Jak zpívají Chinaski – jste silný ročník sedmdesát. A vy jste se v něm prosadila. Čím to?

V té písni se také zpívá, že bychom moc neměli vyčnívat. Tak v tomhle jsem pravý opak, ale ne vlastní iniciativou, spíš shodou náhod. Neměla jsem ambice vyniknout, do žádných soutěží jsem se nehlásila. V kině mě objevila Milada Karasová a poslala mě na casting pařížské agentury Madison Modeling Agency.

Kolik vám bylo?

Devatenáct. Chtěla jsem původně studovat vysokou školu pedagogickou v Praze, ale odjela jsem do Paříže.

Vzpomenete si ještě na Teplice?

Rodiče tam stále bydlí, takže za nimi jezdím. Je to kousek.

Jaká jste byla jako malá holka?

Byla jsem poslušná, ráda a dobře jsem se učila. Neměla jsem hodně kamarádek, už od dětství jsem vyhledávala samotu. Každý víkend jsme jezdili na chatu u Loun. Moje dětství bylo obyčejné, ničím výjimečné, spokojené, mám o šest let mladšího bráchu Pavla. V naší rodině se vyskytuje hodně Pavlů. (směje se)

Takhle před čtyřmi lety s Yannickem a Ellou podpořila Pochod proti rakovině prsu.

Takto před čtyřmi lety s Yannickem a Ellou podpořila Pochod proti rakovině prsu.

FOTO: Avon Cosmetics

Bratr žije v Teplicích?

Ne, v New Orleans. Dělá kulisy u filmu. Sídlí tam několik filmových produkcí. New Orleans je sice trochu z ruky, ale existuje skype.

S čím nebo na co jste si jako dítě hrála?

Moc si to nepamatuji. Vím, že existuje fotka ze školky, kde mám před sebou autíčko, takže jsem nejspíš na panenky moc nebyla. Odmalinka jsem chtěla být učitelkou. Asi jsem si hrála na školu.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste hezká?

Tohle se u nás v rodině nikdy neřešilo, dokonce jsem se ani nechtěla fotografovat.

A teď jste žádaná fotomodelka!

Ale chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla a ještě déle trvalo, než jsem si to začala užívat.

Co když vám dcera za pět let řekne – Maminko, nazdar, odjíždím do Milána!

Neodjede, protože za pět let jí bude šestnáct, nepustila bych ji.

Dobře, tak v osmnácti.

Proti modelingu nic nemám, mám s ním jen dobré zkušenosti, hodně mi pomohl a hodně mě naučil. Kdyby Ellina měla podobnou kariéru jako já, asi bych dceru podporovala. Pokud by ale měla skončit jen na lokální úrovni, jako jsou třeba přehlídky spodního prádla na diskotékách, doporučila bych jí nasměrovat svůj zájem někam jinam. Zatím ale žádné aspirace na modelku nemá. To ovšem neznamená, že ji to nechytne později.

Mladšího bratra Pavla v mládí často hlídala. Dnes jsou jejich společné chvilky vzácné.

Mladšího bratra Pavla v mládí často hlídala. Dnes jsou jejich společné chvilky vzácné.

FOTO: soukromý archiv Daniely Peštové

Jaké byly vaše začátky v Paříži?

Odjížděla jsem nezkušená, vyjukaná, neznalá praktických věcí, jako jsou banky a šeky. Naštěstí se mě ujala kolegyně Jarka Rytychová a do všeho mě zasvětila. Také jsme nebydlely v podnájmu, ale u majitelky agentury. Takže to nebyl typický modelkovský apartmán, kde bydlí deset holek najednou a lednice zeje prázdnotou. I v tomhle moje modelingová story není klasická. Paříž mám radši než Londýn, ale s New Yorkem se porovnat nedá. To je neskutečné město a jsem vděčná, že jsem ho mohla okusit jako mladá, svobodná a finančně zajištěná. Na to je New York ideální.

Vy jste tam ale nebyla pořád svobodná?

Ano, po pěti letech jsem se vdala za Itala Tommase Butiho (ředitel řetězce Fashion Café – pozn. red.) a po pěti letech jsme se rozvedli. Janík se s otcem vídá, Tommas teď žije ve Florencii.

Co to v modelkách je, že vyrážejí samy do neznáma? Často propláčou mnoho nocí, ale zůstávají.

Já odjela v roce 1989 na podzim. Do té doby jsem jezdila jen na chatu, nebyla jsem ani u moře.

Ani v Rumunsku nebo Bulharsku?

Nikde. Jen v NDR, to je z Teplic blízko. Koupili jsme si tam třeba boty a schovávali je pod autosedačku, aby nám je na hranicích nevzali. Cestu do Paříže jsem vnímala jako obrovskou příležitost, i kdyby to nemělo vyjít. Mladé holky ještě nejsou plné strachu. Vyrostly jsme za železnou oponou a bylo pro nás lepší jet do poměrů, které neznáme, než zůstat tam, kde to známe. Bylo ještě krátce po revoluci.

