Co vás inspiruje?

Dostává se to ke mně tak nějak přirozeně. Kolegyně z práce nebo i kamarádky mají tendenci se mi svěřovat s různými vztahovými karamboly, možná je to tím, že ze mě cítí otevřenost, že mě podobné věci nepohoršují. V tomto ohledu je inspirace nekonečná, protože život stále píše mnoho zajímavých příběhů.

Často si říkám, že tohle nikdo nevymyslí, že to nemůže být pravda, ale ona to realita je a děje se to. Život to umí prostě vždycky pěkně zamotat. Hodně myšlenek mě napadá i těsně před spaním, poznámky si píšu do mobilu. Mnohdy se mi také zdají sny. Zvláštní, šílené, někdy až perverzní. Něco z toho taky skončilo v mých knížkách.

Měla jste potřebu psát už od dětství?

Začala jsem psát už jako dítě na základní škole. Slohová práce pro mě vždycky byla taková jednička zadarmo. Dalo by se říct, že svou první knihu jsem vlastně napsala už v osmé třídě. Dneska mi to s odstupem času připadá směšné. Byla to taková věc do šuplíku. Šlo o knížku ve stylu Stanislava Rudolfa, nevinný dívčí román. Nedávno jsem ho po letech objevila v krabici, docela jsem se u toho zasmála.

Od základní školy jsem se pak k psaní už moc nevracela. Říkala jsem si, jak by mohl člověk bez literárního vzdělání obstát mezi jinými autory knih.

Nakonec jste ale odvahu našla a začala zase psát. Co vás k tomu ponouklo?

Ze začátku jsem měla odvahu pouze k psaní článků do časopisů, těch jsem napsala několik. Byly o mých cestách do zahraničí. K psaní knih jsem se později dostala úplnou náhodou, zažívala jsem zrovna divoké vztahové období. Od svých šestnácti let jsem prakticky nebyla nikdy sama, nikdy opravdu svobodná, a najednou jsem tu svobodu získala. Rozešla jsem se s přítelem, mým současným manželem.

Měla jste svobodu, a tak jste toho využila?

Sešlo se to všechno tak, že kamarádky v mém okolí zrovna byly také bez partnerů nebo čerstvě po rozchodu. Takže jsme se spolu scházely a vyprávěly si různé historky, které se často týkaly právě našich zkušeností z randění. Nakonec mi kamarádky říkaly, že by to chtělo napsat. Nejdříve to byla jen legrace a hecování. Začala jsem o tom ale víc přemýšlet a řekla si, že by to možná stálo za to, ze všech těch posbíraných historek něco vytvořit. Napsala jsem proto knihu Sbírka motýlů, která je z části autobiografická.

Sbírka motýlů je hodně o sexu. Jak se cítíte vy při psaní erotických pasáží?

Já jsem vždy přistupovala k sexualitě velice otevřeně, i když jsem vyrůstala v úplně jiném prostředí. V poslední době na mě hodně zapůsobila kniha Kurandera, která je o peruánské tradici hledání ženské energie, kterou v sobě podle ní ženy mají, a jde jen o to, jak ji v sobě objevit a naučit se ji používat.

Nebála jste se, co na to řekne rodina nebo manžel?

Manžel poté, co jsme se k sobě vrátili a vzali se, řekl – co se stalo, stalo se. Nikdy se ale neodvážil moji první knihu číst. Raději prý nechce vědět, co se dělo v době, kdy jsme spolu nebyli.

Tatínka už bohužel nemám a maminka je zastánkyní starých tradic a není příliš otevřená novým věcem. Zatím nemá tušení, že píšu lechtivé ženské romány. Ona je i jedním z důvodů, proč jsem si zvolila pseudonym.

Vaše umělecké jméno zní dost exoticky. Proč zrovna Viktorie Besó?

Najít ten správný pseudonym není vůbec jednoduché. Chtěla jsem, aby měl exotický nádech, ale zároveň nezněl jako jméno nějaké hrdinky z filmu pro dospělé. Nakonec jsem spojila anglické slovo victory (vítězství) se španělským slovem beso (polibek) a vznikla z toho Viktorie Besó. Spojení něčeho silného s něčím jemným.

 Absolvovala jste aspoň nějaký kurz tvůrčího psaní?

Ničeho takového jsem se nezúčastnila. Na škole jsem také studovala úplně odlišný obor. Měla jsem ráda cestování, a proto jsem se rozhodla pro studium cestovního ruchu. Jediné, co jsem pro své psaní udělala, bylo, že jsem si přečetla knihu od Stephena Kinga „O psaní“, která je takovým návodem, jak vytvořit knihu. Myslím, že pro samouky je velice dobře napsaná. Radí, čemu je třeba se při psaní vyhýbat, co vynechat, jak správně poskládat větu.

Jak se tedy stalo, že se vaše první kniha dostala na pulty velkých knihkupectví?

Svou první knihu jsem psala s tím, že si to sama vytisknu a nechám svázat. Měl to být pěkný dárek k Vánocům pro všechny mé kamarádky, díky nimž příběh vznikl. Jak to už ale v životě bývá, vše je o náhodě.

