Hlavní obsah

Berlínská Škola života nepotěší stydlivky ani narcise, říká její ředitel

Právo, Vladimír Plesník

Heslo „Dobré nápady pro každodenní život“ vyvedené jednoduchými tmavými písmeny zabírá část výlohy. V berlínské čtvrti Prenzlauer Berg, kde vyrostly jako houby po dešti obchody, restaurace a kluby, otevřeli na Helmholtzově náměstí první Školu života ve Spolkové republice.

Foto: Vladimír Plesník, Právo

Michele Gaulerová vede jeden z tvůrčích kurzů.

Článek

Chce lidem názorně a přesvědčivě ukázat, že i ve velmi rušném velkoměstě se dá prožít dobrý a smysluplný život. Aby dosáhli tohoto cíle, mohou si „žáci“ vybrat ze široké inspirativní nabídky nejrůznějších vzdělávacích činností.

Názvy jednotlivých předmětů připomínají spíše tituly v části knihkupectví zasvěcené sebezdokonalování: Jak řešit střety, Jak vzbuzovat důvěru, Jak dobře mluvit nebo Jak si vybrat partnera. Nicméně v kurzu Kdo vlastně jsem? zabrousí posluchači i do klasické filozofie.

Foto: Vladimír Plesník, Právo

Neobvyklá škola se usídlila v berlínské napůl bohémské, napůl snobské čtvrti Prenzlauer Berg.

Cena kurzu, 40 eur (1080 Kč), není nikterak závratná. Podněty posluchačům poskytují i přednášky a cvičení z literatury, výtvarného umění a psychologie.

O pocitu marnosti třeba se Senekou

Instituci založil v roce 2008 v jednom londýnském obchodě Alain de Botton, švýcarský spisovatel, filozof, televizní producent a podnikatel v jedné osobě.

V knize Útěcha z filozofie se rozhodl každému srozumitelným jazykem vyvrátit zažitý názor, že kvalitní filozofie je vlastně nepodstatná a pro všední den nepoužitelná.

Výuka v moderně pojatých učebnách začíná italským předkrmem z masa, zeleniny a těstovin. Večer končí nad sklenkami vína.

Ve své publikaci vhodně spojil šest velkých filozofů, kteří věřili, že schopnost filozofického porozumění může mít praktický dopad na životy běžných lidí. A tak Sókratés, Epikúros, Seneca, Nietzsche, Montaigne a Schopenhauer pomáhají osvětlit běžné problémy, jako je neoblíbenost, nedostatek peněz, neschopnost, potíže s láskou, úzkost a pocit marnosti.

De Botton se nikdy netajil tím, že chce ctihodný akademický svět provokovat. Škola života má nyní dvanáct poboček, mj. v Paříži, Melbourne a Istanbulu. V Londýně, kde je program nejpestřejší, si zájemci mohou o své kariéře pohovořit s uznávanými odborníky a účastnit se terénního výcvikového tábora pro nové rekruty, kde se cvičí, jak zvládat stres a překonávat obtížné situace.

Do výuky v Berlíně vstoupili i oba ředitelé tamější Školy života, bývalý televizní producent Thomas Biller a Doerte Ilsabe Dennemannová, odbornice na vědu o kultuře, kteří vedou vlastní semináře.

Foto: Vladimír Plesník, Právo

Thomas Biller a Doerte Ilsabe Dennemannová před zahájením jednoho ze seminářů.

Protože Berlín představuje kosmopolitní velkoměsto se vším všudy a počet přistěhovalců v něm neustále roste, odehrávají se některé z nich v angličtině, zatímco jiné se nadále opírají spíše o tradiční zemitý německý přístup k životu.

Stydlivky a narcise určitě nebrat

Jak se liší Škola života od vzdělávacích kurzů organizovaných běžně večerními univerzitami v řadě evropských a amerických měst? Na prvním místě ve vysloveně přátelské atmosféře.

Výuka v moderně pojatých prostorách začíná tradičním italským předkrmem z masa, zeleniny a těstovin. Poté, co se na oknech spustí záclony, končí večer nad několika sklenkami vína. Místo nezáživného memorování se žáci od samého začátku zapojují do debaty.

Polovina studentů Školy života pochází z města, druhá půlka žije na venkově po celém Německu. „Náš styl učení nepotěší ani stydlivky, ani narcise zvyklé se všude a vždy předvádět,“ směje se Biller. „Cílíme na běžné, normální lidi.“

„Škola života vás připraví na budoucnost, a to jak v kariéře, tak v osobním životě,“ říká Gabor Kanszky, odborník na soudobý životní styl.

„Tím nemám na mysli jen rozumové schopnosti. Vysoké IQ není zkrátka všechno. Proto považujeme metody objasňující slušné lidské chování za tak důležité. Musíme počítat s dalším rozvojem počítačů. Ty ale na rozdíl od lidí nebudou ani v roce 2050 cítit a vyjadřovat emoce.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám