Snít s otevřenýma očima se vyplácí

Vizualizace, což je metoda, kterou vám nabízíme, je sice trochu alternativní, přesto má pevný základ v psychologii. Jde v podstatě o snění za dne a s otevřenýma očima.

Mysl si cíleně a vědomě představuje konkrétní věc, kterou si přeje uskutečnit. Většinou se také tak stane, protože mysl a tělo nefungují odděleně, ale vzájemně se ovlivňují.

Nemůžete už dlouho najít toho pravého, vysněného muže, který by splnil všechna vaše očekávání? Nemyslíme hned George Clooneyho nebo miliardáře s jachtou a soukromým ostrovem, i když ti by jistě také nebyli k zahození. Jen solidního, spolehlivého chlapa, se smyslem pro rodinu a tak… Zkuste vizualizaci.

Namalujte si panáčka a k němu vypište vlastnosti, které musí mít, aby splnil vaše toužebná očekávání. Panáčka připevněte na místo, kde často pobýváte (tipujeme zrcadlo a dveře ledničky), a zde, při každém pohledu, si opakujte, že už ho brzy naleznete, seznámíte se a vzájemně se zamilujete. A pozor – žádné kdyby, možná a ale! Pouze oznamovací věty plné jistoty! A můžete dokonce místo brzy říkat teď!

Jen opatrně, ať nedopadnete jako šestatřicetiletá vysokoškolačka Lenka, která se díky této technice seznámila se svým panem Božským.

A později se za něj i provdala. Jenže, znechucena předchozími známostmi zapomněla panáčkovi připsat smysl pro humor, nadhled a toleranci. Nyní má sice vše, po čem toužila, ale spokojená se svým zodpovědným sucharem není. Pomýšlí na nového panáčka – s pořádným úsměvem od papírového ucha k uchu.

Mimochodem, seriózních výzkumů na podobné téma existuje pěkná řádka. Studenti Bonnské univerzity zkoumali vliv představy vítěze a poraženého v kontextu možnosti seznámit se na večírku. Vybrali si náhodně dvacet dívek z jiné univerzity ve vzdáleném městě a rozdělili je do dvou skupin. Té první vylíčili kritičnost a přehnané nároky svých spolužáků. Té druhé naopak napovídali, že jsou to pěkní zoufalci, a tak budou rádi za každou dívku, která jim věnuje trochu pozornosti.

Z první skupiny se seznámila pouze jedna odvážlivkyně, z druhé devět. Náhoda? Určitě ne! Je přece obecně dokázanou pravdou, že vstupujeme-li kamkoli jako vítěz, vítězem se opravdu můžeme stát. Naopak poraženectví a defenzíva vyzařující z člověka na sto honů z nikoho favorita neučiní…

Ano, záměrně se vyhýbáme tomu šerednému slovu dieta. Žít zdravě, být na svoje tělo hodná, jíst plnohodnotné potraviny a detoxikovat se není nic jiného než eufemismus pro pár mučivých dnů bez čokolády a řízku. Jen to zní o trochu lépe.

Kdo si chce život přece jen trochu ulehčit, zkusí to s vizualizací. Tentokrát nemusí kreslit panáčka, či spíš panenku s mírami 90–60–90. Stačí nalézt pár fotografií pořízených před deseti a více nabranými kilogramy. Fotografie potom rozmístit na již zmíněná frekventovaná místa a říkat si, nejlépe několikrát denně, že taková budete už brzy, vlastně taková už jste, jen to ještě nikdo neví…

Dalším krokem je vizualizace pokrmů, které byste měla konzumovat, ale jaksi na ně nemáte chuť, protože vaše chuťové buňky baží po všem zakázaném, tučném, kalorickém, prostě lahodném. Vystřihněte z časopisu pár úžasných obrázků zeleniny, ovoce, ryb apod. a rovněž rozmístěte po bytě. Tentokrát na místa, kde jste si dosud tajně schovávaly poklady ve formě bonbónků, sušenek a jiných hříšných poživatin. Pohled na barevnou a vitamíny napěchovanou krmi vás přece jen povzbudí k její konzumaci, nebo alespoň povede k částečnému vzpamatování z cukrového transu.

Posledním bodem je pohyb. Nenávidíte ho? Nevadí. Zkuste se rozpomenout, co jste v dětství dělala ráda. Plavala, jezdila na koloběžce? Skákala přes gumu? Něco se jistě najde. Vždyť pohyb nemusí být jen o vydýchaném fitku nebo vytrvalostním běhu. Malé skládací odlehčené kolečko, kterým projedete centrum jakékoli světové metropole, je největším módním hitem! A ještě se můžete odměnit nákupem.

Myslete na to, že i zde platí základní pravidlo vizualizace. Myslet pozitivně bez pochybností a váhání. Říkat si, to nedokážu, nezvládnu, nezhubnu, dopadne tak, jak si předpovíte, jak svoje myšlenky naprogramujete.

