Poradna: Jak zařídit, aby dospívajícího syna učení bavilo

Váš syn je ve věku, který je zásadním mezníkem na cestě k samostatnosti. Nastupuje u něj puberta, s tím spojené hormonální, fyziologické změny, dochází ke změnám v přemýšlení a mozkových činnostech. To, co vy budete pociťovat ve vzájemném vztahu nejvíce, je, že se začne syn vymezovat proti jakýmkoli autoritám, rodičovským obzvlášť. Určitá rebelie, vymezování a vzdor patří ke zdravému průběhu puberty a dospívání, na jejichž konci je samostatný zodpovědný člověk.

Váš syn v sobě prožívá spoustu změn, které jeho samotného mohou překvapovat (rychle vyroste, hlasová mutace, změny nálad, poluce), to vše ho zaměstnává. Do toho vstupují změny zvenku. Stěhování, změna školy, změna spolužáků a učitelů. To všechno je velký balík, se kterým si v tomto období váš puberťák nemusí umět poradit.

Projev ve formě zhoršených známek je už jenom dobře viditelný důsledek volání o pomoc. Mé upozornění – školními výsledky se velmi dobře vydírá – jak rodič dítě, tak dítě rodiče. Obecně klesá v tomto věku chuť věnovat čas školnímu učení.

Přijměte, že to, co se děje, je v pořádku. Váš syn vám formou svého přístupu ke škole něco sděluje. Právě škola je nejčastějším prostředkem jakéhosi vzdoru proti autoritám. Může vám tím říkat: „Mami, já si to zvládnu pořešit sám, nenuť mě.”

1. Oceňte syna, jak zvládl změnit školu. Zajímejte se, zda má kamarády mezi spolužáky, čím ho zaujali. Co by chtěl umět, jako umí spolužák. Který učitel je fajn, co se mu na něm líbí atd. Přechod na jinou školu může být pro některé děti velmi zatěžující a od rodiče potřebují slyšet slova uznání, že si toho všimli a neberou to jako samozřejmost.

2. Pobavte se o tom, co ho ve škole nejvíce baví, který předmět by měl klidně celý den, co ho na něm baví? Kdyby uměl čarovat jako Harry Potter, co by si vyčaroval? Co synovi jde, o to se může opřít, je potřeba ho podporovat, oceňovat.

3. Využijte tohoto období k tomu, že své dítě budete vidět zralejší a schopnější se o školní výsledky postarat. Ve 12 letech jsou děti schopné převzít zodpovědnost za velkou část školních povinností. Důležité je, aby jim je rodič ponechal a nebyl tím, který pořád dohlíží a kontroluje. Zodpovědnosti se vaše dítě naučí jedině tím, že ji prožije i s důsledky. Potřebuje, aby mu rodiče věřili.

Píšete: „Čeká, až vše udělám já.” Kdybyste byla na osobní konzultaci, tak zjišťuji: Co to znamená? Děláte za syna úkoly? Čeká, až mu řeknete, že si je má napsat? Potřebuje, abyste ho řídila, ať na něco nezapomene? Co je vlastně jeho?

Pro syna je určitě velmi jednoduchý a pohodlný přístup, když řešíte věci za něj, protože tím si berete zodpovědnost a on se nemusí bát, že něco udělá špatně nebo zapomene. To je od něj velmi chytré, zároveň vy cítíte, že pro jeho budoucí život velmi neužitečné. A čtu z vašich slov, že se ptáte, jak by to šlo jinak.

Řekněte synovi, že si s ním potřebujete domluvit, jak se bude starat o své školní povinnosti a co s tím souvisí. Dohodněte si společný čas. Syn potřebuje vědět, že mu věříte, spoustu toho zvládne sám. Sepište společně, co všechno do starosti o školu patří, např.: ranní vstávání a buzení, svačina, pití, nachystaná taška, nachystané oblečení, domácí úkoly, příprava do jednotlivých předmětů, včetně tělocviku a další.

1. Zeptejte se syna, co z toho si chce vzít zcela samostatně na starost. Tuto činnost si označí. Znamená to, že si vybere maximálně dvě činnosti. Dáte mu možnost, aby si je dělal úplně po svém. Důležité je, abyste výsledek nekontrolovala, pokud vás o to nepožádá.

K dalším činnostem, které zůstanou, položte otázku: Co ode mě potřebuješ, abys to zvládl? Syn vám například řekne: „Napíšu úkol a potřebuji, abys ho zkontrolovala.” Nebo vymyslí nějakou 'mantru', která bude znamenat, že se má jít připravovat, např. 'Tablet čeká'. Pokud si syn nebude vědět rady, teprve pak nabídněte svou pomoc. Nechejte pracovat synovu fantazii. I to, co vám připadá jako hloupost, u něj může zafungovat.

2. Důležité je, abyste si řekli, co bude, když to neudělá. To si vymyslí syn a rozhodně to není trest! Je to důsledek toho, že něco zapomněl, nestihl. Když se bude jednat o úkoly do školy, tak si možná vymyslí, že si udělá samostatně on-line test z matematiky.

Takto postupně si bude přebírat činnosti spojené se školou. Uvidíte, že ve chvíli, kdy si toto bude moci řídit sám, bude mít i motivaci to dělat.

Ještě chvíli k tématu „matematika”. Je možné, že zvýšenými nároky se párkrát synovi v matematice něco nepodařilo a zcela přirozená reakce je, že ho to přestává bavit. Může to souviset i se změnami, kterými prochází.

Nevytvářejte zbytečně kolem matematiky problém, pokud z ní syn nepropadá. Potřebuje zažít alespoň nějaký malý úspěch, aby se zvýšila jeho sebejistota.

Zeptejte se syna, jak on o sobě přemýšlí, jak by se ohodnotil a na jaký výsledek (známku) se v pololetí cítí.

Rozhovor může probíhat takto: „Říkal jsi, že si věříš, že bude na pololetí z matiky dvojka. Co bys ode mě potřeboval, aby tě matematika bavila a na dvojku jsi to dotáhl? Ráda ti s tím pomůžu.” Syn si možná řekne o doučování nějakým studentem nebo bude chtít, abyste počítala s ním, případně otec. Nechejte pracovat co nejvíce fantazii vašeho syna, protože pak to bude fungovat. Společně to zařídíte. Je přesně definovaný cíl, ke kterému se syn může vydat. Zodpovědnost má každý za svůj díl samostatně.

Záměrně jsem byla v odpovědi velmi konkrétní, abyste mohla cokoli z mé nabídky využít. Jsou to všechno odzkoušené věci, které zafungují. Přeji vám hodně hravých chvil, ať vás to se synem baví.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.