Čtyřiačtyřicetiletý režisér a herec Guy Roberts má sice v sobě po babičce čtvrtinu české, resp. moravské krve, ale že se Praha jednou stane jeho domovem, ho až do roku 2007 nenapadlo ani ve snu. „Babička bohužel zemřela, když jsem byl ještě malý. Když jsem sem ale přijel, cítil jsem se hned jako doma,“ připouští.

Víc než „hlas krve“ ho do srdce Evropy přivedl grant, který před devíti lety získal, aby v Praze režíroval Shakespearova Macbetha s mezinárodním obsazením. Grant mu udělilo texaské město Austin, kde tento absolvent herecké fakulty v Bostonu vedl divácky úspěšnou shakespearovskou scénu.

„Macbetha jsme tehdy skutečně uvedli v jednom malinkém nezvyklém prostoru na Letné, který už dnes neexistuje, a diváci byli nadšení. Chodili za námi a ptali se, co budeme hrát příště. Byli to Češi i cizinci, kteří tu žijí. Tehdy jsem si uvědomil, že Praha je jediná významná evropská metropole, která nemá profesionální anglickou divadelní společnost jako třeba Paříž, Berlín, Vídeň, a že je tady něco takového třeba,“ vzpomíná Roberts, jak se začal rodit jeho soubor Prague Shakespeare Company. „Viděl jsem v Praze pár představení a skvělé herce v nich. Zjistil jsem navíc, že mnoho z nich umí dobře anglicky.“

Dana Morávková jako důstojnice Armády spásy, Veronika Žilková a Lucie Benešová jako příslušnice britské armády v netradičně pojaté Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic.

Dana Morávková jako důstojnice Armády spásy, Veronika Žilková a Lucie Benešová jako příslušnice britské armády v netradičně pojaté Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic.

FOTO: archív Divadla Bez zábradlí

První tři roky střídal život na dvou kontinentech, chvíli byl v Česku a chvíli v Americe. „Když jsme pak začali spolupracovat s Národním divadlem, bylo mi jasné, že musím zůstat nastálo. Takže tu žiju čtvrtý rok, ale doma jsem se tu cítil daleko dřív.“

Útočiště před morem

O své češtině však říká, že je hanebná: „Když jsem přijel, byl už jsem asi moc starý na to, aby mozek dokázal vstřebat jiný jazyk. Navíc čeština je strašně těžká. Přesto rád chodím do českých divadel, i když všemu nerozumím. Dobrý herec je dobrý herec, ať hraje v jakémkoli jazyce.“

Neúplná znalost jazyka mu nebrání v tom, aby režíroval česká představení. A úspěšně: Jana Pidrmanová získala za hlavní roli v jeho inscenaci Venuše v kožichu, která se hraje v Divadle Kolowrat v češtině i angličtině, nominaci na Thálii.

Těžiště jeho práce je však v inscenování děl Williama Shakespeara, pro něž u nás nachází úrodnou půdu. „Zhlédl jsem tady fantastické Shakespeary v Národním divadle i na Letních shakespearovských slavnostech. Nezapomenu na Jana Třísku jako netvora Kalibána v Bouři. Byl neuvěřitelný! Líbil se mi i Hamlet s Patrikem Děrgelem ve Švandově divadle. A skvělý byl Bolek Polívka ve Veselých paničkách windsorských,“ vypočítává. „Existuje zde dlouhá shakespearovská tradice, inscenační i překladatelská. Při našich představeních používáme jako titulky překlady profesora Martina Hilského,“ dodává a připomíná, že propojení největšího světového dramatika s Čechami sahá do hluboké minulosti: „V letech 1596, 1603 1619 přijeli do Prahy angličtí herci a hráli tady jeho hry. V Londýně řádily epidemie moru, byla zavřená divadla a herci, aby se uživili, museli odjet hrát do Evropy.“

V současnosti k nám ovšem anglicky mluvící herce nepřivádějí žádné pohromy, ale příjemný život v metropoli překypující kulturou, finančně nenáročné živobytí, bezpečí i přítomnost mezinárodních produkčních společností, které tu točí hrané filmy, reklamu a animovanou tvorbu.

