Ikona rozervaného mládí James Dean by oslavil osmdesátiny

Kdo ví, jak by se asi vyvíjela jeho kariéra, kdyby se James Dean onoho osudového večera v roce 1955 nestřetl s protijedoucím vozem a navždy se tak neuzavřely všechny naděje této talentované filmové hvězdy.

Můžeme se jen dohadovat, každopádně v zapomenutí by sotva skončil, protože kromě sexy vizáže a romantické aureoly byl Dean bezpochyby jeden z nejnadanějších amerických herců své generace. Nebylo mu ještě ani pětadvacet, když natočil svůj třetí a poslední film, a jen pár dní po skončení natáčení se uzavřela jeho životní i filmová dráha.

James Dean se narodil jako James Byron Dean 8. února 1931 ve městě Marion v Indianě, kde jeho otec farmařil. Po šesti letech se rodina přestěhovala do Santa Moniky v Kalifornii, protože Jamesův otec tu získal výnosnější práci zubního technika.

Zlom v Jamesově životě přišel o tři roky později, kdy na rakovinu zemřela jeho milovaná maminka, citlivá a múzicky naladěná žena, po které zdědil talent i povahu. Díky matce začal hrát na housle, přivedla ho také ke čtení a pravidelnému poslouchání rozhlasu.

S otcem si malý James nikdy moc blízký nebyl, což se ještě prohloubilo po matčině smrti, když ho otec, neschopný sám se o něho starat, poslal na výchovu k příbuzným na venkov. Zde je nejspíš základ hlubších pocitů odcizení a chladu mezi ním a otcem, který James později ventiloval ve svých filmových rolích.

„Herectví je pro mě logický způsob, jak může člověk projevit svoje neurózy,“ prohlásil jednou.

Už na střední škole se James začal věnovat divadlu, na přání otce šel ale nejprve studovat práva. Nakonec však touha po hraní zvítězila a po roce James změnil obor studia na Kalifornské univerzitě, kde začal místo práv studovat herectví.

Univerzitu pak stejně opustil už v roce 1951, aby se mohl plně věnovat rozvoji své kariéry. Po několika štěcích v televizi a v reklamě, mimo jiné například na Pepsi Colu, odešel na radu přátel do New Yorku, kde začal studovat v prestižním Actors Studiu Lee Strasberga.

Škola založená na pojímání herectví jako hlubokého psychologického ponoru po postavy ho nadchla, stejně jako jeho spolužáci, z nichž se nejeden stal také hereckou legendou. V roce 1952 píše nadšeně v dopise: „Je to největší divadelní škola. Chodí sem lidi jako Marlon Brando, Julie Harrisová, Arthur Kennedy… Každý se sem nedostane. Je to to nejlepší, co se může herci stát. Já jsem tu jeden z nejmladších.“

Právě Marlon Brando, který by mohl být Deanovi starším bratrem, odstartoval v Americe populární éru rebelských hrdinů, mladých mužů, kteří se na plátně i v životě postavili do opozice vůči generaci rodičů a jejich světu, stejně jako klasickému uhlazenému herectví.

Brando už měl v té době za sebou úspěšnou filmovou verzi divadelní hry Tennessee Willamse Tramvaj do stanice Touha (1951), následoval rebelující motorkář ve filmu Divoch (1953) a syrové drama V přístavu (1954), které mu vyneslo pověst drsňáka, sexy idolu, a také sošku Oscara. Režisérem filmů Tramvaj do stanice Touha a V přístavu byl Elia Kazan, který také vyučoval v Actors Studiu, a poté, co odstartoval kariéru Marlona Branda, dal šanci i Jamesi Deanovi.

Původně chtěl Kazan do role citlivého mladíka odstrkovaného otcem v připravovaném filmu Na východ od Ráje (1955, podle stejnojmenného románu Johna Steinbecka) obsadit právě Branda, uvažovalo se také o začínajícím Paulu Newmanovi. Nakonec po kamerových zkouškách získal roli Dean, na kterého režisér vsadil i kvůli jeho podobným životním zážitkům.

Role nejistého, nikam nezapadajícího kluka, strádajícího bez matky ve stínu úspěšnějšího bratra sedla Deanovi jako ulitá a znamenala raketový start jeho nedlouhé kariéry. Kromě diváckého úspěchu byl mladý herec za svůj výkon také nominován na Oscara.

Dalším – a nejslavnějším – rozervaným hrdinou v Deanově podání byl Jim Stark v legendárním filmu Rebel bez příčiny (1955, režie Nicolas Ray), který především díky autentickým hereckým výkonům a univerzálnímu tématu generačního střetu obstojí s přehledem i dnes.

Dospívající mládež, která zmateně, ale vytrvale hledá své místo na světě, přičemž se snaží jít proti zavedeným konvencím i za cenu velkých risků a naráží při tom na nepochopení a skepsi rodičovské generace – to bylo téma, které oslovilo nejen tehdejší teenagery, kteří si z Deana udělali ikonu.

Ve filmu byla Deanovou partnerkou teprve sedmnáctiletá, ale už filmově ostřílená Natalie Woodová, a v jedné ze svých prvních rolí se v něm objevil také Dennis Hopper – rebel z pozdější Bezstarostné jízdy.

Málokteří z jeho fanoušků a fanynek tehdy tušili, že jejich idol byl s velkou pravděpodobností homosexuální či přinejmenším bisexuální. Tehdejší společnost nebyla v tomto ohledu příliš benevolentní, s čímž počítala i hollywoodská studia, která Deanovi a patrně i jiným „neopatrným“ hercům vymýšlela ty správné heterosexuální aféry a dobrodružství. Jedním z nich byla zřejmě i romance s italskou herečkou Pier Angeliovou, která se nakonec provdala za jiného.

Deanův přítel z dětství a autor jeho první biografie William Bast tvrdí, že měl s Deanem sexuální vztah, a rozhodně nebyl jediný. Fakt, že Dean měl heterosexuální i homosexuální vztahy, potvrzují i další zdroje z novinářských a uměleckých kruhů, například Joe Hyams nebo scénárista Gavin Lambert.

Posledním Deanovým snímkem byl Obr režiséra Georga Stevense, ve kterém si zahrál spolu s Elisabeth Taylorovou a Rockem Hudsonem. Drama z prostředí texaských ropných polí mu vyneslo další nominaci na Oscara, tentokrát však už in memoriam.

Dean měl stejně jako jeho hrdina z filmu Rebel bez příčiny rád rychlá auta, dokonce závodil, a tato vášeň se mu stala osudnou. Když 30. září 1955, pár dní po dotočení posledních záběrů Obra, vyrazil v podvečer se svým novým Porschem na vyjížďku, oslněn sluncem přehlédl protijedoucí vůz, se kterým se čelně srazil. Jeho spolujezdec, mechanik z garáží, vyvázl se zraněními, řidič druhého vozu jen se škrábnutím. Těžce zraněný Dean svým zraněním na místě podlehl.

Dlouho poté se tradovalo, že Dean jel příliš rychle, a navíc před srážkou šlápl na plyn, čímž zavinil nehodu. Nové vyšetřování případu v roce 2005 však ukázalo, že herec jel přiměřenou rychlostí 113 kilometrů v hodině a před střetem s druhým autem začal prudce brzdit, aby srážce zabránil, což se mu už ale nepodařilo. Svět tak přišel o velkého herce, z jehož popela vstala legenda, kterou dodnes nikdo nepokořil.