Článek
„Znásilnění, vraždy, loupeže, závažná poranění,“ vypočítává policistka, co bylo před mateřskou dovolenou její každodenní pracovní náplní. Specializovala se navíc na ty těžké zločiny, ve kterých hráli roli mladiství. Ať už jako oběti, nebo pachatelé.
Klid jejího domova s romantickou vyhlídkou na vltavské skály, kde se spolu se svým manželem stará o dvě malé dcery, ostře kontrastuje s vyprávěním o její profesi policejní psycholožky.
„Jsou vraždy, na které se prostě nedá zapomenout. Pořád je máte před očima. Mravnostní kriminalita, jako je znásilnění či zneužívání, je navíc mnohem horší nežli třeba přestřelky či vraždy, ve kterých si účty vyřizují různé bandy a gangy. Ne že by mrtvý lupič nebudil soucit, ale osmiletá holčička, kterou léta zneužívá její otčím a ona mlčí jen proto, aby neublížila mamince, to je pro mě něco strašného,“ přibližuje vyšetřovatelka atmosféru, ve které probíhaly její pracovní dny.
Než odešla na mateřskou, pracovala krátce také v celní správě, kde přišla do kontaktu s nejrůznějšími mafiemi a pašeráky. „Ti alespoň dodržují jakousi pracovní dobu,“ zlehčuje, „ale jakmile se stane vražda, musí se vyjet v jakoukoli denní nebo noční hodinu. Neexistuje říct, že nemáte hlídání.“
Dítě nechat vyřvat? Nesmysl!
Když před sedmi lety nastoupila na první mateřskou dovolenou se starší dcerou, její život se od základu proměnil. Místo kaluží krve, snímání otisků prstů možných pachatelů a sestavování jejich psychologických profilů, se jí otevřel svět rodičovství. Začala se o něj spolu se svým manželem zajímat aktivně.
„Dopátrali jsme se až k metodě tzv. přirozeného rodičovství,“ přibližuje. Z čeho tato metoda vychází? Mimo jiné i ze zkušenosti přírodních národů. Děti žijící v kmenech nosí matky na svém těle v šátcích, kojí je, kdykoli si řeknou, a nočník či kočárek neznají.
Výsledek? Nestresované dítě, ale ani matka. „Jasně že žijeme v jiných podmínkách, ale sama jsem zjistila, že naslouchat intuici, zvlášť v mateřství, se vyplatí,“ vysvětluje Tereza Sejkorová.
„Kdybych se u první dcery neřídila radami typu - dítě se musí nechat vyřvat, myslím, že bych udělala líp. Nejde o to děti rozmazlovat, hranice a pravidla by měly být jasně stanoveny a měly by být transparentní. Tedy takové, aby jim dítě rozumělo. Myslím si ale, že zrovna pláč miminek není dobré ignorovat, žádné nepláče bez důvodu.“
U mámy je bezpečně
Právě vnímavost k potřebám dítěte je v přirozeném rodičovství stěžejní. „Pokud bylo dítě u maminky v bříšku a cítilo tam její srdíčko, dá se předpokládat, že to tak bude chtít i poté, co se narodí. U mámy se zkrátka bude cítit bezpečně.“ Šátky se speciálním pružením umožňují mamince i dítěti být stále v kontaktu. „Kdo umí šátek správně uvázat, a nic na tom není, potvrdí mi, že z něj vůbec nebolí záda. Na rozdíl od nejrůznějších nosítek či krosniček, kde váha dítěte není rovnoměrně rozložena,“ pochvaluje si policejní psycholožka.
Přirozené rodičovství v sobě zahrnuje i tzv. bezplenkovou komunikační metodu. „Dítě umí dát od velmi raného věku najevo, že si potřebuje ulevit. Jde jen o to, všímat si, jakým posunkem či výkřikem to udělá, a pak být dostatečně rychlí. Takže na nočník nevysazuju, ale snažím se vnímat, kdy potřebuje Zuzanka,“ tvrdí Tereza Sejkorová, která je díky své profesi zvyklá všímat si detailů.
Ostatně ani na mateřské dovolené nezahálí. Mezi mladé lidi chodí i nadále, a to v rámci projektu Řekni drogám ne, který sponzoruje VZP. Na přednáškách o prevenci drog či kriminality dokáže bohatě zúročit své profesní zkušenosti. „Pro děti je vždy zajímavá osobní zkušenost víc než suchá fakta,“ myslí si. „Vyptávají se na všechno možné.“ A protože s následky užívání drog a s kriminalitou s nimi spojenou má díky své práci zkušeností víc než dost, je o tyhle přednášky velký zájem.
„Doufám, že ano,“ odpovídá na otázku, zda se ještě chce vrátit ke své profesi. „S malými dětmi je to takřka nemožné a já si chci mateřství užít. Moje práce mě ale natolik baví, že pevně věřím, že jednou půjde skloubit i s mojí rodinou!“