Článek
Třeba v padesátých letech minulého století se objevil nový přístup. Socialismus potřeboval pracovní sílu žen. Šly do fabrik, na pole i do kanceláří. Oficiální ideologie proto snižovala význam citové vazby matky a dítěte. Razila zásadu: žádné chování a rozmazlování. Děti pracujících matek často putovaly do jeslí už v půl roce.
Teprve v šedesátých letech se objevily nové názory odborníků. Zdůrazňovaly, jak důležitý je vztah matky a dítěte. Matka by mu měla projevovat lásku, dopřávat častý tělesný kontakt a vybudovat pro něj domov, který je zabydlený pro něj jistými a láskyplnými lidmi.
V USA vrcholila v té době móda výchovné benevolence. Dítě se stalo malým bohem, který si může dělat, co chce. Rodiče mu nestanovují hranice a dbají o to, aby mu náhodou nenabourali jeho sebevědomí. Výsledkem této výchovy byla vysoká kriminalita mládeže a mnoho neurotických poruch mezi mladými lidmi.
V posledních letech se naštěstí opět zdůrazňuje autorita rodičů. A také potřeba mužského a otcovského vzoru ve výchově. Odborníci dnes vědí, že je nutná větší angažovanost otců při výchově potomků. Ale i nutnost bezvýhradného citového přijetí dítěte rodiči. Musí ho přijmout se všemi jeho zvláštnostmi. Respektovat jeho osobnost.
Přitom však musí mít pevně stanovené hranice, které nesmí překračovat. Pokud tak učiní, a děti to zkoušejí stále, je nutné, aby následovala přiměřená sankce. Tedy na jedné straně láskyplné přijetí, na druhé spravedlivá důslednost.
Kázání nefungují
Děti nevychová žádné brilantní kázání, ale to, že se jim věnujeme. Reagujeme na jejich chování a ony na naše. Profesor Zdeněk Matějček vždycky říkával, že nejvíc vychováváme, když nevychováváme vůbec. Jsme pro děti vzorem a ony mají tendenci přejímat naše hodnoty i chování. Když chci, aby byly pořádné, musím být sám pořádný.
Tvrdými tresty si autoritu neudržíme. Jsou spíš výrazem rodičovské bezmoci. Vypěníme, někdy i uhodíme a pak jsme opět nedůslední. Důslednost je pro rodiče náročná a nepohodlná, ale jako jediná bývá účinná.
Zásadou číslo jedna je soudržnost rodičů. Musí postupovat jednotně. Čím více dětí mají, tím je to důležitější, protože na ně hrají přesilovku. Je potřeba měřit všem stejným metrem. A stanovit pravidla tak, aby byla jasná, srozumitelná a závazná. Děti si je pak přirozeně osvojí a rodiče získají respekt.
Pokud se rodiče nedokážou shodnout na výchově, měli by navštívit zkušeného rodinného terapeuta. Pomůže jim vyřešit výchovné spory a vzájemně se pochopit.