V anglické verzi představení představuje Karel Heřmánek ml. čs. letce, Jessica Booneová americkou zdravotní sestru.

V anglické verzi představení představuje Karel Heřmánek ml. čs. letce, Jessica Booneová americkou zdravotní sestru.

FOTO: Kaja Curtis - Prague Shakespeare Company

Po Macbethovi nastudovali Hamleta pro Letní scénu Vyšehrad a Divadlo Na Prádle. Před pěti lety si s nimi zahrál i známý český herec Pavel Kříž, který v roce 1987 emigroval do Kanady.

„V Americe s námi hrál Jak se vám líbí a Krále Leara společně s americkými herci. Když jsme vystupovali v Houstonu v Texasu, kde žije početná česká komunita, přineslo si do divadla několik lidí DVD s filmy o Básnících a chtěli, aby jim je podepsal,“ vzpomíná režisér.

OSN divadla

V souboru teď hraje zhruba 60 lidí, stálé jádro tvoří asi 18 herců ze všech koutů světa, jsou z Ameriky, Velké Británie, Česka, Slovenska, Filipín, Izraele, Ruska.

„Celkem u nás dosud vystupovalo víc než 150 účinkujících. Společným jazykem všech je Shakespeare,“ bilancuje Guy Roberts. „Někteří žijí v Praze trvale, jiní přijíždějí na čas. Tu a tam to je organizačně náročné, ale nikdy jsme nebyli v situaci, že by se nám nedostávali herci. Myšlenka našeho souboru je, že nezáleží na tom, odkud jste, jaký máte přízvuk, spojuje nás Shakespeare. Podíváte-li se po světě, kdekoli mají divadlo, hrají něco od něj. Představuje OSN divadla.“

Vedle profesionálů účinkují i ti, kteří mají jiné povolání - jako učitelé, diplomaté. Například britská velvyslankyně Jan Thompsonová. S Prague Shakespeare Company si zahrála už ve třech hrách.

„Když mě po příjezdu do Prahy navštívil Guy Roberts, aby mi jediný anglický divadelní soubor v této části Evropy představil, zmínila jsem se mu, že před mnoha lety jsem ochotnicky hrála. Hned se mě zeptal, zda bych to s nimi nechtěla zkusit. Zprvu jsem odmítla s tím, že budu ve své funkci hodně zaneprázdněná. Ozval se mi po roce znovu a tehdy jsem řekla, že do toho půjdu pouze za podmínky, že mi nedá roli jen proto, že jsem britská velvyslankyně, ale že projdu konkurzem jako každý jiný. Dělala jsem tedy konkurz do Večera tříkrálového a zřejmě jsem uspěla, protože jsem dostala roli Olivie. Guy mi později řekl, že kdybych nebyla dobrá, dali by mi jen nějakou roličku, protože chtěli, abych s nimi účinkovala. To mě potěšilo,“ vzpomíná Jan Thompsonová a na námitku, že není obvyklé, aby velvyslanec hrál s profesionálním divadlem, má příhodné vysvětlení: „Vždyť propaguji Shakespeara, a tím britskou kulturu, takže to zapadá do spektra toho, co tu je mým úkolem.“

V živém vysílání

Paní velvyslankyně vystupuje i v nezvykle pojaté inscenaci Mnoho povyku pro nic, která je zasazena do doby, kdy Londýn za druhé světové války bombardovalo německé letectvo. Herci jsou vojáci a vojačky v uniformách a v rozhlasovém přenosu natáčejí pro své kolegy na světových bojištích zmíněnou Shakespearovu komedii.

„Za války se to opravdu dělo, rozhlasové přenosy se tak natáčely. Je to pro nás autentické i tím, že se naše představení přenáší přes internet, což je svým způsobem živé vysílání. Chtěli jsme diváky seznámit nejen s krásnou Shakespearovou hrou, ale i s příslušníky a příslušnicemi britských ozbrojených sil nejrůznějších národností, kteří rozhlasovou adaptaci Shakespeara natáčejí ve studiu. Kromě Britů to tady jsou Američané, Australané i Čechoslováci. Jedním z nich je v naší inscenaci český letec v podání Karla Heřmánka ml., který hraje Klaudia. Karel studoval herectví v New Yorku, takže účinkovat v angličtině mu nedělá problémy,“ vysvětluje Guy Roberts.

