Právě jste se vrátila z hor. Jak jste si to s dětmi užila, měla jste vůbec čas si sama zalyžovat?

Na lyžování typu „až do mrtva“ musím ještě chvíli zapomenout. Skloubit všechno nebylo vůbec jednoduché. Snažili jsme se učit lyžovat holky, které ale chodí ještě po obědě spát, a do toho jsme se museli přizpůsobit Filípkovi, který by chtěl lyžovat pořád. Takže jsem si nejvíc užila večerní lyžování, a když jsem měla absťák po pohybu, tak jsem si na pokoji zacvičila. Jsem beran, takže musím svoji energii ovládat, ale hory mám ráda a nenechám si je ujít. A své děti je chci také naučit vnímat.

Je za námi rok 2010. Co vás v minulém roce nejvíc potěšilo, ať už soukromě nebo pracovně?

Potěšil mě můj syn Filípek, který začal chápat, že co si v životě neudělá, to nebude mít. Začal se sám připravovat do školy, a když se mu podaří dostat dobrou známku, má z toho dobrý pocit. Mám radost i z toho, že lidi u mě ve fitku nic nedají na to, že je finanční krize, chodí dál cvičit a dbají na svoje zdraví. A poslední věc, projekt Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou, který dělám pro děti a s dětmi z dětských domovů, dopadl dobře a jsem ráda, že jsem ho díky sponzorům mohla opět uskutečnit.

Co chystáte v letošním roce?

Celou řadu věcí. Věřte ale, že každý začátek roku vnímám a přistupuji k němu s velkou pokorou. Získávat peníze na charitativní činnost je docela těžké a začátek roku je proto pro mě nejzásadnější. V polovině ledna jsem spustila nové internetové stránky kynychova.cz, aby se lidé mohli lépe orientovat ve všech aktivitách, které dělám. Do mé cvičební edice Hejbejse přibudou další tituly cvičebních DVD a děti z dětských domovů musí opět trénovat, abych dostála tomu, co jsem započala - pravidelnost a zodpovědnost posunuje děti dál.

Jak jste vlastně na projekt spolupráce s dětskými domovy přišla?

O dětech v dětských domovech jsem přemýšlela léta, až časem jsem se rozhodla za nimi rozjet, a s holýma rukama se mi tam nechtělo. Tak jsem vymyslela tenhle projekt. Snažím se děti učit vnímat pohyb a taky pochopit, že se může dělat profesionálně, že je může někam posunout. Aby věděly, že to není jen o hopsání a zabíjení času u hudby, ale že se tvoří choreografie, pracuje se s výrazem a tak dále.

Cílem projektu je vlastně naučit děti, že jim nikdo nic nedá, že se samy musí snažit. Děti se celý rok připravují a zdokonalují své sestavy, na podzim pak jejich snažení završí velké finálové klání. Je to pro ně hodně motivující, a navíc je to baví.

Ve sportu jste jim určitě skvělým příkladem. Svou postavu si udržujete cvičením, to je jasné. Jak jste na tom s jídelníčkem? Jíte jen poctivě „zdravě a pravidelně“, nebo taky občas zahřešíte?

Nehřeším moc, protože cvičím tři hodiny denně a to by mé tělo s hříchy nevydrželo. Mám ráda vínko a to si dopřeju každý den, taky jsem před nedávnem potkala skvělou kamarádku, která dělá pravé belgické pralinky, a nechci mlsat nic jiného. Dopřát si něco sladkého a kvalitního, to se také musí umět.

Není tajemstvím, že jste si postavu i obličej vylepšila také pomocí plastické chirurgie. Byla to podle vás nutnost, protože vás vzhled vlastně živí, anebo taky ženská marnivost?

Obojí. O postavu se starat umím, liposukci nepotřebuji, ale ženské vnady vám dá bůh, a u mě byl skromný. Když pak přišla nabídka televizních cvičebních dílů, chtěla jsem šanci chytit za pačesy, a tak jsem šla na operaci. Koneckonců mám tři děti a věčné vstávání k nim vám na kráse nepřidá. Měla jsem pytle pod očima, proto jsem si je nechala upravit. Jsem s tím spokojená a žiju život naplno, a když bude něco potřeba upravit, tak proč ne.

Nebojíte se trochu, co přijde za pár let s dalšími vráskami?

Vůbec ne, od toho jsou tu odborníci na plastickou chirurgii, stejně jako my – trenéři, kteří umíme tvarovat postavy.

Co plastika a muži, dovedete si to představit? Myslíte, že třeba v budoucnu v rámci „emancipace“ budou muži také tlačeni k dokonalému vzhledu?

Nemusí být dokonalí a lepší. Pokud má muž kruhy pod očima a pak si nechá udělat spodní víčka, tak se mu obličej rozzáří. Ve fitku mám několik mužů, kteří si takto vylepšili zdravotní stav a přestaly je bolet oči a hlava. To vám potvrdí spousta lékařů. Každopádně pohled na pěkně upraveného muže je příjemný.

Vypadá to, že jste perfekcionistka, která touží mít vše dokonalé…

Aby byl člověk schopen uskutečnit vše, co si předsevzal, musí být tvrdý. A to asi jsem. Třeba charita, které se věnuju, už není jen o dětech v dětských domovech a těch mých vlastních dětech. Zvládat to je složité a zavazující, ale to mě baví. Lidi, kteří se mnou na projektu dělají, smýšlejí jako já. K dokonalosti mám ještě hodně daleko, chtěla bych věci dělat ještě lépe, ale moje děti mě teď hodně potřebují.

Kde dnes berete sílu, kde čerpáte energii?

Ve svých dětech, ve fitku, ve svojí práci. Dělám, co mě baví, to je pro mě největší zdroj energie.