V českých velkochovech produkujících vejce žije kolem 5,8 miliónu nosnic. Jejich vyměřený život je tam od toho biologického o hodně zkrácený. Poté se nabízí při takzvaném vyřazování k prodeji, zpravidla za 30 korun. Většina z nich nové majitele nenajde. Narvané v klecích pak míří na jatka, jejich maso následně třeba do konzerváren.

„Chcete-li je zachránit, zjistěte si, kde máte nejbližší velkochov. Jsou obvykle k mání na jaře a na podzim,“ radí Dobrý. Ví, že nemá kapacitu zachránit všechny, ale snaží se za ně alespoň bojovat. „Každá taková slepička zachrání několik dalších. V rodinném chovu dává ještě roky vajíčka, čímž omezí nutnost jejich nákupu. Do klecí, kde nevidí slunce ani trávu, zamíří méně nových nosnic,“ přibližuje ekolog, jemuž pomáhají další nadšenci.

Nekupovat vejce z velkochovů

Projekt Slepice v nouzi rozjeli na stejnojmenných internetových stránkách loni na podzim. Poskytují na nich třeba rady, jak nové členy domácnosti nejlépe adoptovat. Nechybějí tam ani seznamy adres velkochovů. Dobrý od té doby osobně rozvezl po republice asi sto zvířat.

„Je to taková třešnička na dortu celé mé snahy. Chci zákazníky především informovat, aby nekupovali vejce z klecových velkochovů,“ shrnuje. Zdá se, že se mu to daří. Sám si ovšem uvědomil, že jen nadšení nestačí. Musel začít pečlivě plánovat, aby zájemce o adopci nemusel odmítat.

„Předat případné tisíce kusů během dne po vykoupení je téměř nereálné. Proto se snažíme v regionech vybudovat tzv. dočasky, v nichž by pár dnů počkaly, než se vydají za novými majiteli v okolí,“ líčí. Zájem mezi drobnými chovateli je nyní zhruba o 1500 slepiček. Osm lidí mu navíc nabídlo nevyužité stodoly, kurníky se zahradou pro jejich dočasné ubytování. Desítky dalších posílají na projekt peníze. Jeho cílem je ročně v Česku zachránit tisíce nosnic.

Stejná iniciativa běží také jinde v Evropě. Například Britové od roku 2003 dali nový domov téměř 400 tisícům opeřencům, ročně jich před jatky zachrání zhruba 60 tisíc. Chovatelé napříč starým kontinentem se shodují, že jde o skvělý pocit záchrany zvířecího života i o dobrou investici.

„Z vypelichaných a ustrašených slepiček z velkochovů, které neznaly slunce, trávu, žížaly, se pomalu stávají sebevědomé slepice. Užívají si druhou šanci a novým majitelům se odvděčují domácími vajíčky,“ shrnuje Dobrý. Jeho snem je vybudovat vlastní azyl nejen pro nosnice v nouzi, ale také pro další hospodářská zvířata.