Co zajímavého je podle vás na koncertu, který se koná na pomezí dvou států?

Baláž: Rozhodně je to lepší, než kdyby byla válka.

Ráž: Myslím, že to je výborný nápad, a těším se, že se sejde spousta Slováků a Čechů.

Patejdl: Po letech od rozpadu Československa v roce 1993 jsme se s ním už tak nějak smířili. Nikdo to ale podle mě zatím pořádně nepojmenoval, nikdo moc neřeší, co lidem to rozdělení přineslo, co získali a o co přišli. Náš koncert v Holíči je příležitost říct, že Slováci a Češi k sobě patří. Myslím si, že skupina Elán to spojení symbolizuje. Dvaadvacet let po rozdělení tehdejší federace stále hrajeme na Slovensku i v Čechách a necítíme v tom žádný rozdíl.

Jožo, tvrdíte, že na ten koncert dorazí sto tisíc diváků. Věříte tomu?

Ráž: Doufám, že přijdou.

Dostáváte hodně nabídek na koncerty?

Ráž: Nabídek je opravdu spousta. Většinou ale pořadatelé chtějí, abychom hráli levně, a to neumíme. Náš koncert je na zdejší poměry velmi nákladná záležitost a může si ho dovolit jen omezené množství pořadatelů. Proto hrajeme tak málo.

Je to otázka vašich vysokých honorářů?

Ráž: Vůbec ne. Je to otázka toho, že naši aparaturu veze devět kamiónů a pódium pak staví čtyřicet lidí dva dny. Je v tom spousta věcí, ale naše honoráře opravdu nehrají důležitou roli.

Dokážete si vůbec ještě představit, že byste koncertovali častěji?

Baláž: Určitě. Jako muzikanti bychom to uvítali, a kondičně jsme také všichni v pohodě. Když ale navážu na to, co říkal Jožo, je důležité si také uvědomit, že žijeme ve východní Evropě a jsme takzvaně levná pracovní síla. Lidé, kteří chodí na naše koncerty, jsou ve srovnání s lidmi z vyspělých zemí špatně placení, takže si nemůžeme dovolit zvednout cenu vstupného. Za naftu nebo elektřinu ale platíme stejně jako velké kapely na Západě.

Co děláte, když nehrajete?

Ráž: Nedělám nic. Nejraději ze všeho nedělám nic.

Baláž: Já mám hudební studio, kterému se hodně věnuju, a nedávno jsem začal hrát i ve skupině Modus, kterou jsem před mnoha lety spoluzakládal. Občas mám i pár menších samostatných vystoupení. To je vše.

Patejdl: V mém případě je to nejsložitější. Kromě Elánu, který je mou hlavní a srdcovou záležitostí, se věnuju různým věcem. Píšu muzikály, skládám hudbu k filmům, momentálně jsem dokončil s režisérkou Alicí Nellis film Sedmero krkavců, a přitom si občas zahraju s kapelou, kterou jsem si kdysi založil. Mám to časově dost náročné a už delší dobu uvažuju o tom, že budu muset trochu zvolnit.

Aktuálně stále koncertujete s programem Best of Vol. 2, který je zvláštní tím, že vás na pódiu doprovází dechová sekce. Jak bude vypadat koncert v Holíči?

Baláž: Bude podobný, tedy s dechovou sekcí. Přidáme ale ještě několik nových skladeb a v premiéře naživo zazpíváme duet Neodchádzaj s Lenkou Hrůzovou, vítězkou Hlasu Česko-Slovenska.

Elán přitom v minulosti duety příliš nenahrával…

Baláž: Ale tenhle jsme natočili na naše poslední album Živých nás nedostanú.

Patejdl: Když jsme ho chystali, jedna z písniček, které jsem pro ně napsal, mi vyšla jako duet. Když jsme přemýšleli, s kým bychom ho měli nahrát, napadla nás Lenka Hrůzová. Líbilo se nám, jak v Hlasu ČeskoSlovenska zpívala. Nakonec z toho vznikla zajímavá skladba.

V roce 2018 oslavíte padesát let existence. Jožo, vy jste několikrát ohlásil, že v kapele skončíte. Nestálo by zato už na tu padesátku počkat?

Ráž: Máte pravdu, počkám. Elán má na nejbližší tři roky jasné plány a bude fungovat. A potom? Řídíme se heslem z názvu našeho posledního alba - živé nás nedostanou.

Je kromě koncertů ve vašich plánech vydání nového alba?

Ráž: Ano, máme na ně podepsanou smlouvu. Natáčet budeme v roce 2016.

Ponecháte si pro ně dechovou sekci, která se podílela na posledním albu Živých nás nedostanú a hraje s vámi na koncertech?

Patejdl: To zatím nemůžeme říct. K dechové sekci jsme se vlastně vrátili, protože když jsme před téměř padesáti lety začínali, naším velkým vzorem byla americká skupina Chicago, ke které dechová sekce patřila. V následujících letech jsme ale šli jinou cestou a teprve loni jsme se rozhodli, že si dechovou sekci vezmeme pro toto období jako dárek k Jožovým a mým šedesátinám. Vznikla vlastně kapela tak, jak jsme si ji kdysi představovali.

Máte už nějaké nové písničky?

Ráž: Jasně, písniček máme více, než kolik jich můžeme nahrát. Vznikají průběžně. Máme úplně nové i pár hezkých zbytků z minulých let.

Máte po těch letech ještě nějaký sen?

Ráž: Živé nás nedostanou.