestivější – metodou: vtíráním rozdrceného dřevěného uhlí do jemně naříznuté kůže. Tým zjistil, že na těle mumie je celkem 61 tetování, tvořících jednotlivé obrazy nebo provázané skupiny. Nejnápadnější jsou na bedrech, na nohách mezi koleny a chodidly a na zápěstích. Dosud se předpokládalo, že šlo o medicinální symboly, jejichž účelem měla být ochrana namáhaných částí těla. Vzhledem k povaze zranění, která Ötzi při „horolezeckém“ výkonu v závěru svého života utrpěl, se to jeví logické.

Snímkování odhalilo i dříve neznámé potetování v oblasti žeber. Jde o čtyři paralelní linky. To podle Samadelliho teorii posilovacího významu tetování zpochybňuje. „Naše zjištění dávají nový pohled do luštění hádanky, zda prehistorické tetování mělo terapeutický, symbolický, či náboženský význam,“ uvedl tým ve zprávě.

Výzkum vědců z Alabamské univerzity ale přinesl argument ve prospěch terapeutického smyslu tetování. V loňském březnovém vydání časopisu American Journal of Human Biology vedoucí týmu Christopher Lynn tvrdí, že opakovaná tetování posilují imunitní systém.

Imunita jako svaly

„S tetováním je to jako s posilovnou,“ připodobnil svou teorii Lynn. „Po první hodině tréninku budete vyčerpáni, svaly vás budu bolet. Po dalších a dalších cvičeních vaše svaly začnou sílit a vy už se nebudete cítit tak vyčerpaní a vystresovaní jako na začátku.“

Poté, co jste si dali vytetovat svůj první obrázek, cítíte nejen bolest, ale i uspokojení z dosažení svého cíle. Váš organismus se ale podle Lynna musí vypořádat se stresem, který mu zásah do integrity způsobil. „Nemohlo by opakované tetování působit na imunitu stejně, jako opakovaná cvičení působí na naše svaly?“ položil si Lynn otázku.

V náhodně vybraném tetovacím salónu vyhledal dobrovolníky – 24 žen a pětici mužů, kteří se opakovaně rozhodli pořídit si tetování. Sledoval, kolik tetování si s odstupem času dali udělat a jak dlouho trvala jednotlivá sezení. Přitom jim odebíral krevní vzorky a zjišťoval hladiny imunoglobulinu A a kortizolu. Ig A pomáhá bojovat proti patogenům, které se dostaly na vnější nebo i vnitřní povrch těla, hormon kortizol (hydrokortizon) na jedné straně brání vzniku zánětů, současně ale může brzdit imunitní reakce.

Po prvním tetování došlo k významnému poklesu hladiny Ig A, protože úroveň kortizolu se zvýšila. U osob, které absolvovaly několik dřívějších tetování, klesl Ig A jen mírně, což podle vědců znamená, že organismus si již vypěstoval razantnější imunitní odpověď.

„Po prožití stresové epizody se vaše tělo postupně navrátí do vyrovnaného stavu,“ uvedl Lynn. „Když ale dochází k opakovanému stresu, organismus se přizpůsobí – zvýší si práh, kdy nastartuje imunitní reakce.“ Takže opakovaně tetovaný Ötzi měl v důsledku svých zranění šanci nechytit hned tak nějakou infekci.

Lynn upozornil, že výzkum prováděl jen u skupinky příliš malé na to, aby studii bylo možné generalizovat, přesto by se ale její zjištění mohla stát impulzem k dalšímu výzkumu. Ten ale otázku důsledků tetování příliš nevyjasnil, spíše zkomplikoval.

Bílá je riziko

Není novinkou, že tetovací inkoust včetně případných nečistot nezůstává pouze v místech, kde by měl, ale „cestuje“ po těle. V mikroměřítku se může rozptýlit do sousedních oblastí kůže, dosud ale nikdo nezkoumal, zda tam končí i nanočástice.

Mezinárodní tým vědců při Evropském synchrotronu ESRF ve francouzském Grenoblu letos v září publikoval v magazínu Scientific Reports studii o „úložišti“ injektovaných látek v nanoměřítku. Jsou to mízní (lymfatické) uzliny.

Tetovací barvy jsou injektovány do kůže pod obě svrchní vrstvy, epidermis (pokožka, tvořená keratinem a Langerhansovými buňkami imunitního systému, bez cév) i dermis (škára, tvořená pojivovou tkání s nervy, cévami, vlasovými folikuly a potními a mazovými žlázami). Naprostá většina inkoustu tam zůstane, ale malou část imunitní systém odklidí do bezprostředního okolí tetování. Tetovací pigment a jeho příměsi se ale v nanoměřítku dostanou i do mízních uzlin.

„Při výběru tetovacího salónu se zájemci většinou starají o čistotu prostředí a sterilitu nástrojů, ale málo už o chemické složení inkoustů. A to by podle našich zjištění rozhodně měli,“ upozornil v komentáři ke studii Hiram Castillo. Obsahují totiž příměsi jako kobalt, chrom, mangan nebo nikl. Jednou z nejběžnějších je oxid titaničitý (TiO2), užívaný pro bílou barvu nebo zesvětlení kresby a také v potravinářství a v opalovacích krémech. Titanové bělidlo přímo v tetování zpomaluje hojení a jeho aplikace ve větším měřítku bývá spojena s elevací pokožky a trvalým svěděním.

Nanočástice naživo

V částicovém urychlovači vědci sledovali pomocí dvou specifických svazků rentgenového záření stopy uniklého inkoustu na úrovni mikro- a nanočástic, a to vůbec poprvé nikoli in vitro (ve skle = v umělých podmínkách), ale in vivo (naživo = v přirozených podmínkách).

„Na uzlinách tetovaných jedinců je patrné zabarvení barvou inkoustů: je to výsledek aktivity imunitního systému, který se snaží cizí látky odstranit,“ uvedl spoluautor výzkumu Bernhard Hesse. „Novinkou je zjištění, že se tam pigmentové částice objevují ne v mikroměřítku, ale v nanoměřítku, a u těch netušíme, jak působí.“

Testy rovněž ukázaly vyšší výskyt změn tvarů biomolekul v exponovaných oblastech, což je spojováno s kožními problémy. Zpráva upozorňuje, že v důsledku migrace tetovacích pigmentů a zejména jejich příměsí může docházet k chronickému zvětšení uzlin, a varuje před možnými důsledky dlouhodobé kontaminace lymfatického aparátu.

Takže s tou nezávadností, natož prospěšností tetování to nebude tak jednoduché.