Drobná hnědovláska, rozená Kůrková, patřívala k nejoblíbenějším českým sportovkyním posledních let. Skromná, milá a především veleúspěšná. Za svou kariéru závodnice SKP Rapidu Plzeň vystřílela ze vzduchovky a malorážky desítky medailí.

Jen z olympiády v Pekingu v roce 2008 si přivezla hned dvě: zlatou a stříbrnou. Vzápětí oznámila konec aktivní kariéry. Jak se ukázalo, v Číně byla již těhotná. Na jaře v roce 2009 se Emmonsovým narodila dcera Julia. Její máma adrenalin ze závodů definitivně vyměnila za rodinu.

Dění v Brazílii tak sledovala u manželových rodičů, v Americe. „O střelbě se doma bavíme denně. Vždyť jsme jí oba věnovali většinu života. Matt se navíc připravoval na Rio a já jsem byla jeho vrbou a poradnou, když potřeboval,“ prozrazuje.

Ještě vás Češi vnímají jako „tu sympatickou olympioničku“?

Tak to byste se musela zeptat jich. To je nad moje síly. Myšlenky číst neumím.

Jak moc se na dění v Riu díváte?

(Rozhovor vznikl v průběhu olympiády) Samozřejmě že se dívám. Co bych to byla za sportovce? Ale vzhledem k tomu, že jsem v USA a místní televize ukáže jen pár sportů, řešila jsem, jak sledovat Českou televizi přes internet i odsud. Snažím se zhlédnout co nejvíc. Fandím všem. Jsme přece jeden tým. Mnoha sportovcům jsem popřála, vlastně všem, které jsem viděla osobně, hodně štěstí.

Nelitujete trochu, že s nimi nebudete?

Ano, je to zvláštní pocit, když vidím fotky z vesnice a nejsem tam. Olympiáda je mým nejoblíbenějším závodem. Je totiž nejtěžší. A nakonec jsem neodjela ani jako komentátorka, což mě mrzí asi úplně nejvíc, jelikož moje rozhodnutí padlo dva dny před odletem, kdy jsme zjistili, že čekáme čtvrté miminko.

Původně chtěla být na olympiádě v Riu jako komentátorka. Cestu zrušila kvůli těhotenství. Doma už Emmonsovi mají dceru Julii (2009), syna Martina Henryho (2013, na snímku ho právě čeká) a dceru Emmu (2015).

Původně chtěla být na olympiádě v Riu jako komentátorka. Cestu zrušila kvůli těhotenství. Doma už Emmonsovi mají dceru Julii (2009), syna Martina Henryho (2013, na snímku ho právě čeká) a dceru Emmu (2015).

FOTO: Vlastimil Vacek, Právo

Vždycky jste chtěla tak velikou rodinu?

Řekněme, že jsme stále ještě zaskočeni, ale už si zvykáme. V plánu byly jen dvě děti, čekáme čtvrté. Takový je život. Před dvěma lety jsem se ještě viděla jako wellness koordinátorka v plném nasazení. Dnes vím, že půjdu z rodičovské opět na mateřskou.

Vyřešili jste rozšíření rodiny již prakticky? Přestavíte dům? Koupíte si nové auto?

Dům je dostatečně velký a jeden volný pokojík ještě máme. S autem to časem bude opravdu horší. Budeme hledat minibus… Líbí se nám volkswagen, tam bychom se vešli i se vším, co potřebujeme. Jsme aktivní rodina, a tak jsou naše nároky vcelku velké, hlavně na prostor.

Olympiádu trávíte u tchána a tchyně v USA. Jak se vám létá s tolika dětmi?

Přelety nejsou jednoduché. Zatím se nám to daří. V ideálním případě jsou rodiče vyčerpaní a děti naprosto v pohodě. Vyžaduje to přípravu hodně dopředu. Sledovat potomky, co je aktuálně zajímá, omezit pohádky na minimum, aby z nich v letadle byli nadšení. Tablety jsou na tak dlouhé cesty nepostradatelné. Vyhrajeme si s nimi společně celou cestu.

Kde máte vlastně vaše zbraně? Jsou už definitivně schované kdesi „ve skříni“?

Nikoliv kdesi ve skříni, to ani není možné. Prozatím jsou v bezpečí, stále na střelnici. Možná si někdy v budoucnu zastřílím, uvidíme. Těžko říci, co mě čeká, ale ráda bych to, co jsem se naučila, předala dál, aby se české střelectví mohlo posunout kupředu.

Vedete k němu i vaše děti?

Já obecně nejsem zastáncem dětské střelby. Podle mě je to zbytečné a nikomu to nic nepřináší. Bohužel je u nás taková představa, že když je dítě líné nebo pohybově nenadané, tak se dá na střelbu.

A je to jinak?

