Když se láska unaví

Také máte občas chuť utéct od všech svých bližních na pustý ostrov? A také se vám občas nechce mluvit, usmívat se a být vlídná? A také máte pocit, že se vám kolem krku stahuje smyčka, která vás brzy zadusí? Možná je načase přiznat si, že potřebujete malou změnu, nebo radikální řez. Myšlen je samozřejmě řez ve vašem životě, nikoli na krku manžela či partnera.

Z lásky se stalo cosi lepkavého a dusivého. A zdrojem nemusí být jen on. Mohou to být děti, rodiče, tchyně, starostlivá přítelkyně a nezřídka také naše vlastní zvyky, morální hodnoty a normy, které nám byly vštípeny a teď se jimi po zásluze trestáme. Prostě musíme být milé na každého, obětovat se pro všechny a vyhovět komukoli.

Jak se osvobodit, nebo alespoň zmírnit následky choroby, do které se přetvořila původní láska? Zde je několik malých tipů, které nemusíte vůbec číst, pokud máte v kapse letenku do nejbližší středomořské destinace, nebo alespoň poukaz do lázní…

No vážně, to je naprosto seriózně míněná rada. A dobrá. Svým problémům, steskům a trablům, nejen s láskou dusivou, se prostě vysmějte. Pomoci může i vědomé porovnání s problémy ostatních, které přinese zjištění, že na tom nejste až tak špatně. Co na tom, že s vámi partner manipuluje, děti vás využívají a tchyně frflá. Pořád máte všechny končetiny a smysly, tak co! Útok nebo útěk je možný a to je hlavní. Ostatně terapie smíchem je osvědčený lék, propagovaný naším předním psychiatrem MUDr. Nešporem. Tak s chutí k záchvatu smíchu!

Významem smíchu v milostných vztazích se zabývá jedna starší studie z Finska. Na fakultě sociologie v Espoo zkoumali zvyky manželských párů žijících spolu víc než 40 let. Dominantním rysem byl smysl pro humor a schopnost házet starosti za hlavu. Partneři přiznávali, že si jdou občas na nervy, a někdy dokonce hodně, ale místo hádek se snaží vše vyřešit vtipem, legrací nebo odchodem z domu – do hospody či kavárny, kde se zasmějí s někým jiným. No vida, s trochou kreativity lze překonat i akutní nával nechuti!

Ale jaké, ptáte se zmožena tíhou povinností, které ve jménu lásky vykonáváte. Jste unavená, otrávená a frustrovaná, přestože by vás měl hřát pocit z dobře vedené domácnosti, úspěšného manžela a chytrých dětí. Proč si ale takhle na jaře jednou neříct, ať se všichni obstarají sami. Ať se jim chvilku po mamince a partnerce stýská, až najdou prázdnou ledničku, studenou plotnu a horu špinavého prádla u pračky.

Udělejte něco zdánlivě bláznivého, ve skutečnosti ale to nejmoudřejší, co jste za posledních pár let vykonala. Zaplaťte si víkendový wellness pobyt, odjeďte vlakem do neznáma. Pořiďte si pejska nebo se zapište do kurzu čehokoli. Udělejte si radost bez ohledu na mínění ostatních. Budete dýchat lehce!

Dost neobvyklou anketu uspořádala jedna nezisková organizace ve španělském městě Murcia. Zaměstnané ženy mezi 40 až 50 lety měly zodpovědět, za co utrácejí svoje příjmy a za co by je ve skutečnosti CHTĚLY utratit. Odpověď je nabíledni. Z ankety potom byly vytříděny ženy, které si alespoň 30 procent financí nechaly pro sebe, a naopak ženy, které si nenechaly vůbec nic a vše věnovaly rodině.

Obě skupiny byly porovnávány z hlediska spokojenosti s dětmi, partnerem a vlastním životem. Ty zdánlivě sobecké ženské byly nejen šťastnější (taky aby ne), ale daleko lépe hodnotily i svoje vztahy v rodině i mimo ni. Prostě nějaké sebeobětování, sebekázeň a sebemrskačství už dneska opravdu nejsou IN.