V tradičně inscenovaném Othellovi v Divadle Kolowrat ztělesnil titulní roli Afroameričan Charles Frederick Secrease, Desdemonu Barbara Chybová, Jaga principálův otec Bill Roberts.

V tradičně inscenovaném Othellovi v Divadle Kolowrat ztělesnil titulní roli Afroameričan Charles Frederick Secrease, Desdemonu Barbara Chybová, Jaga principálův otec Bill Roberts.

FOTO: Kaja Curtis - Prague Shakespeare Company

„Když se na představení přišel podívat jeho otec, principál Divadla Bez zábradlí, hned chtěl tuto hru uvést ve svém divadle. Podařilo se a sešli se u toho skvělí čeští herci jako Roman Zach, Lucie Benešová, Veronika Žilková a mnoho dalších. Karel mladší v Mnoho povyku pro nic vytváří stejnou roli. Myslím, že se to českému publiku líbí. Představení se rovněž vysílají živě přes internet,“ doplňuje informaci o své druhé režii na české scéně.

Dvojjazyčná Zimní pohádka

Letošek se pro Prague Shakespeare Company nese ve znamení oslav 400. výročí úmrtí slavného dramatika. Na domovské scéně v Kolovratském paláci je v plném proudu projekt PSC400, v jehož rámci společnost uvede kompletní dílo Williama Shakespeara v neobvyklých formách, takže se ke slovu dostávají tanečníci, mimové, fotografové a muzikanti.

O Divadlo Kolowrat se díky štědrosti rodiny Kolowratů může anglický soubor dělit s činohrou Národního divadla. Jejich palác propojuje podzemní chodba s protilehlým Stavovským divadlem, které je rovněž součástí naší první scény. Pro Guye Robertse vede, obrazně řečeno, až na jeviště. V září zde se svým souborem sehrál před vyprodaným hledištěm slavnou tragédii Richard III., v níž vytvořil hlavní roli, v říjnu představuje Zimní pohádku, jedinou Shakespearovu hru, která se zčásti odehrává v Čechách a vystupuje v ní český král.

Na diváky čekají hned dvě světové rarity: je to dvojjazyčné představení, kde se ve všech scénách z Čech mluví v podání českých herců česky, zatímco zbytek hry je v angličtině (zrcadlové překlady poběží v titulcích nad jevištěm). Pozornost shakespearologů jistě vzbudí skutečnost, že roli „českého“ krále Polixena poprvé ztělesní žena - Lucie Špičková. Podle režiséra to text bez velkých změn umožňuje a zdůrazní se tak, že „síla Shakespearových her spočívá v ženských charakterech“.

Zkoušky dvojjazyčné Zimní pohádky jsou ve Stavovském divadle v plném proudu: zleva Guy Roberts, Marie Kružíková, Vladimíra Striežencová, Štěpán Benoni, Nikol Kouklová, Lucie Špičková.

Zkoušky dvojjazyčné Zimní pohádky ve Stavovském divadle: zleva Guy Roberts, Marie Kružíková, Vladimíra Striežencová, Štěpán Benoni, Nikol Kouklová, Lucie Špičková

FOTO: Kaja Curtis - Prague Shakespeare Company

Navíc to bude tak trochu rodinné představení: Guy Roberts si zahraje sicilského krále Leontese, královnu Hermionu jeho životní partnerka a spoluproducentka Jessica Booneová, Antigona jeho otec Bill Roberts. Ten se po herecké kariéře na Broadwayi vrátil do rodného Texasu, kde choval koně, ale po čase se mu po hraní začalo stýskat a před dvěma lety přijal synovo pozvání na roli Jaga v Othellovi v Divadle Kolowrat. V Praze se mu natolik zalíbilo, že se zde usadil. Důkaz toho, že Shakespeare je pojítkem nejen divadel, ale i rodin napříč kontinenty.