Potvrzuje to i výzkum švýcarského obezitologického centra v Bernu, který se zabýval nejtěžšími případy obézních pacientek, neschopných trvale zhubnout a odolávajících jakýmkoli dietám. Výsledky se dostavily až tehdy, když dámám začal jeden z psychoterapeutů pouštět filmy se skutečnými příběhy jiných žen, kterým se podařilo zhubnout. Pacientky začaly myslet pozitivně a říkat si: Když to zvládly ostatní, proč my ne?

V zaměstnání vás neoceňují tak, jak byste si zasloužila. A možná vás dokonce využívají a přehlížejí. Cítíte se ukřivděná a znechucená. Jak pomůže vizualizace? Samozřejmě si nemusíte hned vybírat funkci generální ředitelky ani prezidenta zeměkoule. Tato místa jsou už dávno obsazena. Pro začátek postačí představa sama sebe jako sebevědomé a vyrovnané osoby nebojící se projevit svůj názor.

Tentokrát vyfoťte svůj obličej s co nejpříjemnějším, ale zároveň i s nejodhodlanějším výrazem. Žádné zkroušené přitakání ani povislá ramena a defenzívní pohled! Svoji proměnu můžete podpořit i každodenním hovorem se svým vnitřním já. Není to nic těžkého, ani pokud patříte k osobám hádavým nebo pochybovačným. Prostě se sama se sebou pohádejte, ale nechte zvítězit to nové, sebevědomější a úspěšnější já.

Klidně nahlas a razantně. Na pracoviště vstupujte už od prvního dne vizualizace jako vítěz. Výsledky se nedostaví dnes ani hned zítra, postupně ale budete s údivem sledovat, jak se věci dají samy, jaksi mimochodem, do pohybu. Do strmého kopce, na jehož vrcholu bude změna k lepšímu. Během procesu se nebojte cíle upravit nebo změnit. Možná si uvědomíte, že vlastně netoužíte po povýšení, ale úplné změně zaměstnání, nebo dokonce profese. Taková změna je možná, a dokonce i žádoucí. Je také považována za cestu k vrcholu, neboť tím vytčeným cílem nemusí být nutně vedoucí pozice, ale hlavně spokojený a naplněný život.

Celkem typickým příkladem je osmačtyřicetiletá Marie, vychovatelka v domově mládeže, která byla kvůli nevyhovující kvalifikaci přinucena studovat. Z počátku se jí nechtělo a zvažovala změnu zaměstnání. Nakonec díky metodě vizualizace nejen vystudovala, ale pokračovala na další škole a stala se učitelkou.

„Kdybych si denně nepředstavovala svoji kamarádku, která něco podobného prožila před pár lety a ještě dokázala coby samoživitelka podporovat svoje dvě děti, nedokázala bych to a ještě se litovala. Takhle mohu být na sebe hrdá,“ zhodnotila svůj úspěch.

Říká se, že veselá mysl je půl zdraví. Toto tvrzení nejenže nikdo nezpochybňuje, ale má i vědecké zdůvodnění. Lidské tělo se může za určitých okolností chovat tak, jak si mysl přeje, jak ho přesvědčí. S jakou věrohodností a silou dokáže člověk ovládnout svoje fyzično.

Příkladem je např. spontánní uzdravení, v něž nikdo nedoufal, nebo užívání placeba, neúčinné látky vydávané za účinnou. Pokud je pacient skálopevně přesvědčen, že je mu podáván vynikající lék, může mít neúčinné placebo podobné účinky jako opravdový lék. Na tomto principu fungují i šamanská zaříkávání nebo čarodějnické rituály.

Tím samozřejmě nechceme přirovnávat vizualizaci k něčemu podobnému. Pravda ovšem je, že když zkoumal Dr. Siegel z Yaleovy univerzity sny svých těžce nemocných pacientů a následně je analyzoval, s překvapením zjistil, že tito lidé podvědomě tuší, čím jejich tělo strádá a co potřebují k vyléčení. Prostě podvědomí pracovalo v době, kdy se tomu nebránili.

Další lékař, Dr. Simonton z Fort Worthu v Texasu naučil pacienty s rakovinou denně si představovat, jak zdravé buňky požírají ty nemocné a oni se uzdravují. Promítal jim obrázky zdravých a nemocných buněk a přímo je instruoval, v jaké posloupnosti si mají každý den proces uzdravování představovat. Velký vzorek těchto lidí potom srovnal se stejně velkým vzorkem těžce nemocných pacientů z jiných nemocnic. K jeho překvapení žili pacienti provádějící denně vizualizaci dvakrát déle než ti bez této metody. A to už stojí za to, ne?

A nyní mě prosím omluvte, jdu si představovat, že jsem mladá krásná štíhlá blondýna…