Dustin Hoffman: V mládí jsem měl těžký mindrák z nulového štěstí u žen

„Odvahu mi v mých čtyřiasedmdesáti dodali kolegové, kteří to už úspěšně zkusili přede mnou - Georgem Clooneym počínaje a Clintem Eastwoodem konče. Navíc v poslední době se mi stejně už víc líbí spíš filmy dabovat než hrát. Například postava Mistra Shifu v animované komedii Kung Fu Panda se mi tak zalíbila, že jsem si ji letos s chutí zopakoval počtvrté, a tak jsem si řekl, že si režírování zkusím,“ prozrazuje. Hned také dodává, že tak lukrativní nabídka, jako je Quartet (Kvarteto), se neodmítá.

Divadelní hru i filmový scénář Kvarteta, komedie o stárnoucích operních pěvcích, totiž napsal za Pianistu oscarový sir Ron Harwood. A Dustinovi nedělalo problém najít okamžitě pro film současné herecké jedničky. „S důvěrou jsem se obrátil na známé britské kolegy, a když mi kývli Maggie Smithová a Michael Gambon, oba známí z výborné komedie Gosford Park a ze série filmů o Harrym Potterovi, věděl jsem, že do toho mohu jít,“ konstatuje spokojeně populární rodák z města andělů.

Za půl století u filmu hrál s těmi největšími esy, legendárním Steevem McQueenem počínaje po oscarové součastníky Roberta Redforda, Meryl Streepovou, Roberta De Nira a další. S oblibou vzpomíná na pro něj nejproduktivnější sedmdesátá léta, kdy si zahrál i se slavným anglickým hercem Laurencem Olivierem.

„V té době byl už tehdy sedmdesátiletý Laurence Olivier jedním z největších světových herců. Mně bylo skoro čtyřicet, a přesto, když jsem se dozvěděl, že s ním mám hrát v thrilleru Maratonec, podlomila se mi kolena. V roli studenta, který se nevědomky připlete do smrtící hry sadistického katana, jsem měl vlastně druhou hlavní roli a vzal jsem ji velice vážně. Scénu, při které mě na zubařském křesle mučí, jsme natáčeli brzy ráno a já jsem měl podle scénáře vypadat hrozně, protože jsem hrůzou několik nocí nespal.

Vzal jsem to tedy doslova a tři noci jsem flámoval. Byl jsem tehdy navíc v těžké depresi, rozváděl jsem se totiž se svou první ženou, takže jsem to ráno skutečně vypadal příšerně. Laurenc se mě zeptal, co se stalo, a tak jsem mu to vyklopil a on mi na to řekl: Proč nezkusit hraní, chlapče? To je mnohem jednodušší. Myslel tím, že flámování bylo daleko náročnější, a ne to, že bych neuměl hrát. Noviny to v článcích ale tehdy obrátily, takže jsem to pak musel uvádět na pravou míru. Od té doby už naštěstí nikomu nemusím vysvětlovat, že umím hrát,“ směje se dnes už trojnásobný držitel Oscara.

Dustin, který se jako nejmenší slavný muž Hollywoodu se svými 163 centimetry dělí o první místo s Tomem Cruisem, dnes vzpomíná s úsměvem ještě na jednu věc. „V mládí jsem měl těžký mindrák z nulového štěstí u žen. Strašně jsem toužil po holkách, a nemusely to být ani krasavice. Tehdy mi stačilo, když měly dvě nohy, byly milé a usmívaly se na mě. Časy se ale mění a dnes už mě nerozhází, ani když se ke mně přivine ta nejkrásnější modelka.“