Herec Jim Carrey: Abstraktní umění mě pohltilo

„Abstraktní umění mě pohltilo. Jen při natáčení Pana Poppera jsem v New Yorku namaloval třicet větších obrazů ve velikosti asi 3x5 metrů a doslova jsem o ně v bytě zakopával. Proto jsem si raději pronajal studio, kam jsem chodil vždy po práci tvořit,“ prozrazuje Jim (49). Obrazy vyjadřují, jak říká, pocity jeho rozjitřené mysli, malování ho vzrušuje i uklidňuje. A to nejspíš herec, který léta trpěl depresemi, potřebuje. Zřejmě to byly opět stejné pocity beznaděje, úzkosti a stres, které vedly loni po pěti letech k rozchodu s jeho další přítelkyní, o deset let mladší herečkou a bývalou dívkou Playboye Jenny McCarthyovou.

Jim věnoval i spoustu energie výchově jejího dnes osmiletého autistického syna Evana, což také nejspíš k jeho duševním stavům nepřispělo. S Jenny se rozešli jako dobří přátelé, z jeho života proto nezmizela. Má velice ráda komikovu dceru Jane (23) i jejího ročního syna a pyšní se, že je jeho babičkou.

„Jane je mým největším štěstím. Když ze mě loni udělala dědečka, byl jsem na vrcholu blaha. Vždycky jsem rád točil filmy pro děti, takové, které si užije celá rodina. Od chvíle, co je na světě vnuk Jackson, je mám ještě raději. Proto jsem také vzal komedii o tučňácích. Je o tom, jak zvířata dovedou dát rodinu dohromady, moc bych si přál něco podobného ve vlastním životě,“ přiznává devětačtyřicetiletý, dvakrát rozvedený Carrey.

Proto ho tolik zasáhla nedávná zpráva o tom, že rok po narození syna se Jane se svým manželem, zpěvákem skupiny Blood Money (Krvavé peníze) Alexem Santanou, rozcházejí. Hrozí se toho, aby dcera nešla v tomto směru v jeho šlépějích. Herec s talentem od boha u žen štěstí opravdu neměl. Po nevydařeném manželství a rozvodu s producentkou Melissou Womerovou v roce 1995 a dva roky nato s herečkou Lauren Hollyovou začal být Jim závislý na lécích, které ho držely ve formě i v dobré náladě.

Poslední ránu mu zasadila Renée Zellwegerová, do které se bláznivě zamiloval v roce 1999 při natáčení komedie Já, mé druhé já a Irena. Když se s ním po pár měsících rozešla, zcela se vytratil ze společenského života. Podle těch, kteří Jimyho dobře znají, se komikem narodil. Žil sám a vyžíval se v psychicky náročných rolích, jako byl  pomstychtivý montér v Cable Guy, chlapík, jehož osobní život sledoval v živém televizím přenosu Truman Show celý svět, či na smrt nemocný komik ve Formanově Muži na Měsíci.

Jimovi přátelé jsou přesvědčeni o tom, že se na jeho duševním stavu částečně podepsalo i nelehké mládí v početné katolické rodině. Kvůli poměrům doma nedokončil ani gymnázium a začal pracovat, aby pomohl rodičům, kteří živili čtyři děti. Po nuceném přestěhování z rodného Newmarketu do Toronta dělal v místní automobilce, a když bylo třeba, po nocích chodil uklízet. Jeho otec Percy, nadaný muzikant, toužil, aby syn dosáhl úspěchu, který byl jemu odepřen, ale školu mu dopřát nemohl. Místo studií se Carrey doma po práci snažil rozesmávat svou nemocnou matku Kathleen, což mu dalo spoustu námětů.

V sedmnácti letech si je začal procvičovat v místním klubu komiků. V Hollywoodu prorazil až po letech dřiny, ve třicítce. Na čas ožil až v roce 2000 po úspěšné zimní pohádce Grinch. Tehdy se nechal slyšet, že když už má smůlu na ženy, alespoň přišel na to, že s penězi a kamarády se dá také docela spokojeně žít. Osobnímu asistentovi, právníkovi a tiskovému mluvčímu koupil porsche a vzal je na dovolenou snů. Když v roce 2005 poznal Jenny, přímo rozkvetl. Po pěti letech byl ale zase konec. A právě rozchod s ní a konec dceřina manželství ho opět vrátily do nepříznivého duševního rozpoložení. Zachraňuje ho už zmíněný nový koníček.

„Když nehraju, tak hned po ranní kávě vezmu štětec a začnu malovat. Není to pro mě jen nahodilá kratochvíle. Pár věcí se mi už hodně povedlo a další mám v hlavě. Určitě s nimi jednou lidi hodně překvapím,“ předpokládá Jim, který si na to konto pořídil i nový sestřih a svou fotku poslal na Twitter. K účesu s vlasy vyčesanými uprostřed hlavy do výšky napsal, že jsou jako štětec na malování. Ani na okamžik tím nezapřel, že je každým coulem komediant.