„V léčbě cukrovky budou během několika let představovat podobně velký posun, jaký kdysi znamenalo zavedení domácích glukometrů na měření krevního cukru,“ vysvětluje MUDr. Jan Šoupal, internista a diabetolog 3. interní kliniky VFN v Praze.

Novinka se skládá ze dvou částí: ze senzoru implantovaného pod kůži, ke kterému je připojena miniaturní vysílačka, a z přístroje velkého asi jako malý mobil. Ten zaznamenává a vyhodnocuje údaje, jež vysílá senzor. Ukazuje pacientovi, jestli hladina krevního cukru stoupá nebo klesá. Je také vybavený alarmem. Ten diabetika upozorní, pokud je hladina glykémie příliš vysoká nebo příliš nízká (v tomto případě hrozí hypoglykémie, případně hypoglykemické kóma, tedy bezvědomí).

Existuje také varianta přístroje, kdy je senzor napojený na chytrý telefon se speciální aplikací.

Život dětí s pumpami a pery

Glykemický senzor nyní užívají především pacienti s cukrovkou prvního typu. Nemoc u nich nevyvolává špatný životní styl, ale chybná reakce imunity. Zničí jim tu část slinivky, která produkuje inzulín. Jsou naprosto odkázaní na inzulín, který si píchají pomocí per, nebo jim ho dávkuje inzulínová pumpa.

Hladina krevního cukru se u nich často mění v řádu minut. Je pro ně těžké udržet ji aspoň trochu vyrovnanou. Spoustě z nich se to přes veškeré úsilí nedaří. Cukrovka pak pro ně i pro jejich rodinu představuje neustálou zátěž a stres.

Lékaři u nich často diagnostikují nemoc už v dětství. „Ještě nedávno se nejvíc pacientů objevovalo mezi deseti až patnácti roky,“ říká MUDr. Šoupal. „V poslední době se zvyšuje výskyt do pěti let.“

U pacientů s cukrovkou 2. typu se nemoc obvykle objevuje okolo čtyřicítky nebo padesátky. Prožijí s ní kratší část života. To může být podstatné. Choroba totiž dokáže poškodit téměř všechny orgány a tkáně v těle. Nejčastěji vyvolává kornatění cév, postižení očí, ledvin, nervů atd. Pacienti s cukrovkou 1. typu navíc často upadají do hypoglykémie, která může poškozovat mozek a srdce.

Pojišťovny zlepšily úhradu

Glykemické senzory napojené na uvedený přístroj představují pro diabetiky šanci na téměř normální život. Někteří se dokonce vracejí z invalidního důchodu do práce a dělají spoustu dalších věcí, které dříve nemohli.

Pro pacienty s cukrovkou 1. typu je důležité, že děti do sedmi let věku mají teď hrazenou podstatnou část provozu přístroje.

Situace se zlepšila i pro mládež do 18 let a pro dospělé. Pojišťovny jim nyní hradí 75 % ceny celého systému včetně senzorů, které si musí měnit přibližně jednou týdně. Částka, kterou platí pacient, ale stále není zanedbatelná. V závislosti na typu senzoru se pohybuje od 1200 až do 2400 korun měsíčně.

Co všechno mohou změnit glykemické senzory, to ukazuje příklad pacientky MUDr. Šoupala. Je jí 25 let a cukrovku má 15 let. Než dostala senzory, píchala si čtyři a víc injekcí inzulínu denně. Snažila se udržovat v kondici, sportovala. Hodnotu glykovaného hemoglobinu, který ukazuje dlouhodobou hladinu krevního cukru, se jí ale nedařilo snížit k optimálním hodnotám. Přestože se pravidelně měřila glukometrem, v průměru i devětkrát denně. Čím víc se snažila dostat hladinu glykémie na normální hodnoty, tím častěji se u ní objevovaly hypoglykémie. Nakonec poškodily schopnost organismu tyto stavy rozpoznávat. Pacientka začala upadat do závažných hypoglykémií se ztrátou vědomí, a to bez varování. Tento začarovaný kruh není u pacientů s cukrovkou prvního typu vzácný.

Glykemický senzor napojený na inzulínovou pumpu nyní pacientce hlídá hladinu krevního cukru a pomohl jí výrazně snížit výskyt hypoglykémií, ty závažné úplně eliminoval. Navíc hodnota glykovaného hemoglobinu klesla téměř na hladinu zdravých lidí. Velmi výrazně si tak pacientka snížila riziko komplikací diabetu. Ale hlavně se vrátila do normálního života. Otěhotněla a založila s přítelem rodinu. Pro někoho banalita, pro jiného něco na způsob zázraku, který si užívá.