Co tomu říkali rodiče?

Brali to jako šanci na lepší život, ale báli se. To je, myslím, normální a pochopitelné. Víte, jsem šťastná, že mi osud umožnil být matkou, ale rodičovství s sebou přináší i věčný strach o děti!

Nikdy se vám nestalo něco nepříjemného? Myslím obtěžování.

To se mi občas stávalo v Paříži, například v metru jsem poměrně často narazila na dost úchylů, ale nebylo to nic nebezpečného.

Umíte se bránit před dotěrnými lidmi?

Moc ne, jsem slušňák, vždycky mě to zaskočí.

V Paříži jí modelkovské začátky usnadnila kolegyně Jarka Rytychová.

V Paříži jí modelkovské začátky usnadnila kolegyně Jarka Rytychová.

FOTO: soukromý archiv Daniely Peštové

Proto propagujete semináře sebeobrany pro ženy?

Jsem tváří projektu Avon proti domácímu násilí a semináře jsou součástí. Spojili jsme se se sdružením Krav Maga a v několika českých městech jsme zorganizovali workshopy pro ženy.

Sama jste se aktivně zúčastnila. Jaké to bylo?

Zajímavé. Příležitost, které jsem ráda využila, protože to pro mě bylo něco naprosto nového. Samozřejmě jsem realistka a nemyslím si, že po absolvování hodinového semináře bych byla schopná se ubránit potenciálnímu útočníkovi. Navíc si myslím, že v okamžiku, kdy velkou roli hraje překvapení, by měla co dělat i žena, která se věnuje bojovým sportům pravidelně. Ale určitě není na škodu se něco naučit. Součástí těchto seminářů byla i přednáška zaměřená na zvýšení sebevědomí. To je podle mě pro mnoho žen velmi potřebné.

Co by napadené ženy měly dělat?

Utéct! Ano, je to tak, nejlepší je útočníkovi utéct. Kopnout ho mezi nohy a utíkat jak o život. Důležité je také křičet, upozornit okolí. Nenechat se odvléct někam stranou. Teď samozřejmě nemluvím o případech, kdy se jedná o domácí násilí. Tam je třeba postupovat jinak. Avšak už jen vědomí, že se žena dokáže ubránit, jí možná pomůže najít v sobě odvahu situaci řešit.

Stala jste se také kmotrou knížky V dobrém i zlém a ještě horším…

Jde o pravdivé příběhy žen, které si prošly domácím násilím. Doufáme, že tím podpoříme další týrané ženy a ukážeme jim, kudy vede cesta ven. Kromě toho právě objíždíme střední školy a se studenty vedeme debaty o násilí.

Je vám dvaačtyřicet let, práce máte dost. Nejste už unavená?

Nejsem. Čeká mě ještě posledních pár roků intenzivní práce, takže si to užívám. Navíc umím odpočívat.

Čím teď aktuálně žijete?

Přijímačkami Elliny na střední školu. Hlásí se na gymnázium. A za týden letím do New Yorku, kde mám focení.

Seminář o sebeobraně žen absolvovala na vlastní kůži.

Seminář o sebeobraně žen absolvovala na vlastní kůži.

FOTO: Michaela Feuereislová

Co ráda předvádíte?

Přehlídky nechodím, jen na začátku kariéry, teď už vůbec ne. Nemám je moc ráda. Dělám fotky do reklam, do katalogů, do televizních spotů.

Vypadá to, že modelky mezi sebou soutěží, která bude mít víc dětí. Michaela Maláčová čeká čtvrté, vy máte tři jako Tereza Maxová, Simona Krainová už zvládla dvě, Andrea Verešová uvažuje o třetím.

(směje se) I holky, které se mnou dělaly ve Victoria Secret, mají tři až čtyři děti.

Nesouvisí to s pocitem, aby život modelek měl ještě větší smysl a něco po nich zůstalo?

Nemyslím si, že by se modelky chtěly ještě takto realizovat, spíš to souvisí se zabezpečením. Když nemusíte počítat každou korunu, je jednodušší mít velkou rodinu. Já jsem na volné noze a vybírám si jen takovou práci, která mě baví. A co je nejdůležitější – mám tak na děti a rodinu čas. Kariérně už si nepotřebuji nic dokazovat.

Když se vám v New Yorku narodil první syn, byla jste teprve na začátku kariéry.

Byla jsem uprostřed své kariéry a Janíka jsem všude brala s sebou.

Yannick mluví česky?

Mluvila jsem na něho česky od narození, i když jsme žili v cizině a návrat domů jsem neplánovala. Chtěla jsem ale, aby se domluvil s mými rodiči a rozuměl mému rodnému jazyku. Takže mluví, sice klopotně, ale mluví. Umí anglicky, italsky a ve škole má němčinu. Chodí do mezinárodní školy, v létě mu bude sedmnáct. Uvidíme, co bude dělat po maturitě.

