Chudá žena žijící v Indi ve slumu sedí na zemi, hlavu jí strojkem holí muž. Dlouhé, lesklé vlasy padají na zem. Zvláštní pohled, nicméně ne neobvyklý. Dámy se vlasů zbavují a říkají, že je obětují pro Boha Višnu, napsal Dailymail.

Další ženy se shromažďují před chrámem Yadagirigutta a mlčky čekají na to, až je potká totéž. „Panenské vlasy“ mají obrovskou cenu. Panenské proto, že většina dam má vlasy od přírody netknuté tak, jak jim od dětství narostly. Nebarvené, nepoškozené, nefénované, nežehlené. Pouze vyčesávané, občas ošetřené kokosovým olejem pro hebkost. I proto je Indie jednou ze zemí s největším vývozem vlasů vůbec.

Tmavé vlasy z Indie se většinou zesvětlují, aby barvou vyhovovaly klíčovému zákazníkovi v Evropě. Například v Británii si vlasy nechají prodlužovat a zahušťovat nejčastěji blondýny.

Poděkování bohu

Lavanya Kakala, osmadvacetiletá žena v růžovém sárí, dokonce odmítla i malou odměnu, kterou měla dostat za své po pás dlouhé vlasy, kterých se zbavila. „Udělala jsem to jako poděkování našemu bohu. Je mi jedno, co se s vlasy stane. Pokud je chtějí použít jiné ženy, které nemají hezké vlasy a díky mým se budou cítit lépe, je to lepší, než kdyby je někdo vyhodil do popelnice,“ řekla.

Je to už taková tradice. Ženy věnují své lokny v hinduistických chrámech a vědí, že na nich překupníci vydělají. Stojí hodiny v dlouhých frontách, které považují za součást jakési pouti. Výjimkou nejsou ani děti, kolikrát i mladší šesti let. Pouť spočívá v oholení jejich hlavy a natření lebky pastou ze santalového dřeva, která má antiseptické účinky.

V chrámu Tirumala se ročně získá materiál za zhruba 22 miliónů korun. Uvádí se, že peníze se investují dále na výstavbu škol, nemocnic, ale zmíněné finanční prostředky jsou velmi těžko dohledatelné.

Emma Tarlová, profesorka antropologie, se této problematice věnovala ve své knize Entaglement: The Secret Lives od Hair. Navštívila Indii, mluvila s ženami v chrámech a byla překvapená, kolik z nich darování vlasů považovalo za obrovskou čest. „Mnoho z nich přicestovalo z velké dálky, aby mohly kadeře darovat, jedna z žen mi řekla, že vlasy jsou znakem ženské krásy, a pokud je věnuje bohu, její krása jde přímo k němu,“ řekla deníku Dailymail.

Některé Indky věnují lokny svému Bohu. Nechtějí za ně ani to málo, které překupníci nabízejí.

Některé Indky věnují kadeře svému Bohu. Nechtějí za ně ani to málo, které překupníci nabízejí.

FOTO: Profimedia.cz

Jenomže zájem žen se musí nějak podpořit. A tak po zemi cestují dealeři, kteří ženy přesvědčují, případně nabízejí šest liber (cca 200 Kč) jejich mužům, aby je k činu přesvědčili. Jsou zaznamenány i případy, kdy ženy odmítly, později je přepadl neznámý gang a vlasů je zcela zbavil. Některé ženy se antropoložce svěřily, že byly dokonce dlouhodobě vydírány a šikanovány. Dětem ve slumu jsou za jejich vlasy nabízeny hračky.

Odměna za vlasy je směšná, získávají se i násilím

Ačkoli je po východoevropských vlasech velká poptávka, je daleko těžší je sehnat. Pocházejí od žen slovanského původu, jsou světlé, přirozeně hebké a také kvalitní. Každý měsíc se v odlehlých částech Sibiře a na Ukrajině konají veletrhy, při kterých si mohou ženy své vlasy nechat ostříhat.

A odměna? Velmi malá. Za zhruba 60 cm hnědých vlasů dostanete 1150 Kč. Pokud se ale pyšníte blonďatými nebo světle hnědými, odnesete si celých téměř 1400 Kč.

Vlasy z Jižní Ameriky, především z Brazílie a Peru, jsou pro změnu ceněny za svoji pevnost. Ve vesnicích v Peru obchodníci přijdou rovnou do domu ženy a té, pokud nesouhlasí, vlasy násilím ostříhají nůžkami.

Vlasy z Číny nejsou tolik žádány, protože jsou příliš hrubé a až moc rovné. „I proto jsou často označovány za indické nebo peruánské, aby byly cennější,“ říká Tarlová.

Černé zlato

Když jsou vlasy získány, převážejí se v obrovských stozích jako sláma. Končí většinou v čínských továrnách, kde se jim věnují distribuční pracovníci. Tarlová říká, že stejně jako u jiného zboží, hrozí v době exportu riziko, že „černé zlato“ někdo odcizí, proto jsou vlasy při převážení pečlivě hlídány.

V první fázi je pracovníci musí rozmotat, to je nevděčný a zdlouhavý úkol, který nejenže je náročný pro záda či oči, ale navíc je tato práce mizerně placená. Jedna osoba za den rozmotá zhruba 150 gramů vlasů. Dále se pročesávají hřebeny a naposledy se třídí do různých délek před tím, než se svážou do ohonů.

Pak následuje proces barvení, který podléhá barvě i typu vlasu. Tyto procesy továrny označují za přísně tajné, postupy a používané chemikálie často nezveřejňují. Tarlová říká, že jsou i případy, že se v některých vlasech objevují hřívy zvířat nebo umělé vlasy vyrobené z akrylových vláken.

Lidem v asijských továrnách se vyplácí jen zlomek toho, co velkoobchodníci vydělají na trzích v Evropě. Běžně se jim vyplácí zhruba 1100 korun, tedy částka, za kterou zabezpečí rodinu jídlem zhruba na tři týdny.

Zákaznice o původu nemají tušení

Například v Británii, kam vlasy putují letecky, salony za vlasy zaplatí v přepočtu něco málo přes 3000 korun za 50 pramínků k prodloužení. Svým zákazníkům je prodávají dokonce za dvojnásobek. V exkluzivních salónech startuje cena 25 pramenů v délce 30 centimetrů na cca 3330 korunách. Pokud ale žena touží po prodloužení a zahuštění, bude potřebovat zhruba 100 pramenů za 13 300 Kč a zhruba 10 000 za práci.

„Klient platí za prodloužení minimálně 24 000 korun,“ řekl jeden z majitelů luxusního kadeřnictví v Británii, Emir Joe.

Jeho zákaznice, 37letá módní poradkyně Naomi Eppingová je z práce kadeřníků nadšená. Vlasy si nechává prodloužit 20 let, protože je podle svých slov má příliš suché a lámavé.

„Teď slyším na vlasy komplimenty ze všech stran, všichni obdivují jejich kvalitu a pevnost, a nikdo si nevšimne, že nejsou moje. Nevím sice, odkud pocházejí, ale věřím svému kadeřníkovi, že jejich původ je v souladu s etickými normami,“ uvedla spokojená zákaznice.