Samozřejmě nemyslíme, že hned u dveří prásknete bičem a změníte vše od základu. Co ale pomaličku a polehoučku rozvolnit každodenní ubíjející řád věcí? A zažitých klišé? Copak opravdu musíte třeba své vlastní (o manželových ani nemluvě) narozeniny oslavit vyvařováním, pečením, zdobením a cíděním bytu, aby se všichni gratulanti u vás cítili skvěle, i když vy sama byste po tom maratónu nejraději zalehla do postele a prospala dva dny? Nechte se pozvat do restaurace. Nebo na výlet. Projevte prostě zřetelně své přání.

A co trochu šokovat partnera změnou ve věcech tak intimních, jako je jeho nechutná konzumace česnekových topinek před spaním nebo nošení odporného flanelového pyžama? Prostě zavelte, zakažte, změňte! Alespoň pár těch nejzásadnějších věcí, které vyčerpávaly vaši toleranci až na samé dno. Prosaďte se polehoučku, nenápadně, ale důsledně. Tak jako kapka vody vytvoří ve skále důlek, tak i vy si vytvoříte životní prostor k dýchání. Láska vás znovu zač ne těšit, tedy pokud všichni zúčastnění raději neprchnou…

Pravidly v partnerských vztazích se zabývala belgická studie fakulty psychosociální v Gentu. Studenti využili svých rodičů a po dobu jednoho roku zkoumali chod domácnosti a četnost partnerských hádek. Po této době do grafu zakreslili den a hodinu hádky, dobu usmiřování a normalizaci vztahů a také dopad na ostatní členy rodiny.

V téměř 70 procentech rodin docházelo k hádkám před výplatním termínem, častěji kolem dnů, kdy byl úplněk, a také v době, kdy některé z dětí mělo problémy ve škole. Negativně ovlivňoval respondenty i špatný zdravotní stav. A překvapivě i zdánlivě pozitivní události, jako jsou oslavy narozenin nebo vánoční či velikonoční svátky.

Shrnuto: všechny momenty vedoucí k partnerským hádkám (kromě toho úplňku, ale kdo ví…) kladly na zkoumané ženy daleko vyšší nároky než obyčejně. Kdyby se osvobodily od všeho, co se od nich očekávalo, tedy nepekly, negruntovaly a nepatlaly se s chlebíčky, mohl být doma klid.

Pozor, radíme zacouvat, nikoli vycouvat ze vztahu. Máme na mysli lehké zařazení zpětného chodu až do místa, kdy byl ještě váš vztah přijatelný, přínosný a obohacující. Prostě hezký!

Co se pokazilo a co vymizelo z lásky dvou lidí, kteří bez sebe nemohli být ani minutu, rozuměli si i beze slov a těšili se z každé společně strávené minuty? Proč už nemáte pražádnou radost, když do dveří vejde On, Oni nebo Ona? Zjistěte to a zkuste obnovit dávno či nedávno ztracené. Je nám jasné, že vstoupit do stejné řeky se už asi nepovede. Ale i špinavé Labe se už dočkalo mírné očisty, tak proč by i vztahy nešly vycídit od nánosů bahna.

I zde se vás pokusíme naladit jedním optimistickým výzkumem, který provedla renomovaná manželská poradna ve francouzském Angers. Téměř beznadějně se jevící páry, které docházely déle než rok na manželskou terapii, motivovala k tomu, aby se společně vypravily na dovolenou. Ale ne ledajakou. Dovolenou do divočiny, bez elektřiny, vody a pokud možno pod stan.

Zoufalci, kteří se dali přemluvit a vyrazili do hor či pralesa, prožili peklo. Hádali se, nenáviděli, ale v největší krizi se rozešly a opustily pouze dva páry z dvaceti. Slušný výsledek, ne? Deset párů se vrátilo čerstvě zamilovaných a těch zbývajících osm se sice rozešlo, ale v dobrém a s úctou. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci – ale mohou přitom dýchat, nedusí se a cítí se svobodní! Tak vzhůru k nadechnutí. Držíme palce.