Třeba odjede za tátou do Itálie?

Byla bych ráda, kdyby pokračoval ve studiu, ale Florencie ho neláká. Možná Skandinávie nebo Amerika.

Nemá u nás Ella Joy Anna problém se jménem?

Tahle podoba je její americká verze. Tady je pouze Ella Peštová. V Americe vám nikdo nediktuje, kolik jmen můžete mít, takže jich má o pár víc. (smích) Ellinka chodí do páté třídy, krásně kreslí a slyší hudbu, dokonce si skládá písničky, dokáže na klavír zahrát cokoli.

V první třídě ještě chtěla být učitelkou.

V první třídě ještě chtěla být učitelkou.

FOTO: soukromý archiv Daniely Peštové

Ještě jsme neprobraly nejmladšího Paula.

Pájovi teď byly čtyři roky, chodí do školky. No, chodí, vždycky začne a pak onemocní.

Není náhodou rodinný mazánek?

To si nemyslím. Jako nejmladší si buduje svoji pozici, má velký drajv, umí se prosadit. Děti nerozmazlujeme, ale je fakt, že u Páji už nemáme tolik důslednosti. Janík mi vyčítá, že jemu jsme zakazovali určité kreslené seriály nebo nějaké hračky, zatímco Pája je má povolené.

Jak spolu doma mluvíte?

S dětmi mluvím anglicky, s Paľem česky a zvláštní je, že starší děti mají tendenci mluvit s Pájou česky. Nevím, čím to je. Janík s Ellinou si povídají anglicky.

A co slovenština?

Děti nedělají rozdíl mezi češtinou a slovenštinou. Paľo na ně mluví slovensky, takže občas použijí i tady slovenský výraz.

K čemu své děti vedete?

Nejsem ambiciózní matka v tom, že by musely mít každý den nějaký kroužek nebo vozit domů medaile. Stačí, když budou slušné, spokojené a empatické ke svému okolí.

S Paľem Haberou žijete už třináctým rokem. Kdy jste ho poprvé zaregistrovala?

V roce 2000 jsme moderovali jednu soutěž krásy. On byl ve dvojici s Adrianou Sklenaříkovou a já s Bořkem Slezáčkem. Tam jsem ho viděla poprvé. Věděla jsem, že je zpěvák, ale jeho písně a kapelu Team jsem neznala. Žila jsem v cizině.

S Paĺo Haberou už třináct let tvoří pár.

S Paľo Haberou už třináct let tvoří pár.

FOTO: Michaela Feuereislová

Vidíte, a teď vám je zpívá doma!

No jasně, každý večer! (hlasitě se směje)

Sledujete soutěž Česko Slovensko hledá Superstar, ve které je Paľo porotcem?

Dívám se. S Ondrou Soukupem a Ewou Farnou se docela shodují. Sledovala jsem už americkou verzi American Idol, mně se tenhle typ pořadů líbí.

Díky tomu se ale moc nevidíte, že?

Vidíme se až až. Paľo pracuje hodně doma, má tam studio.

Kam jezdíváte na dovolenou?

Někam do tepla, třeba na Maledivy.

Máte slabost pro nějakou zemi?

Ráda jezdím do Mexika, cítím se tam jako doma. Dobře je i na Karibiku. Těch míst je spousta.

Co děláte tady ve volném čase?

Chodím do fitka, to mě baví. Mám osobního trenéra, ale cvičím i bez něj. A ráda vařím.

Na loňské akci Avonu proti rakovině prsu se pochodovalo v růžové barvě.

Na loňské akci Avonu proti rakovině prsu se pochodovalo v růžové barvě.

FOTO: Avon Cosmetics

Pro tolik lidí!

Všichni, až na Páju, málo jedí, ten nejmenší nás jednou sní. Vařím podle receptů, a návštěvám i to, co jsem ještě nikdy nezkoušela. V kuchyni se cítím stejně jako ve fitku, je to čas, kdy můžu vypnout, nestarat se o nikoho a nacházet klid ve svých myšlenkách. Někdy mi pomáhá Pája, strašně rád roztlouká vajíčka, ale pak víc uklízím, než vařím.

Tak to máte vyhráno. Nikdy ještě mezi vámi nenastala krize?

Krize vyloženě ne. Máme štěstí. Kdosi řekl, že jeho rodiče se nerozešli proto, že se nikdy nechtěli rozvést ve stejný čas. Tohle asi platí i u nás. Takže zatím… (ťuká na stolek)

Máte na závěr nějaké přání?

Když jsem byla mladší, všechno jsem plánovala, ale pak jsem se naučila dávat věcem volný průběh. Ulevilo se mi. Chci zdravé a spokojené děti, pohodový vztah a čistou mysl. A přála bych si, aby ubylo domácího násilí.