V době, když jsem knížku dopsala, potkala jsem jednu starou známou. Povídaly jsme si o tom, co se stalo za tu dobu, kdy jsme se neviděly. Já jsem se jí svěřila, že jsem zrovna dopsala knihu, ona mi na to řekla, že její maminka je nakladatelka, ať jí to pošlu. Nejdříve jsem se tomu bránila, protože šlo o lehce erotický román. Nakonec jsem to udělala a nakladatelce se to líbilo. Zavolala, že je to bomba.

Dnes už má autorka na svém kontě tři úspěšné knihy.

Dnes už má autorka na svém kontě tři úspěšné knihy.

FOTO: archiv Viktorie Besó

Muselo to pro vás být obrovské překvapení, že kniha vyvolala takovou odezvu.

Měla jsem štěstí, že v roce 2012 zrovna vycházel bestseller Padesát odstínů šedi. V té době jsem ho vůbec nečetla, ale pak jsem zjistila, že jde o podobné téma. Můj první román Sbírka motýlů se tak svezl mimo jiné na vlně popularity erotických románů. První knížka se prodávala v knihkupectvích moc dobře. Prodalo se kolem tisícovky kusů, což bylo na neznámého autora bez reklamy velmi dobré.

Nepřišla jste pak o některou ze svých přítelkyň, když zjistily, že jste jejich příběhy poslala do světa?

Od žádné z nich jsem se nedočkala negativní reakce. První román je poskládán z několika historek, v případě hrdinek jsem změnila jména, ale zachovala stejné iniciály. Každá z nich určitě má šanci se tam poznat.

Vaše druhá kniha vyšla před třemi roky, třetí loni na podzim. Jak dlouho vám trvá napsat román?

Zhruba rok a půl. Kdybych se tomu mohla věnovat naplno, bylo by to jiné. Nelze se tím ale uživit, chodím ještě do běžného zaměstnání. Pracuji v marketingu jednoho českého mobilního operátora. Teď je to ještě komplikovanější, protože se mi před dvěma roky narodila dcera. Moje chvíle proto přichází hlavně v noci. Jsem noční pták, nejraději píšu kolem druhé, třetí hodiny ráno. To mám největší tvůrčí zápal. Pak si vždycky říkám, že už musím jít spát, že ráno vstávám. Na psaní hlavně musím mít chuť, nelze tomu poručit.

Nebojíte se, že si vaše dcera, až vyroste, přečte vaše knihy?

K dceři přistupuji velmi otevřeně. Snažím se u nás v rodině praktikovat v tomto ohledu jiný styl výchovy, než jsem měla já doma s rodiči. Uvidíme ale, jak se s tím poperu v budoucnu, až bude v pubertě.

O své poslední knize Dívka s vůní manga jste řekla, že je úplně jiná než předešlé.

První dvě knížky jsou zasazené do našeho prostředí, odehrávají se v Čechách. Ta třetí na Filipínách. S mužem hodně cestujeme po světě, mým snem vždy bylo cestovat a psát o tom. Jenže trh cestovatelské literatury je hrozně malý. Je hodně lidí, kteří cestují a píší o tom, ale je moc málo lidí, kteří to kupují. Třetím románem si tak trochu plním svůj sen.

Lze tedy ve vašem novém románu najít zase špetku autentičnosti?

Knížka vlastně kopíruje naše putování po Filipínách, které jsme s manželem a ještě se dvěma přáteli společně procestovali. Je to v podstatě můj cestopis, ale zasazený do příběhu někoho fiktivního.

Je to o tom, že jeden český muž odjede na Filipíny a zaplatí si tam slečnu, průvodkyni a prostitutku. Takto to v Asii normálně funguje, spousta mužů ze Západu tam kvůli tomu jezdí. Mluvila jsem tam s několika z nich – usadili se tam a tu svou slečnu si nakonec vzali. Příběh dá nahlédnout do různých světů ženy a muže, v tomto případě i kulturních rozdílů. Manžel je analytik, moje knížky nikdy nečetl. Teď slibuje, že tu třetí si přečte. Tak uvidíme.

Zásobárnou milostných zápletek i erotických dobrodružství jsou pro Viktorii zážitky kamarádek, exotické cesty i vlastní zkušenosti.

Zásobárnou milostných zápletek i erotických dobrodružství jsou pro Viktorii zážitky kamarádek, exotické cesty i vlastní zkušenosti.

FOTO: archiv Viktorie Besó

Asie vám přirostla k srdci?

Asie obecně je má velká láska, nechala jsem tam kus duše a stále se tam ráda vracím. Mám v plánu projet mnoho dalších zemí, hlavně jihovýchodní Asii. Fascinuje mě ta atmosféra, duševní klid, jakési spirituální kouzlo, jemuž propadlo mnoho lidí z jiných kultur. Klidně bych tam i dokázala žít.

Připravujete další knihy?

V hlavě teď mám nápad na dvě další. Vracím se s nimi zase do Čech. Jedna z nich by měla být o ženě, která v dětství prožila určité trauma a nese si ho i do dospělosti. Snaží se s ním bojovat, ale promítá se to i do jejích partnerských vztahů.

Druhá je o dívce, na niž její okolí kouká skrz prsty, protože se odlišuje. Tíhne totiž k ezoterice. Do psaní se chci vrhnout co možná nejdříve, je to pro mě určitý druh relaxace.