Jistě, opravdová střelba vyžaduje náročnou přípravu a psychickou zralost. Takže před třináctým rokem bych přípravu na ni viděla spíš v obecné fyzičce a pohybových dovednostech. To jsou základy, na kterých se pak dá dobře stavět. Starší děti už jsou taky schopné pochopit základy, a tak si nevytvářejí špatné návyky.

Kateřina, ještě Kůrková, přijímá gratulace od táty Petra za umístění v anketě Střelec roku 2002.

Kateřina, ještě Kůrková, přijímá gratulace od táty Petra za umístění v anketě Střelec roku 2002.

FOTO: Stanislav Peška, ČTK

Vyhrála jste řadu závodů, zářila na olympiádách. Vzal vám něco sport?

Se zdravím to tak zlé není. Na prevenci jsem během kariéry pracovala celkem intenzivně, a tak mě momentálně nic netrápí. Vrcholový sport jinak určitě bere čas. Veškeré volno se věnuje přípravě. Když se netrénuje střelba, pracujeme na fyzičce, psychické přípravě, rehabilitaci. Je to vlak, z něhož, když se dobře rozjede, nelze vyskočit. Lze ho jen krátce zpomalit. Já navíc střílela ze vzduchovky i malorážky. Zbýval mi pak jediný měsíc, kdy se dalo vypnout, buď září, nebo říjen. Jinak se jelo nonstop.

V České republice je moc dobře. Spousta lidí si toho neváží, protože nevědí, jak se skutečně žije jinde

Vaše rodina se vrátila před časem z USA na Plzeňsko. Jak si na změnu zvykl váš muž?

Matt by nikdy nešel někam, kde mu není dobře. Přesun sem byl tak náročný, že už další neplánujeme. Vždy se ale těšíme na návštěvu našeho druhého domova. Bydlení v obou zemích by sice bylo ideální, Státy nám chybějí, ale zatím jsme nepřišli na způsob, který by byl přijatelný pro děti. Zřejmě ani neexistuje.

Rodina se vám rozrůstá. Nebylo by jednodušší uživit ji právě ve Státech?

Co se financí týče, tak dneska už se nemusíme omezovat tím, že žijeme a pracujeme v jedné zemi. Možností je mnoho, musí se jen chtít je hledat a nebát se zkusit nové věci. V České republice je moc dobře. Spousta lidí si toho neváží, protože nevědí, jak se skutečně žije jinde. Vše má svá pro a proti.

Souvisí s vaším patriotismem i to, že jste propůjčila tvář na pivní plechovky. Pijete vůbec pivo?

(smích) Copa (plzeňsky copak - pozn. red.) bych to byla za Plzeňačku? Pivo samozřejmě piju ráda. Dobře vychlazená nefiltrovaná plzeň nemá chybu. A navíc… mít fotku na plechovce nejslavnějšího piva na světě… Který šílenec by to odmítl?

V čem je fungování česko-americké rodiny jiné? Vaříte svíčkovou, knedlo vepřo zelo, anebo grilujete hamburgery?

My hlavně milujeme dobré jídlo. Jako rodiče hrozně rádi vaříme. Hledáme ty nejlepší suroviny, což je na venkově mnohem snazší než ve městě. Platí pravidlo „Co je na talíři, to jíme“, s čímž děti většinou problém nemají. Navíc Matt je výborný lovec. Ze zvěřiny je skvělá svíčková i hamburgery a steaky, jež on umí neskutečně dobře.

Dcera Julia se vám narodila v roce 2009. Jak se jí líbilo v první třídě?

Julinka z ní byla nadšená. Moc ráda čte a počítá. Ve škole začala navíc s florbalem a chodí do volejbalové přípravky. Hlavně ale hraje moc hezky na zobcovou flétnu a na podzim ji čeká příčná. V létě byla čtrnáct dní na táboře v Letinech. A nyní, jak jsem zmiňovala, trávíme několik týdnů u Mattových rodičů. Zatím jsou prázdniny moc fajn.

S manželem Mattem ukazují sbírku olympijských medailí, které vystříleli v roce 2008 v Pekingu.

S manželem Mattem ukazují sbírku olympijských medailí, které vystříleli v roce 2008 v Pekingu.

FOTO: Karel Felt, Právo

Stihli jste jít na houby?

Ty asi prošvihneme, pokud tedy nezačnou znovu růst v září. Sbíráme je jinak nadšeně a rádi. Jen to poznávání jedlých druhů ještě nějak vázne. Na podzim si také chceme udělat rybářské lístky a začít zkoumat Berounku z kajaků.

Přemýšlíte vůbec, co budete dělat, až vám všechny děti jednou povyrostou?

Už se na to oba moc těšíme. Ani nebudeme vědět, co se sebou máme dělat.